Zagros

Letos mi to nějak dlouho trvalo. Ne, že bych neviděl nic zajímavého, ale nedokázal jsem si udělat čas pro klidné zamyšlení a rekapitulaci… tak konečně. :-) Za rok 2023 jsem ohodnotil celkem 143 věcí, což je od roku 2016 prakticky můj průměr. Po dokumentech o osobnostech (2021) a seriálech (2022) bych se letos zaměřil na tři různé oblasti.

 

První je Virtuální RETRO KINO

Uživatel Willy Kufalt mě zhruba před rokem pozval do soukromé diskuze, kde se každý týden virtuálně promítá jeden jím vybraný film. Viz hlavička diskuze.

Zdravím pozvané členy, vytvořil jsem tuto diskuzi s cílem trochu rozšířit povědomí o různých zapomenutých, méně sledovaných či v tuzemském prostředí "neobjevených" filmech, které stojí za pozornost a zhlédnutí.

Také tímto mu děkuji za pozvání. Jsem si jistý, že kdyby měl někdo další zájem, může se mu ozvat a on jej rád také pozve.

Jde opravdu o zajímavé a pozoruhodné snímky, které jsou ve většině prakticky neznámé a hodně dokáží rozšířit divákům filmové obzory. Bohužel nemám zdaleka čas sledovat vše, ale za celý rok jsem viděl celkem třináct zařazených filmů. Ty nejzajímavější pro mě byly:

Grand Prix – jeden z nejlépe hodnocených filmů z prostředí závodů F1 a bude se líbit i nefanouškům motosportu.

Stovky bobrů – moderní pocta starým groteskám a krásný gejzír originality a tvůrčí imaginace.

Den, kdy země vzplanula – sci-fi staré školy, které sází více na atmosféru a dialogy, než na efekty a je možná aktuálnější dnes, než dříve.

 

Druhou oblastí je polská kinematografie

Polská kinematografie se mi líbí čím dál více a jen v minulém roce jsem viděl deset filmů z Polska. Pozoruhodné byly všechny. Na pomyslném vrcholu stála „trilogie“ Andrzeja Wajdy Člověk z mramoru, Člověk ze železa a Walesa: člověk naděje. Polsko je náš soused, jeho dějiny jsou v mnohém podobné a v mnohém velmi odlišné. Tahle trilogie je výbornou sondou do moderních polských dějin. Navíc je to i filmařsky brilantní. Pátrání po fiktivní postavě za účelem stvoření dokumentu, změna ve vnímání budovatelského a dělnického nadšení, zobrazení Lecha Walesy jako normálního člověka… všechny tři filmy jsou skvělé. Občas jsou na diváka náročné, ale za setkání určitě stojí. Variantou je pak rovněž dobrý snímek Jack Strong o polském špionovi z období Studené války. Je divácky přístupnější, má tradiční filmovou dramatizaci, dobré obsazení a také silné vyznění.

 

Nakonec přidám několik pozoruhodných dokumentů

Pozemšťané – Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne… Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu… asi nejsilnější emocionální zážitek za celý rok… - (celý komentář zde)

Sociální dilema – Mnohonásobně zvýšené počty sebevražd mladistvých, proměna uživatelů na obyčejné produkty, rostoucí polarizace společnosti, sociální nepokoje, ztráta schopnosti komunikovat na živo, ztráta schopnosti přijmout opačný argument, totální závislost na technologiích… i tohle všechno přináší nové online technologie - (celý komentář zde)

Švéd v žigulíku – Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky… ne, to není námět absurdní komedie, ale realita, která se před pár lety skutečně stala :-) - (celý komentář zde)