Najczęściej oglądane gatunki / rodzaje / pochodzenia

  • Dramat
  • Komedia
  • Sensacyjny
  • Animowany
  • Dokumentalny

Ostatnia ocena (7 769)

Czarny kos, czarna jeżyna (2023)

14.06.2024

Khook (2018)

13.06.2024

Sybilla (2019)

13.06.2024

Anatomia upadku (2023)

13.06.2024

Latanie dla początkujących (2023)

12.06.2024

Gangsterdam (2017)

10.06.2024

Rozumiemy się bez słów (2014)

10.06.2024

Eileen (2023)

10.06.2024

Meraviglioso Boccaccio (2015)

10.06.2024

Reklama

Ostatni dzienniczek (51)

4. týden (od 25.1.2016 do 31.1.2016)

Filmové zhodnocení:
Ve 4. týdnu jsem viděl 11 filmů, z toho 3 indické filmy (bollywoodskou trilogii, jehož první díl Už někoho mám, je zajímavou směsicí E. T. Mimozemšťana a Forresta Gumpa, a ve kterém mě velmi zaujala herečka Preity Zinta, která je snad nejhezčí Indkou, co jsem viděl a nezvyklá role pro Hrithika Roshana, který dokázal zahrát i retarda; druhý díl Krrish je už přepálenější mix všeho možného od Tarzana přes Supermana až po bondovky, ale částečně stále funguje, a to hlavně díky Roshanovi, kde tentokrát hraje syna hrdiny z prvního dílu a příjemné Pryiance Chopra; a zakončení trilogie Krrish 3, je velkolepější a ještě přepálenější než druhý díl a finále připomíná hollywoodské blockbustery typu Muž z ocele nebo Avengers, ale bohužel se jim nevyrovná, proto se celá trilogie drží spíše v průměru a Roshan tentokrát hraje dvojroli otce se synem a Priyanka zde má konkurence v krásné Kanganě Ranaut); 2 animované snímky (sequel Hotel Transylvánie 2, který již tolik nefunguje jako skvělý první díl a trpí syndromem všech pokračování nejen animáků, které se snaží být více a je pouze hlučnější, vtípky jsou prvoplánové a určené jen pro první signální; o to lépe dopadl francouzský animák Malý princ, který krásně kloubí moderní svět s tím, který byl vykreslen ve slavné knížce Exupéryho, kdy to celé funguje a nepůsobí vůbec hloupě); 2 české snímky (dokumentární Očima fotografky, pojednávající o fotografce Zuzaně Mináčové, která zažila Osvětim, neměla ráda komunismus, ač se při něm neměla špatně, kdy se mohla podílet na filmech i rozjela svou kariéru umělecké fotografky a zažila slávu jako dvorní fotografka současného karlovarského festivalu, který trpí hlavně tím, že ho natočil její syn a máme tu spíš takovou poctu své mámě, bez nějaké konfrontace nebo pohledu z druhé strany; a krátkometrážní debut Juraje Herze Sběrné surovosti, které je komediálním podobenstvím jednoho dne ve sběrně starého papíru a je téměř dokonalým vykreslením postav a příhod z pera Bohumila Hrabala, kdy jsem nad zpracováním žasnul a byl mile překvapen); 2 umělečtější díla (novinka veterána Woody Allena Iracionální muž, který je hlavně postaven na obou dobře zvolených ústředních hrdinech v podání Joaquina Phoenixe a Emmy Stone, kteří jsou výteční, ale příběhově je to již o něco slabší, neboť u Allena jsem zvyklý na propracovanější dialogy a monology, ale dopadlo to lépe než předchozí Kouzlo měsíčního svitu; a překvapení poslední doby Humr, o alternativní budoucnosti, kde není místo pro single lidi s vynikajícími Colin Farrellem, Rachael Weizs a Léou Seydoux, a za poslední roky snad první film, který mě donutil přemýšlet nad filmem delší čas než je u mě obvykle zvyklé); a 2 temnější žánrovky, které měli v českých kinech premiéru 22.10.2015 (již několikáté pokračování found footage hororu o paranormálních aktivitách Paranormal Activity: The Ghost Dimension, ve kterém se toho děje sice mnohem více než v předchozích dílech, ale již to je otravné a stále se to drží v podprůměru; o to více překvapil neslibný a béčkem zavánějící Poslední lovec čarodějnic, kdy jsem čekal dalšího Sedmého syna nebo Hon na čarodějnice, ale naštěstí to mělo své určité kouzlo, vtip, nadhled, charismat Vina Diesela a Rose Leslie a na nic víc si nehrálo).

 

Nejlepší film týdne:
Humr – velké překvapení od Yorgose Lanthimose, jehož předchozí film Špičák se mi moc nelíbil. V Humru se kloubí jednak skvělý námět, který je dobře zpracován, hlavně ve vykreslení alternativní budoucnosti, charakterech postav a v bizarních situacích, má vynikající herecké představitele a v hlavě se udrží na hodně dlouho. Z dalších filmů zaujal animovaný Malý princ, dobrodružný Poslední lovec čarodějnic, krátkometrážní Sběrné surovosti a do jisté míry i indická trilogie o superhrdinovi Krrishovi. Velmi plodný týden.

