Vampireman

Vtip je jediný způsob, jak se uplatnit při konverzaci dospělých.

 

Viděl jsem zničení Drážďan. Viděl jsem to město předtím, a pak jsem vyšel z protileteckého krytu a viděl ho potom, a jednou z reakcí byl samozřejmě smích. Bůh ví, že to duše hledá maličko úlevy.

Každá látka je látkou pro humor. Myslím, že i oběti v Osvětimi si užily smíchu, i když velmi ponurého.

Humor je téměř fyziologická reakce na strach. Freud řekl, že smích je reakcí na frustraci - jednou z možných reakcí. Pes, říká Freud, když se nemůže dostat za branku, začne škrábat a hrabat a dělat nesmyslné věci, třeba vrčet nebo něco, a tím se vyrovnává s frustrací, překvapením nebo strachem.

Pravda, existují i vtipy bez smíchu, to, čemu Freud říká šibeniční humor. Ve skutečném životě jsou někdy situace tak beznadějné, že se žádná úleva nezdá možná.

Když nás bombardovali v Drážďanech, seděli jsme ve sklepě s hlavou zakrytou rukama, kdyby spadl strop, a najednou jeden voják řekl tónem vévodkyně na zámku v chladný a deštivý den: "Co asi dnes večer dělají chudí?" Nikdo se nezasmál, ale stejně jsme byli všichni rádi, že to řekl. Aspoň jsme byli pořád naživo. A on to dokázal.

Humor je prostředek, jak si držet od těla hrůzy života, jak se chránit. Ale najednou jste příliš unaveni nebo je zpráva příliš hrozná, a humor přestane fungovat.

 

-------

 

"Socialismus" není slovo o nic zlověstnější než "křesťanství". Socialismus nepředpisuje Josefa Stalina a jeho tajnou policii a zrušené kostely o nic více, než křesťanství předpisuje španělskou inkvizici. Jak křesťanství, tak socialismus ve skutečnosti předepisují společnost založenou na přesvědčení, že všichni muži, ženy i děti jsou stvořeni jako sobě rovni a nemají hladovět.

A mimochodem, Adolf Hitler byl dvojaký. Nazval svoji stranu Národní socialisté, nacisté.

Hitlerova svastika nebyla pohanský symbol, jak si mnozí myslí. Byl to křesťanský kříž pracujícího člověka, sestavený z pracovních nástrojů, ze špičáků, jaké používali kameníci.

Pokud jde o Stalinovo zavírání kostelů i o to v dnešní Číně: takové potlačování náboženství mělo být ospravedlněno Marxovým výrokem, že "náboženství je opium lidstva". Marx to řekl v roce 1844, kdy bylo opium a opiové deriváty jediným účinným lékem proti bolesti, který si člověk mohl vzít. Marx je sám bral. Byl vděčný za dočasnou úlevu, kterou mu poskytovaly. Prostě jen zaznamenal, nepochybně bez odsudku, že náboženství může přinést podobnou úlevu lidem v ekonomické nebo sociální tísni. Bylo to věcné konstatování faktu, ne heslo.

Stalin se Marxova výroku radostně chopil jako dekretu a čínští diktátoři zrovna tak, protože je zdánlivě zmocňoval k umlčení kazetelů, kteří by mohli proti nim nebo proti jejich cílům. A tentýž výrok posloužil mnohým v naší zemi, aby mohli prohlásit, že socialisté jsou proti náboženství, a tudíž naprosto opovrženíhodni.

 

-------

 

Pokud chcete opravdu ranit své rodiče a nemáte nervy na to být gay, nejlehčí je dát se na umění. Nedělám si srandu. Uměním si na živobytí nevyděláte. Je to ale výsostně lidský  způsob, jak učinit život snesitelnějším. Bože můj, aktivně provozovat umění, ať dobře nebo špatně, znamená umožnit své duši růst. Zpívejte si ve sprše. Tančete na hudbu z rádia. Vyprávějte příběhy. Napište příteli báseň, třeba mizernou báseň. Udělejte to nejlépe, jak dokážete. Dostane se vám mimořádné odměny. Budete tvůrci.

 

-------

 

Hudba prakticky u každého způsobuje, že má život raději, než by ho měl bez ní.

Onou medicínou na světově rozšířenou epidemii deprese je dar zvaný blues.

Otroci měli na depresi lék, který jejich bílí majitelé neměli: mohli milou starou sebevraždu zaplašit tím, že si zahráli a zazpívali blues. Blues sice nemůže depresi načisto vyhnat z domu, ale v každé místnosti, kde ho hrajete, ji dokáže zahnat do rohu. Tak si to prosím pamatujte.

 

-------

 

To je konec všech dobrých zpráv. Imunitní systém naší planety se pokouší zbavit se lidí. Rozhodně na to jde dobře. 

 

-------

 

Nerodíme se vybaveni představivostí. Tu v nás musí rozvinout učitelé a rodiče. Kdysi bývala představivost velmi důležitá, protože bývala hlavním zdrojem zábavy. Ale teď už učitelé a rodiče nemají potřebu budovat obvody představivosti. Teď máme profesionálně vyrobená představení s výbornými herci, velmi přesvědčivou výpravou, zvuky, hudbou. Máme informační dálnici. Obvody představivosti nepotřebujeme o nic víc, než potřebujeme umět jezdit na koni. Ti z nás, kteří mají rozvinuté tyto obvody, se mohou podívat druhému člověku do tváře a vidět tam příběhy; pro ostatní bude tvář jenom tváří.