Dzienniczek (117)
Poetická vsuvka od Zeldy
Krocaninocá palačinka
Kde bysme bez tebe, lásko, vlastně byli?
Žádné obrazy z historie
nic národního neobrozeného
kde asi bysme žili a co jedli?
Naše vlastní smutná legenda
poutníci - pilgrimové oslavují Boha -
- přírodu - příhodu -
tebou opeřeným!
Páč ty jsi jídlo a pěkně macatý
jen ty dokážeš dát o Vánocích
dohromady rodiny
jen ty bílé chutné masíčko pohladíš
pohárky chutě - chtě nechtě
jen ty jsi symbol Ameriky ve světě
jen tebe milují krásný pokrme vzácnější
než božská - kašovitá mana
dal bych si tě na cibulce
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Z cyklu opakování teta stálosti
Ukaž mi svůj výraz
Výraz silného člověka
Výraz mrtvého brouka
Výraz tichého Krista
Výraz hladového astenika
Výraz rozumu z mládí
Rozkaz!
Úsměv
Nos
Líce
Oči
Obočí
Vlasy
Můj výraz je tvůj
Jen prosím u mě stůj
Poetická vsuvka od Zeldy
Série her
Upřímné prší:
Má pravidla normálního prší, ale hráči se můžou dívat jiným hráčům
do karet.
Člověče nezlob se:
Má pravidla jako člověče nezlob se, ale jakýkoliv hráč má
právo kdykoliv vzít protihráčovu figurku a vrátit jí do jeho
domečku. Hra je vhodná jako rituál pro vybití agresivity.
Dadaistický záchod:
Má pravidla jako normální záchod,ale místo dvou karet je na
kartách postavena skutečná záchodová mísa s funkčním splachová-
ním. Vývod pro odpad vede na hromadu karet pod mísou. Hráči si můžou
pomáhat při hře tím, že splachují a tím karty postupně buď odplaví
nebo rozmočí.
Rovnoprávné kostky:
Mají pravidla normálních kostek,ale hrají se s kostkou,která má
Na všech svých hranách jedničku
Ježek v kleci:
Hru může hrát libovolný počet hráčů. Každý hráč dostane železnou
klec bez dvířek o rozměrech 50x50x50cm s otvory mezi mřížemi
měřící 1x1cm, v níž je živý ježek. Kdo první jakýmkoliv způsobem
dostane ježka ven, vyhrává. Ježek musí přežít.
Umělecké piškvorky:
Hrají se jako normální piškvorky, ale hráč, který má kolečka,
musí místo kolečka do příslušného čtverečku namalovat hyperrealistickou
reprodukci Mony Lisy a hráč, který má křížky, hyperrealistickou
reprodukci Medkova Kříže z kostela sv. Petra a Pavla.
Zevlbal:
Mezi skupinou libovolného počtu zevláků, kteří kouří, pijí alkohol a berou
drogy, se položí míč. Zevláci s ním můžou udělat cokoliv.
Maringotkovaná:
Hrají proti sobě tři padesáti devíti členná mužstva na ploše sto osmdesáti
metrů čtverečních osmdesát devět minut. Mužstvo, které má
po uplynutí herního času co nejvíc vlastností maringotky, vyhrává.
hraje se medicimbalem.
Kreativní hra:
Kreativní hru může hrát libovolný počet hráčů. Hráči se sejdou na
jednom místě a v momentě, kdy rozhodčí odpíská začátek, se rozejdou
kam chtějí. Hráč, který vyrobí míč, si s ním může něco zahrát.
Tajemné šachy:
Mají pravidla normálních šachů, ale hraje se v naprosté tmě. Hráč
nesmí protihráči prozradit, čím jak táhnul a nesmí ohmatávat protihráčovi
figurky ani nahmatávat šachovnici. V momentě, kdy hra přestane oba
hráče bavit, rozsvítí a pobaví se rozestavení figurek na šachovnici.
