Faidra

Jsem asi tak trpělivá jako Beatrix Kiddo ochotná nastavit druhou tvář, tudíž jsem nečekala, až filmová várka konce zimy dorazí do našeho kina a výsledkem je, že mi místo trvalého pobytu bylo přepsáno na nejbližší Cinestar. Po dnešním komentáři ke Králově řeči je už moje konzervativní založení nejspíš jasné i slepci, nicméně moji přátelé už začali být otrávení z mého remcání, že v sálech Cinestaru to dík všem těm sametovým sedadlům, podivným lampičkám a rudým závěsům vypadá jako v laciném bordelu, který se snaží vypadat luxusně. Navrhovali, ať si před rudými závěsy zkouším představovat tančícího trpaslíka namísto děvčat a kunčoftů, ale snaha zanést Lynche do výkladní skříně komerce vedla akorát k zatměním mysli, kdy jsem kupříkladu celý film naštvaná, protože za sebou slyším, jak někdo chroupe, mlaská a srká a když se rozsvítí, tak tam nikdo není. Navíc naše městské útulné kino je laděné celé do modra, takže při příští návštěvě zřejmě budu čekat, kdy a odkud na mě vycení Dennis Hopper zkažený chrup. Navíc jeden z mých nejbližších přátel eufemisticky řečeno kope za oba týmy, takže nemám nejmenší pochybnosti o tom, kdo mi při takové příležitosti pošeptá: "Let's fuck anything that moves."

Je fajn mít kamarády, kteří sdílejí vaše záliby. Někdy.