Nejhorší film týdne:
Paranormal Activity: The Ghost Dimension – pátý díl hororové série (pokud nepočítáme spin off Paranormal Activity: Prokletí) a je to stále totéž, tentokrát je to o něco málo strašidelnějšího a nemusíme hodinu čekat, než vrznou první dveře. Kdy tato série konečně skončí?

Nejlepší herecký výkon týdne:
Colin Farrell (Humr) – vcelku nezvyklá role pro Colina, ve které by ho hledal málokdo a je zde se svým řeckým knírkem téměř k nepoznání. Svého zvláštního osamělého hrdinu zahrál brilantně. Z dalších herců zaujal Joaquin Phoenix v Iracionálním muži, kdy charakter byl tomu Farrellovému velmi podobný.

Rachel Weisz (Humr) – její výkon byl jeden z jejích nejlepších za poslední roky a jako osamělá a zamilovaná žena byla k sežrání. Ale měla obrovskou konkurenci, a to v Emmě Stone v Iracionálním muži, který podala rovněž skvělý výkon, kterým se herecky vyrovnala Joaquinovi Phoenixovi v roli jejího učitele, v Priyance Chopra ve filmech Krrish a Krrish 3, která začíná v mém žebříčku velmi stoupat a v nádherné Indce Preity Zintě v Už někoho mám, která je mým objevem měsíce.

Nejhorší herecký výkon týdne:
Dan Gill (Paranormal Activity: The Ghost Dimension) – snad poprvé v sérii hrají profesionální herci, ale i tak se jejich výkon, tak jako v ostatních dílech dá zařadit mezi amatérské, což se dá říct i o Gillovi.

Brit Shaw (Paranormal Activity: The Ghost Dimension) – zde platí to samé, co jsem již napsal u Dana Gilla. Shaw taky nepředvedla nic, co by se dalo považovat za herecký výkon.

 

Hudební zhodnocení:
Ve 4. týdnu jsem slyšel 12 hudebních alb a 2 EP, z nichž opět 2 alba byla již z roku 2016 (německý heavy metalový kytarista Axel Rudi Pell vydal již své sedmnácté studiové album Game of Sins, které neurazí, ale ani nepotěší, drží se svého standardu, ze kterého nevybočuje, a ač na poslech je dobré, tak zde není nějaký výraznější, zapamatování hodnější moment; avšak hůře dopadla italská symphonic power metalová kapela Rhapsody of Fire, jejichž již jedenácté studiové album Into the Legend, se mi vůbec nelíbilo a zpěv Fabia Liona mě dost iritoval); 6 alb švýcarské folk metalové kapely Eluveitie, která míchá folk metal s death metalem a pagan metalem (jejich demo Ven z roku 2003, které není plnohodnotným albem a ani nezní moc dobře, o to lépe již dopadlo první studiovka Spirit z roku 2006, která má blíže k death metalu než folk metalu, ale zní dobře, stejně tak o dva roky starší Slania, zato další album Evocation I: The Arcane Dominion z roku 2009 je již vybroušenější a již mísí pro ně typické folk/death/pagan metal a zdá se mi z jejich tvorby nejlepší, na o rok starším Everything Remains (As It Never Was), se již tohoto zaručeného vzorce drží a stále jim funguje, stejně tak na albu Helvetios z roku 2012); 2 zbývající alba německé power metalové kapely Iron Savior (výtečné The Landing z roku 2011 a Megatropolis 2.0 z roku 2015, které je pouhou novou verzí, v novém kabátě a novém mixu udělané album Megatropolis z roku 2007); 2 dozvuky roku 2015 (unpluggedové album německé kapely Unheilig, pojmenové MTV Unplugged "Unter Dampf – Ohne Storm", a ač z řady MTV Unplugged vzniklo několik nezapomenutelných hudebních zážitků, o tomto albu se to nedá říct a je tristní; a téměř neznámá brazilská gothic metalová kapela Semblant s albem Lunar Manifesto, ze které vyčnívá pouze song What Lies Ahead, jinak se drží v až podprůměrném aranžmá); a 2 EP (v první polovině 90. let velmi úspěšný taneční projekt Alexe Christensena, který prošel od techna po eurodance, známý pod názvem U96, se vrátil a vydal na konci roku 2015 instrumentální album Dark Matter, které se v žádném případě nezařadí mezi jejich největší počiny a určitě ho nevrátí zpět na výsluní, a album nepřinese nic zajímavého a již teď nevím ani jak znělo; a britská heavy metalová legenda Black Sabbath vydala v lednu 2016 v rámci svého nového turné EP The End, opět s Ozzy Osbournem, které mile potěšilo).

 

Nejlepší hudební album týdne:
Iron Savior – The Landing = tahle německá power metalová partička se svým sedmým studiovým albem dostala zatím na vrchol své tvorby. Skladby jsou údernější, hitovější a melodičtější. Vrcholem je skladba Moment in Time.

Nejhorší hudební album týdne:
Unhelig – MTV Unplugged "Unter Dampf – Ohne Storm" = tuto velmi oceňovanou německou kapelu hrající styl Neue Deutsche Härte (který proslavili např. Rammstein, Oomph!, Joachim Witt nebo Stahlmann) mám vcelku rád, ale jejich síla tkví hlavně v úderné elektronice, kterou unplugged koncertem úplně zabili a zbyl jen nic neříkající zpěv v němčině, který byl otřesný a celkově se album nedalo ani doposlouchat.