Bloody13

Pořadatelům RfP letos počasí konečně přálo (jako výbornej tah se ukázal přesun termínu z července na červen), takže kdo letos navštívil hradeckej festival, rozhodně nelitoval a musel si ho užít. Jinak by to ani nešlo. Organizace skoro bezchybná (až na ty fronty na pokladnách, navíc na tom horkym slunci je to docela voser) a bylo tady snad všechno. Nejen spousta stánků s občerstvením, ale i nespočet zajímavejch soutěží, bazén (!), pláž s barem, paintballový hřiště atd. Všichni ale nedočkavě čekali na večer. Na moment, kdy se na hlavní stage přiřítí nu-metalová smršť Limp Bizkit a rozpaří nejen mocnej kotel, ale i lidi u stánků s pivem a klobásama. Svojí nespoutanou energií do nás valila tahle banda jednu pecku za druhou, mezi nimiž nechyběly "Hot Dog", "My Generation", "Break Stuff" nebo "Rollin'", aby při záverečnym hitu "Take a Look Around" si několik tisíc lidí sedlo na prdel a v jeden moment zase vyskočilo. Nádhera. Ale večeru ještě nebyl konec, protože za další hodinu přiběhli chlapi z Faith no More. Pověsti králů crossoveru nezůstali nic dlužni a předvedli to nejlepší ze svýho repertoáru. Přednost měly samozřejmě šlágry typu "Midlife Crisis", "Ashes to Ashes" nebo "Epic", ale dostalo se i na songy z novýho alba, a co mě hodně překvapilo, že celej koncert začali pomalou, ale nesmírně chytlavou skladbou "Motherfucker". Svébytnou atmosféru vystoupení doplnily obřím bílym plátnem (nejčastěji rudě nasvícenym) a v popředí obrovskou spoustou květin. Takže zážitek delikátní a vysilující zároveň, jelikož Bloody byl druhej den jak zpráskanej pes a bolel ho celej člověk. Ale to vem čert, to k velkýmu festivalu patří. A organizátorům zas patří velký díky: takový dvě kapely postavit na jedno pódium se totiž u nás asi zase dlouhou dobu nepodaří.