tidwell

Komentář k filmu jsem psal 7. ledna 2016:

 

Film Jeana Viga a zrod tohoto filmu dělí 65 let. Je možné, že dvacet let, které zase nás dělí od natočení À propos de Nice znamenají takový zlom? Je to krásná pocta Nice, pestré historii města i lidí, kteří v něm žili. Ale: mám pocit, že "tenhle" svět roku 1995 zachovaný na filmovém pásu už není příliš rozdílný od černobílých roztřesených záběrů Viga ze 30. let - jako bych pozoroval nějaký vzdálený a definitivně mrtvý svět. Ne, v tomto roce jsme přece žili, ten svět roku 1995 nám patřil, neseme ho v sobě. Ale dnes? Jen postupné mizení, devalvace všeho (ten roztomile "evropský" sentiment lokálního koloritu, folklóru, hrdosti na pestrost vlastního města, nevinného lelkování na promenádě...) ve světě, který už nikomu nepatří a nikoho to nezajímá. Kam se poděly všechny ty tváře z filmu? Kam odešel TENHLE svět? A vezme nás s sebou, protože my k němu přece patříme? Claire Denis jako by už ve své povídce tušila...

 

Znovu si ho s nechutí čtu dnes, 15. července 2016. Skutečně mám pocit, že svět, ve kterém jsem se narodil, už definitivně skončil, přestal jsem mu rozumět. Ráno se probouzím a nerozumím tomu, co se děje okolo, ale právě proto musím(e) chránit alespoň prostor okolo sebe navzájem, vážit si vzájemné blízkosti, důvěry, těch ubývajících okamžiků souznění, pokory, vstřícnosti k druhému. Protože všichni jsme na stejné lodi, která "někam" míří. Přestalo už záležet na tom, kam?