VictorMartel

PODKLADOVÉ ZDROJE: Vladimír Štěpán (energetický expert a přispěvatel časopisu Argument); Václav Cílek - Drahá elektřina může být sociální rozbuška. Podobně jako plyn v Kazachstánu (13. 1. 2022, pořad Jak to vidí, Český rozhlas Dvojka)

Výrobní cena české elektrické MWh bývá různými zdroji, asi v závislosti na lišícím se vnímání pojmu „výrobní“, uváděna mezi 10 a 30 eury. ČEZ tuto elektřinu umisťuje na lipskou energetickou burzu EEX (administrováno v Praze), odkud ji pak do tuzemska na různých úrovních distribuce kupujeme v cenách mezi 100 a 200 eury. Tento stav, kdy z našich elektráren prodáváme trhům elektrickou MWh za řádově nižší desítky eur a následně spotřebitelsky kupujeme od zprostředkovatelů 1 kWh za 5 až 6 Kč (kam u E.ON, PRE a ČEZ vyrostla z dřívějších 4 až 5 Kč za 1 kWh), zatímco bez burzy by cena sestávající z celého balíku návazné režie (distribuce, poplatky, daně, podpora obnovitelných zdrojů) nepřekročila 3 Kč za kWh, se teprve v důsledku covidové krize, emisních povolenek a geopolitických sporů USA s Ruskem dostává do pozornosti médií, a ty s tím samozřejmě nakládají, jak umí nejlépe: kapitalisticky. Nedávné kritické faktory – mezi nimi především působení rostoucí ceny plynu, která má největší vliv na zdražení elektřiny v poslední době – už dávno zavedenou a bohužel neproblematizovanou cenovou disproporci pouze kompozitně zvýrazňují; netvoří ji primárně a mají zanedbatelný dopad, pokud jde jejich o podíl v rozdílu mezi naší výrobní a naší nákupní cenou. Z běžně dostupných grafů ilustrujících podíl emisních povolenek na výsledné ceně si můžeme ověřit, jak falešné je typické příživnické pravicové oblbování zelenými démony. Takzvaní novináři se neptají na tu roky trvající absurditu, že elektřinu, již vyrábíme v množství překračujícím naše vlastní potřeby, kupujeme nikoli za cenu výrobních nákladů firmy z 30 procent vlastněné soukromými akcionáři (které jsme nikdy neměli do této komodity pustit), ale za cenu o cifru delší. I kdybychom ji kupovali v cenách zohledňujících přiměřený zisk mezi 5 a 10 procenty minoritním akcionářům, je evidentní, že bychom 1 MWh v surovém stavu (bez dalších procesů, které lze rovněž cenově optimalizovat) nakupovali stále pod úrovní 50 eur. Jedinými profitéry tohoto nastavení jsou tak tito: minoritní akcionáři ČEZu; obchodníci na energetických burzách. Ti ostatní do jednoho prodělávají, protože ačkoli stát vlastnící ČEZ ze 70 % má z prodeje elektřiny dalším distributorům na burze hypoteticky týž účetní profit, jako oněch zbylých 30 % akcionářů, následně celá společnost, jíž je tento stát sdíleným projektem, mnohem více prodělává. Pravicově mytologizovaný kapitalismus umí být záhadně „konkurenceschopný“, i když je to lež národohospodářsky i spotřebitelsky.