Surrealistickej fotbal:
Hrají proti sobě dvě jedenadvacetičlenná mužstva devadesát minut
na klasickém fotbalovém hřišti se dvěma brankama. Na začátku
přinese rozhodčí doprostřed hřiště klec s ptákem a otevře dvířka. Hráči
jednoho mužstva se snaží vlákat ptáka do branky druhého mužstva,
ale nesmí se ho dotknout žádnou částí těla. Hráč,který do branky
vláká jiného ptáka než toho, se kterým se hraje, je diskvalifikován.
Kopejbal:
Začíná se ze zbrusu novým fotbalovým míčem. Může ho hrát libovolný
počet hráčů na libovolně velkém place. Hráč, který první rozkopne míč, vyhrál.
V tom okamžiku, kdy je míč rozkopnut, hra končí. Úplně vypatlaná,
debilní ,agresivní hra. Vhodné pro zbavení nácků a válčících
armád.
Minimalistickej basketbal:
Má naprosto stejná pravidla jako klasický basketbal, ale hraje
se bez rozhodčího, bez košů, bez hřiště, bez mezního času a bez
hráčů.
Absurdní tenis:
Hraje se jako normální tenis, akorát míč nesmí přelétnout přes síť.
Pacifistická dáma:
Má pravidla jako normální dáma, ale žádná figurka nesmí proti-
hráčovu figurku přeskočit. Figurka, která protihráčovu figurku přeskočí,
Je vyhozena. Vyhraje ten, komu zbyla nějaká figurka.
Idealistický fotbal:
Hraje se jako normální fotbal, ale družstvo, které prohraje,
vyhrává.
Život:
Tato hra má zcela libovolná pravidla…
Poetická vsuvka od Zeldy
Noční
Stíny pokroucených pahýlů stromů
Se prodlužují víc a víc
Tvorové tmy ožívají
Tvorové světla se bojí
Tak to stojí napsáno
V kůře,v listí,v mechu
V kapradí
Najednou je všude ticho
A spousta strachu
Právě teď a tady se sny
Stávají realitou líbeznou
Slyšíte ty zvuky, jsou to hlasy
Stmívá se
Pozor na noční běsy tam vzádu kdesi
Poetická vsuvka od Zeldy
Z cyklu čtení mezi řádky
Ornament tváře těla lidu z tebe
Radost z něj neskrývej
Gigantický tanec všech našich buněk
A do toho pocit známý jako štěstí
Zač a proč? Nemyslíme na sebe
Miláčku z noci neplakej
Usni! Neboj se ohlídám domek
Sex nádherný bez povinností
Poetická vsuvka od Zeldy
Vstávej, vstávej, krátký blbečku
a čti mojí malou básničku
vysni si obraz tichého kopečku.
Vstávej, koukej ospalče,
uslyšíš pohádku, pitomče,
začíná: Kubo, hajnej, Anče.
Znám já...
Dělám si z tebe prdel
páč jsem anděl všech neděl
Poetická vsuvka od Zeldy
Šedý poutník kráčející pikareskními peřejemi krajiny přílivu
jde napříč časem bez krále Jiřího jako bez života
a možná i bez citu
totiž jeho cesta je dlouhá předlouhá
ani na ní nevidí. Putuje za deštivých nocí
jméno jeho rozhodně nezvedá náladu -
díky Bohu - upadlo již v zapomnění
jak mrákotách tápe pro národa
ZVRÁCENÝ AHASHWER ČI BLUDNÝ HOLANĎAN
nebo krysař - s nesmrtelností se kolébá
při štíhlých bocích bohyně Artemis
cestuje sám - nikým nepozván - šedý poutník
nepoznán tichý šedý poutník bloumá světem
- Radůza - jedem ještě jedem
TAK POJEDEM NA KRAJ SVĚTA A JEŠTĚ KOUSEK DÁL
za tmy sám samojediný poutník času
TEMNÝ SEN NA NĚJŽ SI NEVZPOMÍNÁM, SE MI ZDÁL
o poutníkovi velkém bratru. Ten cestovatel, tek se kniha bude jmenovat
bytost schopná postavit se celému světu. A neuhnout. A vyhrát.
