Gore

Filmové zhodnocení:
V 25. týdnu jsem viděl pouhých 5 filmů, z nichž 3 byly animované se zvířecími hrdiny (skvělá a vtipná Zootropolis: Město zvířat, o první králičici v policejním sboru, která za pomoci vychcaného lišáka řeší zapeklitý kriminální případ; průměrné pokračování Kung Fu Panda 3, o pandě Po, která se tentokrát setká se svou pandí rodinou a musí se utkat s nebezpečným bojovníkem, který přišel z říše mrtvých, kdy animace neurazí, ale příběh se zdá narychlo spíchnutý, a cílený více na děti než předchozí díly; a podprůměrná Ledová sezóna, o mluvícím ledním medvědovi Normovi, který jede do New Yorku překazit plán projektantovi, co chce na Arktidě postavit luxusní domy, která je hodně cílená na ty nejmenší, a vtipy moc nefungují); a 2 satirické snímky, které si na paškál vzalo kulturu (na hudební byznys cílený Kill Your Friends, o hledači talentů pro hudební vydavatelství v Londýně, který jde doslova přes mrtvoly, kdy jako satira funguje skvěle, a představuje nám svět plný koksu, alkoholu, prostitutek, hvězd i manažerů bez talentu a křiváctví, ale jako celek má trhliny, kdy mu chybí nadčasovost a kultovní status, jako má např. Trainspotting; a na zlatý Hollywood potažmo McCartysmus cílený Ave, Caesar!, bratří Coenů, kterému tomu chybí hodně, pár scének je sice i vtipných nebo úsměvných, ale jinak se jedná o roztříštěný sled příliš dlouhých scének, který nedrží pohromadě a má hodně různorodou kvalitu, jako by se bratři do filmu rozhodli nacpat, co nejvíc, ale neuvědomili si, že někdy méně znamená více).

 

Nejlepší film týdne:
Zootropolis: Město zvířat – americký animovaný film o první králičici v policejním sboru, kterou nikdo nebere vážně, a tak se spojí s mazaným lišákem, a společně začnou řešit případ ztracených šelem, kdy film je zábavný a skvěle si pohrává se žánrem buddy movie, kdy spojuje dva totálně rozdílné parťáky, ze kterých se nakonec stanou kamarádi.

Nejslabší film týdne:
Ledová sezóna – u tohoto animáku je problém v tom, že nenabízí nic pro dospělého diváka a je cílený pouze pro ty nejmenší děti, kterým stačí, že někdo někam padá a že to je barevné. I příběhově je to slabší, kdy tomu chybí nějaká konzistence, ale i zábavné momenty.

Nejlepší herecký výkon týdne:
Nicholas Hoult (Kill Your Friends) – tohoto Brita můžeme znát spíše z vedlejších, ale výrazných rolí, přičemž v roli Stevena Stelfoxe teprve ukázal, jaký talent v něm dřímá, kdy arogantního, nesympatického hledače talentů, který chlastá, šňupe koks, klátí holky a chce za každou cenu dostat povýšení, mu hodně věříme.

Scarlett Johansson (Ave, Caesar!) – Scarlett mám hodně rád, a zde i na malém prostoru všechny strčila do kapsy, zamrzí jen, že nedostala větší prostor. Její hvězdička strhne jak akvarelovou kreací, tak civilním projevem s vychlastaným hlasem.

Nejslabší herecký výkon týdne:
Alden Ehrenreich (Ave, Caesar!) – jeho výkon se mi ze všech v tomto týdnu líbil nejhůř, kdy ta prkennost byla spíše tou rolí, ale i tak jsem nenašel na jeho ztvárnění nic pozitivního.

Tilda Swinton (Ave, Caesar!) – nikdy jsem nepřišel na to, proč je tato nesmírně ošklivá herečka tolik obsazovaná, a zde navíc v dvojroli. Někdy je to utrpení na ní koukat.

 

Hudební zhodnocení:
V 25. týdnu jsem slyšel jen 4 hudební alba z roku 2016 odlišných žánrů i států (doom metal zastoupila švédská kapela Katatonia se svým desátým studiovým albem The Fall of Hearts, které se hodně pohybuje na hraně progressive rocku a jedná se o opravdu zdařilý počin, kterému vévodí temně melancholický hlas Jonase Renkse a velmi vyrovnané skladby; symphonic metal zastupuje Finka Tarja Turunen se svým EP The Brightest Void, které je poslouchatelné, avšak od Tarjy jsem byl zvyklý dříve na vyšší standard; popovou scénu tuzemská znovuvzkříšená kapela Oceán s albem Ve smíru, na kterém zesnulého Petra Muka nahradila Jitka Charvátová, a na albu je slyšet hodně vliv původní sestavy a inspirace kapelou Depeche Mode, jako např. ve skladbě Dante, avšak albu vévodí něžná balada Po hlase a podle chůze; a elektronicko-taneční styl zastoupila americká kapela Major Lazer se svou třetí studiovkou Peace Is the Mission, ze kterého již pár hitů do rádií a diskoték vysypali).

 

Nejlepší hudební album týdne:
Katatonia – The Fall of Hearts = tento týden byl na alba velmi slabý, ale toto album by obstálo i ve větší konkurenci alb, neboť po letech zase jejich velmi zdařilá studiovka, napěchovaná hity, která obstojí i jako velmi příjemný celek a nemá vyloženě špatnou nebo nudnou skladbu.

Nejslabší hudební album týdne:
Major Lazer – Peace Is the Mission = album je sice napěchované hitparádovými hity jako Lean On nebo Light It Up, ale můj šálek kávy to není, proto mě to ani trochu neoslovilo, ale pro tancechtivé fanoušky se určitě bude jednat o zajímavý zážitek, kdy já bych na albu osobně vyzvedl kousek Roll the Bass, jediný song, kde není žádný hostující zpěvák.