Najczęściej oglądane gatunki / rodzaje / pochodzenia

  • Dramat
  • Komedia
  • Dokumentalny
  • Krótkometrażowy
  • Sensacyjny

Ostatnia ocena (4 353)

Garfield (2024)

17.05.2024

Dobrzy nieznajomi (2023)

17.05.2024

Noc na Karlštejně (1973)

14.05.2024

Django (2024)

04.05.2024

Kaskader (2024)

04.05.2024

Boy Kills World (2023)

26.04.2024

Lesní vrah (2024)

26.04.2024

Czarny kos, czarna jeżyna (2023)

26.04.2024

Challengers (2024)

26.04.2024

Reklama

Ostatni dzienniczek (10)

Politický film - fenomén doby?

Kdy jindy by měl být politický film na vrcholu, když ne dnes? V Rusku Putin, v Americe Trump, v Česku Zeman. Ať jste v názorech napříč politickým spektrem rozmístěni jakkoli, těžko se budete přít o tom, že všichni zmínění jsou výraznými a kontroverzními osobnostmi. A umělci na to samozřejmě musejí reagovat, to by prostě jinak nešlo. V letošních Varech jsme politickými tématy prosyceni víc, než jsme byli zvyklí.

 

Hned při úvodní večeru během slavnostního zahájení se Tim Robbins ostře pustil do Trumpa. Nazval ho hochštaplerem a překvapeného karlovarskému publiku se za celé Spojené státy omluvil. To je rozhodně silné prohlášení od na všech frontách aktivního umělce, ovšem jednalo se pouze o první z mnoha zážitků tohoto typu.

 

O den později jsem totiž viděl novinku Spikea Leeho BlacKkKlansman, která Trumpa přímo zmiňuje. A asi vás nepřekvapí, že ne zrovna v lichotivém světle. O další den později se promítali Svědkové Putinovi, dokument ruského enfant terrible Vitalije Manského. Nemusíte hádat dvakrát, jaký pohled zastává i tento umělec. A další den pak Mimořádná zpráva, tuzemský kousek šikovného pozorovatele Tomáše Bojara. Ten zobrazuje dvě seriózní redakce, jež zpracovávají potvrzení Miloše Zeman o druhé kandidatuře; jedna redakce se o informaci bojí mluvit, druhá ji komentuje vyloženě negativně. A kruhově se vracíme k Trumpovi, tentokrát v novince Terryho Gilliama Muž, který zabil Dona Quijota, z něhož je doslovně i mezi řádky zjevné, že britská geniální mysl zámořského mocnáře zrovna neuznává. Názory jsou holt jasné.

 

Nespokojenost umělců s vládnoucí garniturou k této sféře prostě patří. To lze ostatně pozorovat dlouhodobě. Ale co když nejsme svědky pouhého rutinního stěžování si ze strany věčně nespokojených umělců, nýbrž relevantní kritiky poměrů, jež opravdu nejsou v pořádku? Všechno nasvědčuje tomu, že naše doba plná demagogie a populismu si kritiku prostě zaslouží. A kdo jiný by se jí měl ujmout, nežli uvědomělí filmaři?