Ostatni dzienniczek (3)
Pokání
Taková malá myšlenka: Když má konečně člověk konečně prostředky si dopřát dobré filmy, pořídit si pěkné knížky, možnost jít do divadla, nedostává se mu času, aby si tyto činnosti mohl vychutnat. Budu to brát asi jako mírný povzdech s lehkým podtónem křivdy.
Asi bych se chtěl kát /sám před sebou, před neviditelným, neuchopitelným kulturním dozorcem/ za svou dlouhodobou nepřítomnost ve světě filmu, nedostává se mi moc času, abych mohl dělat to, co bych dělal rád. Samozřejmě tím trpí i má oddanost ČSFD, frekvence mých návštěv je poměrně nízká.
Díky Bohu za nenáročnost seriálů (jmenovitě můj současný zájem o Dextera, pana zabijáka s tendencí k zajímavým/zábavným úvahám).
Víkend je tady. Možná první volný a klidný, takže... Po dlouhé době se vrhám zpět a slibuji si, že bude lépe. (Ach ten egocentrismus :))
