MaedhRos

V současné době (CCP slaví devadesátiny) i milovnici hardcore propagandy, jako jsem já, tu a tam napadne, že co je moc, to je moc. Kdykoli zapnu televizi, jsou v ní lidé s rudými hvězdami na čele, kteří pořád říkají "předseda Mao" a kdykoli řeknou "předseda Mao", jejich hlas se rozechvěje hloubkou a intenzitou jejich až nábožného zanícení - a jejich oči se rozzáří zrcadlením oněch světlejších zítřků, jimž s velkým kormidelníkem v čele kráčejí vstříc. Pokud nejsou v televizi oni, je tam sám předseda Mao, a vždycky se tváří blahosklonně otcovsky, ať už káže zástupům, anebo vaří se soudruhy polívku pro soudruhy.

 

Liu Ye se doufám otcovsky tvářit nebude. Kéž by Jian Dang Wei Ye bylo méně televizní a zdlouhavé, než Jian Guo Da Ye - ale vzhledem k tomu, že to páchají titíž režiséři, tentokrát se odmítám těšit - byť jsem v nemalém pokušení zaběhnout na to do kina, už jen kvůli tomu, že by mě ohromně zajímaly reakce (a složení) publika.

 

Dnes jsme v hodině čínštiny nějak odběhli od tématu a dostali se přes pekingskou operu až k Maovým ženským, kulturní revoluci a k tomu, jak dějiny píšou vítězové. My holky (rátaje v to paní učitelku) jsme se shodly na tom, že nejhezčí ze slavných soudruhů byl Zhou Enlai. S názorem, že kolem dvacítky byl Mao taky docela, hezký, jsem byla poněkud osamocena. (Ale o tom, že později to stálo dost za prd, panovala všeobecná shoda.)

...Ještě že semestr končí. Pár dalších podobných debat (tahle nebyla první) a pro pajčelku by si nejspíš přišli policajti.