Alchemilla

Nemohla jsem si nechat ujít Labutí jezero. Klasiku nad klasiky. V příjemném očekávání jsem se usadila do křesla v kině a přemítala, jaký z alternativních konců nás čeká. Doufala jsem, že neuvidíme happy end. Nejen, že mi k Čajkovského hudbě nesedí, ale happpy end vznikl na objednávku od tehdejších sovětských pohlavárů, kteří neunesli představu smutného konce v zemi, kde zítra již znamená včera a kde žijí samí šťastní a uvědomělí soudruzi a soudružky. 

 

Přenos z Ruska nebyl tak sofistikovaný jako přenos z Anglie. V místech, kde v Anglii běžel dokument o vzniku celého představení, v Rusku běžely jen záběry z Moskvy a z divadla. Baletní umění všech hlavních tanečníků však bylo zcela srovnatelné i ty drobné chybičky, které se vyskytly v obou představeních. Maria Alexandrova se mi hodně líbila coby temná, živočišná Odilie. Bylo vidět, že o své roli přemýšlela a všechno měla dotažené do detailu vč. úsměvů, pohledů, gest ... a opravdu měl člověk pocit, že tancují dvě různé ženy, tak, jak to při uvedení baletu bývalo. Ruslan Skvortsov je archetypem romantického hrdiny se zasněnýma očima, až takovým, že než abych nad ním zasněně áchala, tak skoro pláču zoufalstvím, ale jeho výška skoků je úctyhodná. Nejvíc se mi ovšem líbil Nikolai Tsiskarizde coby Rudovous. Jeho plnokrevná záporná postava doslova čišela energií...

 

Tím ovšem výčet pozitiv z představení končí. Bohužel. Někdo totiž zapomněl správně nastavit kamery, anebo se obraz zatoulal při přenosu, zkrátka a dobře se stávalo (hlavně při jednom z čelních pohledů kamery), že tanečníkům a tanečnicím nebyly vidět špičky nohou, někdy záběr končil dokonce v půli lýtka. Marně jsem hledala trosky uteklého obrazu na sametu kolem filmového plátna. Chyba evidentně nebyla v našem kině (což mne hodně překvapilo, protože "umění" našich promítačů by vystačilo na několik vtipných deníčků). Bylo to patrné hlavně při přenosu o přestávce, když ze zobrazeného jména konferenciérky zbyly jen čárky ve spodní části plátna. Dívat se na operu, tak mi to v zásadě nevadí, u baletu jsem ale byla dost rozmrzelá. A rozmrzelá jsem pak byla ještě víc, když jsem po představení napsala Lucii Rozmánkové, kontaktní osobě uvedené na webu baletvkine.cz, a nedostala žádnou odpověď.