Sám ho změnit a zůstat nezměněn...
Poetická vsuvka od Zeldy
Školní
Smažim se páteční nudou
tekoucí mozek - u uší
stříkající padající na zem
mastné vlasy hnědé mi prý sluší
škvarek a placka a stehýnko
mam - vlastně jsem - nájemníkem
ruky
obtažené modrou nudlí
v dáli ochutnávám sobotu, neděli
a "sakra" pondělí
hmpf jsem ukřižován školní
povinností
Poetická vsuvka od Zeldy
Smrtí sedmi panen
bude snámi ámen
aneb
příhody životní a srdeční
o
smrtelnících
a
nádenících
s
jedním Bohem
pláčem
nad jeho hrobem.
Jeho syna
v Praze,
kde je blaze
o dopisech, úpisech
s
jednou bankou
vše ukončené, nedivím se
jedním zjevením
tam si počtem,
jak jsme v kýbli
to psáno je
v
Bibli
Poetická vsuvka od Zeldy
Vánoce kvzpl
Přeji vám všem pěkné Vánoce
Vánoce!
Vánoce?
Kdy?
Před 24. prosincem?
Nebo 24. prosince?
Nebo po 24. prosinci?
Mělo by se říkat vánoční
- co?
Nevim
prostě asi
vánoční šílenství
Poetická vsuvka od Zeldy
V ten den sváteční
Již více není zlatavé listí podzimu
již stromy, jejichž listí opadlo
zcela samo samotinké, straší v našich
širých depresích
Naši cestu, po ránu, lemují tišší strážci
líbezní, mlha, hustá...
Pojízdné, svítivé majáky na silnicích
není žádná jistota - ze života
a sychravo a zima plíživě zalézá
do kostí a mozků
Poetická vsuvka od Zeldy
Vzlety a pády
Prší, šero,skoro tma
padají těžké dešťové kapky, jako velký model chaosu a bezbřehosti!
Tichá příroda čeká na Boha?
Umínšní poutníci se plíží v zájmu lidskosti
proboha!
Na Zemi (s velkým Z) kde již slunce nesvítí
kde život seschnul zkameněl, za libých tónů tance smrti
zrajeme, jíme, pracujeme a král loven do nepříčetnosti
kráva - kůň - lev nás zahlcují mysticizmem,
pojmy ze slovníku
slyším na louce kvést sakury, potají se bude smáti,
motýli spadnou
jak motýli budou pomalu padat
prší, je šero, skoro tma
a kapky se těžce nesou nechtějí do bahna, to bublá
a jim se tam nechce, čeká příroda
na kohokoliv, kdo pochopí
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Promluva pátá
lalala ty jsi moje múza
chci abys mi patřila
aby ses ke mě přitulila
nějak jsi mě změnila
nevim cos mi do pití dala
vim ale žes tu vždy byla
když jsem potřeboval u mě jsi stála
a taky mi tiše naslouchala
chci abys...
aby jsi u mě spala
dost jsi mě ovlivnila
tos mě ani neznala
tráva i cigareta ti chutnala
i houbu jsi se mnou pila
moc pěkně jsi kreslila
chci abys...
aby sis mě vzala
nic špatného jsi neříkala
prakticky ani vytýkala
tak nějak jsi tehdá vypadala?
Když jsi se mnou po ulici chodívala
spokojená
chci abys...
po mém boku umírala...
Poetická vsuvka od Zeldy
Promluva čtvrtá
Že mě není vůbec pomoci
jsem zjistil dnes v noci
kdy čtu Orwellovu
devatenáctsetosmdesátčtyřku
kůň - kytara z obrázku
vyřezáni z papíru stromu wu
samotným Li- Poem
jsem unešen mrtvým obalem
stolu krále Janka blázna
krále vlastnícího stín prázdného
bílého havrana
batoh skrývající malý vesmír
nechávám čekat až do rána
do jara
již schnoucí kyselý víno
číše z kýče mě nechácá chladného
trpasličí kyklope, kde ´si?
