Two.Swallow

Desítky filmů, které utkvívají v hlavě kvůli hudbě, má na svědomí. Líbí se mi přechody z nísilných momentů, do zcela jemných, uklidňujících a skoro dojemných, pak onen moment vzrůstající naděje a akce. Tenhle mustr jsem si nejsilněji zapamatovala z Van Helsinga, ve scéně jakéhosi nanebevzetí Kate Beckinsale.

Absolutně neholduji Stmívání ve filmu a spíš je mi znechucením po přečtení všech knih, ale když už jsem na něj koukala, ona doprovodná hudba mi film dokázala zvednout o několik známek výš. Ta slavná ukolébavka, kterou hraje Edward své milé je úctyhodná skladba.

Tak jako mnozí jsem ho objevila díky Amélii z Montmartru. Tak jako mnozí jsem si stáhla celý soudtrack. Ale nestačilo mi to, byla jsem lačná po dalších jeho sklatbách a trávila jsem spousty času prohlížením všech koutů internetu, jen abych našla něco, co by mě uspokojilo. A našla jsem a zaplnila celou ve švech praskající složku. Klávesy piana či klavíru uspokojí každou náročnou duši, stejně tak i tu moji. U poslechu jeho skladeb si dovoluji rozjímat, hlasitě brečet nebo se usmívat a představovat si překrásný jednoduchý život bez stresu a starostí.