RUSSELL

Druhý den festivalu a já už jedu „sleepless zombie mode“ – to šlo rychle. Naspal jsem pouze necelé tři hodiny a to ne z důvodu, že bych šel do ulic pařit s mnohými návštěvníky Karlových Varů. Prostě jsem řešil nějaké organizační záležitosti, trochu jsem pracoval, psal jsem komentáře a čas tak nějak plynul, až jsem zjistil, že jsou skoro čtyři ráno a já to hrubě nevychytal.

 

Ráno jsem vstával kolem sedmé, abych si poprvé vyzkoušel rezervaci vstupenek. Vše vyšlo podle plánu a já si chtěl ještě chvilku zdřímnou, ale oči už jsem nezamhouřil. A tak jsem to vzdal, hodil jsem do sebe kávu a valil jsem na novinářskou projekci filmu Země hojnosti od 8:30 do Kinosálu A v hotelu Thermal. Nevím, čemu to dát za vinu, ale i když jsem věděl, kam mám jít, omylem jsem místo Kinosálu A zamířil do Kongresového sálu. Film začal a mě bylo hned divné, že se v něm mluví francouzsky a ne italsky. Chvíli jsem to nechal být – mohlo třeba jít o francouzskou postavu, která se ocitne v Itálii (o ději filmu jsem toho moc nevěděl) –, ale ne, prostě jsem šel něvědomky na jiný film a už nebyla jiná možnost, než to nechat být a zůstat. K mému překvapení se nakonec ukázalo, že tato obrovská chyba z nepozornosti byla ve výsledku výhrou a já si tak mohl vychutnat úžasný film Mizející světlušky, který si mě dočista podmanil. Nebýt této chyby, tak by mi tento skvělý film unikl, jelikož jsem neměl vůbec v plánu na něj jít. I takové věci se ději Varech :)

 

Po své premiérové karlovarské press projekci jsem měl hned naplánovanou další. Pln dojmů z předchozího snímku jsem zamířil zpět na místo činu, tentokrát už plánovaně na další film ze soutěžní sekce – Příběh lásky –, který byl pro mě naprostým opakem Mizejících světlušek, které se mi naplno otevřely, zatímco Příběh lásky mi nenabídl prakticky nic, díky čemuž bych se do něj mohl ponořit. Film mě nechal chladným a myšlenkami jsem byl spíš stále v Kanadě než ve Slovinsku. 

 

Díky brutálně silné kávě jsem obě tyto projekce zvládl bez jediného zaklimbání. Polevit jsem ale nehodlal. Dvou hodinovou přestávku před další projekcí jsem vyplnil posezením s kamarádkou a pak jsem hned valil na projekci filmu Můj přítel „A“. Jsem rád, že jsem si po tomto filmu nenaplánoval na celé odpoledne žádnou další projekci. Můj přítel „A“ bude totiž atakovat pozici nejdepresivnějšího filmu celého festivalu. Po této těžkotonážní porci sklíčenosti jsem si potřeboval trošku odfrknout.

 

Uběhly necelé dva dny a já už jsem plný dojmů, ze kterých budu čerpat ještě dlouhou dobu. Zažil jsem už několik mimořádných filmových zážitků a rychle jsem si KVIFF zamiloval. Večer mě ještě čeká projekce filmu BlacKkKlasman, který jsem předem korunoval jako svůj nejočekávanější film celého festivalu. Tak uvidíme, jaký bude konečný výsledek.

 

Jinak se mi včera kolem půlnoci při návratu z projekce Lawrence z Arábie podařilo zvěčnit tento krásný výjev nočních Varů. Ten den jsem svůj první KVIFF započal projekcí vlkodlačího snímku Dobré mravy – kruh se tedy uzavřel.