Něco tu neklape utíkáš pomalu asi,
tři usmolená alfa, beta a gama morčata
žebrají na rohu kulatého bicyklu
řekni kde milá je
co dělá a robí
a kdy se opět se mnou setkají
její duhové hvězdy na nástavci
zvaném krk s hlavou
je ireleventní že připomíná ovci
z Farmy zvířat
je mi to jedno, je má a celá
jedinečný neovčí koník Boxer
plný síly a oddanosti bez
špetky selského rozumu kterou
nahradí oslí polovinou Benjaminovou
Americká krása s japonskou formou
a duší ničemu podobnou
snad jen pomalému vytahování střev
zachycení okamžiku: padající něco na
kamennou ocel
a stříkající temně rudá krev
bez slz a smutné tváře
míněno na světě vyčkám do úsměvu a záře
štěstí ze shledání
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Promluva třetí
Jako dřevěná socha sedím
a píšu dopis napříč věky
adresátovi neznámému
dnes je památná noc
utřeli totiž králi vagíny
nos
ale žádný strachy on
už puká vzteky
ona - ten Samael - první z andělů
spí vedle na posteli ponechána
svým vlastním snům
vlažný větřík síly tornáda
odráží chaos v mých lichých myšlenkách
jako figurka z panoptika
jako vzteklí psi
jako nikdo odnikud
pravý obraz - velký masturbant po
dvaceti letech - jsem
spoutaný
v jejích modrých kalhotkách
tím vztekem na koho?
Na bývalého pána vagíny
jezdec z poslední apokalypsy
stříká (ají)
na mraky
jak mám popsat radost z pohybu nahoru a dolu?
A jak vrcholný tanec
všech sudých
buněk
v
mém
tlustém těle?
Spí já píšu mrtvolata chrápe?
Proud rudovlasých slov
dopadá na desku tvořící čas (promarněný)?
Pane Fielde marnost nad marnost
a ještě trochu víc
jako voda teču po stranách
dopis trhám
člověče táhni
padej
jdu si lehnout
jen nevim kam
Poetická vsuvka od Zeldy
Promluva druhá
Něco, kurva, velkýho mě užírá - bohužel pro mě- zevnitř
co to sakra vlastně je?!?
Tenhle tlak na prsou, jenž mě ubíjí
neznám...
Kde se to ve mě vzalo - ta agrese?
Už nejsem ten malej a nevinnej človíček
nitro těžkne asi glycerinem nebo zklamáním ze sebe
a zase jenom sebe
chci ticho a samotu - s televizí
a chci tři velký nácky - dejte mi do držky
hodně, hodně takhle m - o - c
proboha, za Boha, co tu ještě s ní dělám
chápeš bratře urazil jsem jí i sebe
múzo ty mlčíš proč? Proč mi to děláš?
Potřebuju tě, ale ty ses mi - já nevim - odcizila
já
já
jáááá
jenom já - co? Jak a kproč?
Drcené nitro mě ničí
nechci samotu
už zase něco - a já zase píšu
a pláču
za trochu lásky šel bych, múzo, třeba i světa kraj
a ještě kousek dál, slepý, hluchý, ale za to s citem
již není síla žít stále živí - mrtví
zavřeli mi okna a přivřeli mi tvojí bránu
zastavte! Kurva řikám stát!
Masírujíc si oční váčky
nafialovělé
ležíme múzo spolu nazí a tiše a venku prší
co mám dělat, Bože, sakra tady mě máš!
A nic viď? Jsi stejnej jako ostatní - umíš jen radit
a nepomáháš!
Tak kdo mi vytáhne z těch tíživejch sraček?
