lera ivanova

Že jde o prvoligovou herečku, není třeba říkat znovu, všichni víme. Pozastavím se raději nad jejím výjimečným zevnějškem. Emma Thompson potvrzuje moji hypotézu krásy: člověk je tím krásnější, čím méně si to o sobě uvědomuje. Ona, zdá se, nezná sebeobdiv, směle hraje podivínské literátky a ošklivoučké chůvy, umí se pochlapštit i zesměšnit, a ve chvíli, kdy tvoří svoji roli, se zajisté pramálo stará o to, zda má do kamery pěkný ksichtík. A… ve výsledku oplývá jednou z těch tváří, na kterou se dívat je nekonečně příjemné, sledovat tu ušlechtilost, upřímnost, jemnost. Není právě to skutečná krása?