AppleCore

Postupně asi budou přibývat další nápady:

 

Balanc na hraně geniality a šílenství, ze kterýho se ve finále vyklube vnitřní souboj dítěte o to, kým se stát, až vyroste (otec je architekt Royal, Dr. Laing jen pouhá myšlenka na psychiatra, Wilder zase na investigativního filmaře, atd. atd.). Všichni jsou částečně výplody jeho samého, založené na skutečných lidech, kteří ho ve věžáku obklopují. Žádná z těch bizárií se ale ve skutečnosti neděje (jen reflektují jeho rozpoložení, protože každý si ze své profese odnáší své "mouchy", které se jen projektují do jeho pocitů). Nakonec sedí a přijímá signál rádia, kde probíhá politická diskuse, ta mu vnukne myšlenku na dráhu politika (lze tedy předpokládat, že v dalších věžácích proběhne cosi podobného, jen s jinou sortou osazenstva). Do toho si připočtěte řadu těžko interpretovatelných obrazů a můžete si říct, že šílenství vyhrává. A nebo je to všechno jinak a já jsem magor! ("What can you see through that thing?" "The Future.")

 

Pozn:: Výtah ve filmu představuje synapsi, po které Laing (trefně neuropsycholog) coby neuron cestuje, aby ovlivňoval úsudek ostatních subjektů a pomáhal tak klukovi v realitě s rozhodnutím, kterou profesi pohřbí (dokumentaristu (protože ten se dopídil vší pravdy a vedlo ho to k vraždě Royala) a architekta(protože to byl zvrácenej magor)) a které dá šanci (právě neuropsycholog, protože postava Hiddlestona mu pomohla řešit paradigmata pocházející od všech ostatních vrstev, zejména té nejvyšší).