JitkaCardova

http://nenudtese.cz/clanek.php?mesto&clanek_id=12726
Při děkovačce se tleskalo pramálo, až mi bylo účinkujících líto, protože ti byli na vině nejméně, ale ani moje dlaně nechtěly přidávat na síle aplausu za tak slabý nepodar. Čili v podstatě souhlasím s jednotlivými negativními postřehy poměrně soudné recenze M. Doležalové v odkazu, v hodnocení nešvarů i celkově bídného vyznění tohoto představení, jež je navíc jedinou premiérou Laterny magiky v aktuální sezóně, je ale podle mě na místě být o dost přísnější: o něco méně uondaná druhá půlka či finálová scéna nemohly ani zakrýt, ani podstatně oslabit nebetyčnou povrchnost, jednoplánovost a polopatičnost výjevů, trapnou komiku poplatnou všem a nikomu ani vtíravý dojem, že se toho v kteroukoli chvíli na jevišti děje ukrutně málo zároveň a vzniká tak nezaplněný prostor, v jehož poli je všechno dění příliš chudé, bezradné, nevtahující a ano, šmírové... D. Král navíc rozhodně nesestavil hudbu hře na míru, ale asi postotisící sám sebe nepřekvapivě vykradl. Jednoznačně poutavé bylo výtvarné pojetí kostýmů, částečně i scény, s níž ale ruku v ruce naopak zklamala skutečnost, že dostupné techniky Laterny magiky nebyly využity nijak mimořádně a s trochou úsilí by se stejná hra dala odehrát i leckde jinde. Na téhle jedinečné, kultovní a legendami opředené domácí scéně určené k vědeckofantastickým zázrakům člověk očekává víc než promítání videa na kouli z papíru, a to zrovna tohle byl jeden z těch lepších výjevů. Je evidentní, že na kvalitě představení se podepsaly rozdílné záměry zainteresovaných subjektů, zatímco šéf LM prosazuje banální všesrozumitelnost představení pro Čechy i cizince, aby se mu dobře prodávaly lístky, a nejradši by uvítal ryze nonverbální opojně vizuální hříčky, Drábek by (alespoň soudě podle toho, jak jej znám z minula) přirozeně nejraději ušil další autorskou hru pro dospělé plnou satiry a slovního humoru, při níž si bude moct trochu divočeji vyhrát s rekvizitami. Hloupé je, že se Drábek vůbec nepokusil nějak vtipně tu propast překlenout, a přestože naprosto rezignoval na inteligentního diváka, hra ani tak není srozumitelná všem a o to je nakonec ještě trapnější. Není to ani ryba ani rak, tohle spojení Drábka s Magikou, a je to ve všech ohledech horší než každý předem představitelný kompromis. Jsem napjatá, jestli je tohle známka Drábkova autorského vyčerpání a úpadku, nebo jen výsledek jednoho tristního přešlapu. S lítostí vzpomínám kupříkladu na Havelkovo provedení Hoffmanových povídek, které byť bylo především skvěle zrežírovanou a vnímavě obsazenou operou, stokrát svou výpravou i magičností překonalo tuhle předraženou pouťovou produkci Laterny magiky. Za ty dva tisíce vyhozené za tři lístky do první řady, odkud byla scéna vyloženě špatně přehlédnutelná a působila ještě prázdněji a rozstrkaněji, bych byla dokázala i samojediná vykouzlit mnohem svěžejší a magičtější zážitek. Zklamaně, zklamaně by se z Laterny magiky odcházet nemělo. Museli jsme se ale jít dobavit sami, abychom si zachránili slavnostní noc.