Henk123

Jelikož mě pečovatelé na nějaký čas nechali bez kazajky, dostal jsem možnost se podělit se svým druhým Já, neboli mým schizofrením dvojčetem o kratičkém rektálním výplodu na volné téma o seriálech, kterým nechci nic sdělit. Článek ovšem přinese na světlo příčiny mého dočasného uvěznění v sanatoriu, kde jsem stále pod vlivem drog a sexuálního zneužívání.

_______________________________________________________________________________________________

Jako první bych uvedl na vědomí čtenáře svojí úctu k přehlédnutí všech pobuřujících frázi či vyjádření, které byly nezbytné k stvoření tohoto výplodu mé psychicky rozložené osobnosti.

Každý z nás si rád opepří svůj život dle své chuti. Tak jako je tisíce druhů koření, tak je i tisíce způsobů v čem najít svojí vášeň. Pro leckteré osoby to může být impozantní a stále se překonávající stránka kinematografie v tomto případě v podobě seriálů.

Vezměme v potaz vývoj světové kinematografie, pouhé století nazpět nebylo žádné audio-vizuální příslušenství našich domácností, které by nás nechalo kulturně vyžít z tepla a pohodlí našich příbytků. Možnosti dnešní doby umožňují filmovým tvůrcům jakékoliv kratochvíle, jenž jim jejich kreativní mozky naservírují. Seriály se dneska postavily do pozice silného konkurenta v opozici dlouhodobě opěvovaných filmů, jež nasadily příčku vysoko. Záleží či jste osoba ke kinematografii vzhlížející jako k umění či pouhému oddechu od každodenní rutiny. Pokud se ztotožňujete s první verzí, tak seriály jsou jistě součástí vašeho kulturního vyžití. Začátkem 3. tisíciletí se roztrhl pytlík Brouka Pytlíka se seriály a všelijaký filmový tvůrci se snaží vložit veškerý svůj potencionál do těchto příběhů na pokračování.

Seriály se dají rozdělit do 3 kategorií, ty které si zamilujeme, ty ke kterým jsou naše pocity vyváženě pozitivní i negativní a ty které nám vyhánějí žaludeční šťávy na obdiv světa. Jedním z těch obávaných, vysoce zdraví škodlivých seriálů, které s úctou lze zařadit do kategorie ''Sračka'' či ''Odpad'' je možno zařadit seriály jako ''Ordinace v Růžové zahradě'' nebo ''Ulice'', kdy trvání těchto seriálů dávno překonalo nekonečnost kosmu, kdy i tvůrci ''Tak jde čas'' kroutí hlavou. Tyto zbraně hromadného ničení by měli být na seznamu OSN, jako zločin proti lidskosti. Jako relevantní důkazní materiál mi posloužil parodicky vzhlížející úryvek ze seriálu ''Ulice'' na webovém portálu ''Youtube'' pod jménem ''Smrt Kláry z ulice'', výše zmiňovaná Klára spadla ze zhruba 15 schodů. Avšak herecky-režisérský výkon mi neumožnil uvěřit ničemu víc než pár modřinám, postava ani jednou nedopadla na hlavu, ačkoliv jsem v to zoufale doufal. Výhra je, že Klára i přes vší nepravděpodobnost zemřela. Tato scéna mě posadila na ''gluteus maximus'' s ústy dokořán otevřenými.

Naštěstí jsou zde i takové seriály, které celou věc zachraňují, ať už se jedná od zábavných sitcomů se standardní délkou 20-30 minut až po dramatické, fantasy či hororové ''50-ti minutovky'', u kterých není divu, že si je svět oblíbil. Mezi mé oblíbené z naší produkce patří například Okresní přebor, z těch zahraničních co se týče sitcomů, například: Jak jsem poznal vaši matku, Červený trpaslík či Californication na motivy Bukowského a z těch dramatičtějších: Hra o trůny, Dexter, The Walking Dead a spoustu dalších.

Jako velký fanoušek seriálů a filmů musím říci, že se tento druh kulturního vyžití zapsal do mého života. Pro někoho je to pouhé odreagování, pro mě koníček. Někdo to chápe jako ztrátu času a odsuzuje tento druh zábavy, ale i já respektuji zábavy jiných. Každý nechť si dělá co se mu zlíbí, ať se to světu líbí či ne. S posledními slovy si připínám svěrací kazajku a vracím se zpět do mé vypolstrované místnosti, kde budu hlavou o zeď mlátit do té doby než skončí seriál ''Ulice''. Až do konce Věků. Takže tak.