Najczęściej oglądane gatunki / rodzaje / pochodzenia

  • Dramat
  • Horror
  • Komedia
  • Sensacyjny
  • Kryminał

Ostatnia ocena (3 039)

La mesita del comedor (2022)

21.05.2024

CODA (2021)

17.05.2024

Krvavý Johann (2023)

16.05.2024

Człowiek słoń (1980)

14.05.2024

The Curse of the Mummy's Tomb (1964)

13.05.2024

The Pit and the Pendulum (1961)

13.05.2024

Planeta małp (2001)

12.05.2024

Felidae (1994)

08.05.2024

Kaskader (2024)

06.05.2024

Reklama

Ostatni dzienniczek (24)

KVIFF 2018: Organizační chaos

Jednou z nejočekávanějších projekcí letošního KVIFF byla jednoznačně dnešní projekce filmu Muž, který zabil Dona Quijota s úvodem Terryho Gilliama, která běžela od 14:00 ve Velkém sále – bohužel se neobešla bez organizačních komplikací.

 

Plánoval jsem, že na tuto projekci půjdu raději s dostatečným předstihem – přece jen se čekal nátřesk. Mé plány se ale zase jednou sesypaly jako domeček z karet a já opět šel tak akorát na čas. Teda nebylo to zas tak hrozné, k Thermalu jsem dorazil v 13:49, ale vzhledem k té frontě lidí to nebylo příliš moudré rozhodnutí.

 

Rozhodl jsem se využít vstupu předním vchodem do Thermalu, zkušeně jsem předběhl provazy lidí a razil jsem přímo ke vchodu, který byl ale uzavřen. Po obhlédnutí situace jsem zjistil, že k mému překvapení nejde o šňůru lidí, co se snaží dostat mezi šťastlivce, kteří se na projekci procpou bez vstupenky, nýbrž o lidi se vstupenkami. Vchod byl ale uzavřen, jelikož před vstupem do prostoru sálu právě natáčel rozhovor sám Terry Gilliam a pořadatelé z této strany odmítali pouštět diváky, ať už měli lístek či nikoliv.

 

Minuty ubíhaly a nervozita před uzavřeným vchodem začala houstnout – umocnilo jí hlavně to, že jsme všichni viděli, jak lidé, kteří si zvolili cestu z vnitra Thermalu od pokladen, normálně bez problémů putují do sálu. V tom jsem zavolal kolegovi Goldbeaterovi, který mi sdělil, že už dávno sedí v sále. To jsem řekl lidem kolem mě a situace se vyostřila a začali téct nervy – zejména jednomu chlápkovi, který povídal, že na lístek čekal od čtyř od rána. Ten se posléze dovolal také nějakému kamarádovi, který již byl v sále – v tu chvíli bylo 13:55 a v sále skrze reproduktory zněl hlas Marka Ebena, který lidem sděloval, že od této chvíli padá nárok na místo všem, kteří tam ještě nedorazili.

 

Lidem začaly téct nervy ještě víc a do toho nás začal uklidňovat nafoukaný hlídač v obleku, abychom se nebáli, že projekce je o 15 minut posunuta. To sice byla, ale s nárokem na místo to nemělo nic společného. Chlácholili nás, že ta nahrávka by v sále zazněla za jakýchkoliv okolností, jelikož je prý nastavena na přesný čas a nedá se s tím nic dělat. No prostě nám mazali med kolem huby, rozhodně to tak nebylo – navíc vysvětlujte hromadě lidí, co už byla v sále a hledala místo, že si nesmí sedat na volné sedačky, jelikož majitelé místenek ještě dorazí.

 

Situace se posléze prolomila někdy v 13:58, kdy se konečně začalo pouštět i z té naší prokleté strany. Navíc jsem měl to štěstí, že mi Goldbeater, který už byl dávno v sále – a to díky tomu, že byl předtím v sále na projekci filmu Robin Williams: Mysl na dlani, díky které se navazující projekce musela posunout –, držel místo vedle sebe, na které jsem s úlevou zasedl přesně na čas. Nemít v sále tuto pojistku, byl bych dozajista podstatně nervóznější a nedivím se nikomu z těch, kterým tam tekly nervy.

 

Příště bych tedy organizátory poprosil, aby se pokusili těmto fuckupům předejít. Stačilo mezi sebou lépe komunikovat a zkoordinovat to tak, aby nemohli z jedné strany vesele proudit davy lidí do sálu, zatímco z druhé strany není vpouštěna ani noha. Přijít o to, jak Terry Gilliam s becherovkou v ruce uvádí svůj srdcový projekt – to by mě hodně štvalo.

 

Photo © Film Servis Festival Karlovy Vary

KVIFF 2018: Organizační chaos