Kdo? Když nikdo nezbyl... Jen já a sám
radši taky půjdu ať stihnu večerníček
tak jako vždy zůstávám rozpuštěn v
melancholické krajině přílivu
Poetická vsuvka od Zeldy
Prolog
Jsem tělem bez duše, bez rozumu
tichá atomová bomba, tikající hodiny vzteku
cynik, který zná cenu ničeho že? Pane Wilde
není to pravé ořechové - je totiž šťastný - sám v
je jako já - sám - tak sladce to zní - sám v
hlavě bez duše, bez múzy, prázdný je
zbytky rudé pěny někde na dně, spící nahý
z nitra rvoucí své nekonečno a kládající
své nekonečno do tvé náruče - bohyně žárlivosti
jsem na trůnu sedící pán všech myší
jsem pražský chodec, co tě neslyší má
líbezná Rolničko, jsem prázdnej žaludek
zlej skutek, parodie lidskosti. Zahalim vše
do zeleného hávu panoptického jablka co teče
nevěř iluzi, buď iluzí, miluj iluzi, šukej iluzi
ano, šukej jí. Tvař se alespoň trochu jako já
beztvarý. Jsem tělem bez duše. Otrok kapitalismu
(ty vole díky za něj)(ty běž do řiti)
smutný agonický fakt je, že poezie mi utekla.
Chci taxík do nebe nebo do pekla - dyť je to fuk
jsem jediný Bůh krajiny přílivu. Ze zvuku
- tak líbezného jak Mozartova opera - Figarova svatba -
sexsistických rolniček na kopci slyším volání: neopouštěj mě
štěstí - sen chápající touhu a respektující skutečnost
otrok mazlící se s tichem a absurdita pohybu plynoucí
myšlenka a lítost a filozoficky chápaná idea všeho.
To a ještě mnohem víc spláchnu útěkem do
psychotropní krajiny přílivu (jenž řve v kakofonickém rytmu)
vylížu si koule a rány na neexistující dušk - pamatuju na
poslední zrození Fénixe - pak jen metro a vítr
tam nebudu na obtíž. Zatím jsem jen tělem bez duše.
Poetická vsuvka od Zeldy
O hladu
Hnijící hnido, hnilobo
smažící se tam v troubě
ve vlastní voňavé šťávičce...
180° - celsiáci malincí
přichází
zelené, tvé uhry pukají
v záři rozžhavených drátů
ohňostroj v jeptišce
tiše plačící
nad velkým masturbantem
mráčky ve výšce spinkají
vař! Vařte všici ten odpad -
absolutní recyklace
Rimbaud ten dopad´
a Mácha jakbysmet
již světe už se nesetkáš
s takovým romantikem
bum! A snář! Už vaříš
sama sebe i dutiny i střeva
věru Věra žádná věda,
ukojíš svůj hlad
sekretem = už se v nebi smažíš
Poetická vsuvka od Zeldy
Blázinec, psinec a babinec
tvoří zakázanou zónu lásce
karanténa jenž nezničí ani akt
vrcholného ničení - ve válce
není a když třeba možná přijde
je mezi námi jistojistě cizinec
nějak necejtim sladký doteky Krista víno hlad a mor
tě probudí, smrdí sakra
už zase píšu
zajdu do makra
pro velký kladivo, lepší neslyšet
škoda
jsem jeho velký nemyslící fanda
ani tužka nebo propiska
nestíhá neumí popsat co se mi honí
tam na to krku - v hlavě
snad se to někdy změní
Poetická vsuvka od Zeldy
Souřadící spojky
Vážne dnes je modernější bejt fantasta
jedna a dva jsou třeba deset
výstřelky společnosti a atomový bomby
? to je náš reset ?!?
stíny jsou sělaj že žijou
kámoši co řikaj věř mi
musej pořád zbytečně mluvit
raz dva pět dva
to jest ten živý - starý - mrtvý
časem opilý a ztracený atomový rytmus
vydávám se s ním poznat tenhle lidský svět
pak napíšu pár temných vět ze sladkých slov
pro Boha, pro Démony ulice!
Výkvět všeho snění je po ránu k nepoužití
divný snový mistr Nostradamus s atomovým čudlíkem
místo kde se má chlubit zlatým pindíkem
malého masturbanta
ovce prej lítaj když se jim obujou králičí náušnice
roztomilé atomové pugety květů sakur