marvan

Soutěžní sekce pro většinu návštěvníků festivalu nemá žádný velký význam, většina z nich sem přijíždí za filmy objevené jinými festivaly. Přesto je to právě soutěžní sekce s účastí reprezentativních děl, co zakládá prestiž festivalu. Pokusím se nyní v krátkosti rekapitulovat dojmy z jednotlivých snímků:

1) Prázdniny u moře: v tomto případě se nemůžu zbavit dojmu, že forma beze slov je příběhu na obtíž, že je snímek němý jen proto, aby vypadal zajímavě.

2) Neměj strach: výborný snímek, jediné co mi vadí je, že je to snímek didaktický a filmové médium má zde služebnou roli vůči zobrazovanému tématu.

3) Restaurátor: s odstupem času si říkám, jestli jsem při hodnocení snímku nebyl příliš přísný, ale z mnoha důvodů film i nadále vnímám jako do sebe uzavřený svět, kde se bez vztahu k okolnímu světu pěstuje filmové uměníčko.

4) Neviditelná: film který neurazí, ale zároveň přináší stokrát viděné, zrecyklované bez jakékoli další přidané hodnoty.

5) Spoluautor: z debutu Martina Donovana vyzařují peníze, profesionalita a ambice.

6) Potomek knížat: vzhledem k tomu, že Polsko produkuje spoustu kvalitních snímků je s podivem, kde se vzala v soutěžní sekci tahle nepovedená nápodoba filmů nové vlny.

7) Malý klenot: zcela zapomenutelný snímek o finančním skandálu, který patří do televize mimo hlavní vysílací čas.

8) Cigán: návrat Martina Šulíka, který se tváří jako realistické drama, přestože tomu tak není.

9) Lollipop Monster: podbízivá emo story, která působí tím hloupěji, čím víc se snaží šokovat.

10) Romeo 11: kanadský Rain Man pro artová kina spoléhá především na svého handicapovaného hrdinu.

11) Pokoj 304: koláž několika lidských osudů, která působí jako vycucaná z prstu

12) Beduín: to nejlepší nakonec. Tvůrci pečlivým řemeslem a se zaujetím pro téma rozvíjí příběh o problematickém náhradním mateřství, který se v závěru přetavuje ve výpověď o obecných hodnotách lidského života a hrdinčino prozření v závěru by jistě udělalo radost účastníkům panelu Spiritualita ve filmu.

Asi není potřeba dodávat, že toto je můj tajný (a tímto odtajněný) favorit a tip na celkového vítěze soutěže. Vzhledem k tomu, že poroty málokdy rozhodují zcela nezaujatě, ale své místo zde mají i další kalkulace, má Beduín šanci na úspěch ještě z jednoho důvodu.

MFF Karlovy Vary je ve srovnání s ostatními evropskými festivaly tak trochu ušmudlaným nevlastním bratrem a nejlepším způsobem jak zaujmout důstojnou pozici mezi áčkovými festivaly je plnit specifickou funkci. Proto se snaží festival profilovat jako prostředník mezi východoevropskou a západoevropskou kinematografií a vítězství ruského filmu by tuto image určitě posílilo. Uvidíme.