Dzienniczek (109)
Anime Sezóna Jaro 2024
Jaro je tady a v rámci anime si připravilo spoustu pokračování, nějaké ty remaky a i pár úplných novinek.
Co z toho ale vůbec za něco stojí?
Tak já vám povím, co si o tom myslím:
Sleduji a líbí se:
My Hero Academia - Season 7
Demon Slayer - Hashira Training Arc
Sound! Euphonium - Season 3
Konosuba - Season 3
Mushoku Tensei: Jobless Reincarnation - Season 2 - Part 2
The Duke of Death and His Maid - Season 3
That Time I Got Reincarnated as a Slime - Season 3
Laid-Back Camp - Season 3
Spice and Wolf: Merchant Meets the Wise Wolf
Jellyfish Can't Swim in the Night
Sleduji:
Date a Live - Season 5
The Irregular at Magic High School - Season 3
The Misfit of Demon King Academy - Season 2 - Part 2
Studio Apartment, Good Lighting, Angel Included
The Banished Former Hero Lives as He Pleases
I Was Reincarnated as the 7th Prince so I Can Take My Time Perfecting My Magical Ability
As a Reincarnated Aristocrat, I'll Use My Appraisal Skill to Rise in the World
Chillin' in Another World With Level 2 Super Cheat Powers
An Archdemon's Dilemma: How to Love Your Elf Bride
Grandpa and Grandma Turn Young Again
The Many Sides of Voice Actor Radio
The Raven Does Not Choose Its Master
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Tsukimichi -Moonlit Fantasy- Season 2
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
The Grimm Variations - 17.4.2024 Netflix
Dropnuto:
Gods' Games We Play - ep.2 (3/10)
Rinkai! - ep.1
Vampire Dormitory - ep.2
Nesleduji:
Urusei Yatsura (2022) - 2nd Season
Captain Tsubasa - Junior Youth-hen
Jantama - Kan!!
Black Butler - Public School Arc
Shadowverse Flame - (Arc-hen)
Nijiyon Animation - Season 2
Touken Ranbu Kai: Kyoden Moyuru Honnouji
The Perfect Prince Loves Me, the Side Character?!
Chibi Godzilla Raids Again - Season 2
SAINT SEIYA: Knights of the Zodiac - Battle for Sanctuary Part 2
YouTuNya - Season 2
Butt Detective - Season 7
Bude zařazeno:
Rising Impact - 22.6.2024 Netflix
T・P Bon - 2.5.2024 Netflix
Garouden: The Way of the Lone Wolf - 23.5.2024 Netflix
Kino 2024
Letošní návštěvy kina:
Wonka - 23.1.2024 - Kino Na Fialce (Říčany) - 7,5/10
Duna: Část druhá - 1.3.2024 - Cinema City Chodov (Praha) - 9,5/10
Crunchyroll Anime Awards 2024
Další rok, další Crunchyroll Anime Awards - zkrátka je na čase opět si sem přidat (tentokrát stručné) zhodnocení roku 2023 v anime (nebo spíš anime sezón Podzim 2022 - Léto 2023)...
Zatím takhle (provedení / současná forma částečně převzaté z deníčku uživatele TheDarKnig), v pátek nebo v sobotu k jednotlivým kategoriím možná přidám nějaký komentář podle zájmu zdejších uživatelů, dle mých časových možností a nálady vůbec něco sepsat:
Anime of the Year - Bočči the Rock!
Best Continuing series - One Piece
Best New series - Bočči the Rock!
Best Film - Kaguya-sama: Love Is War – The First Kiss That Never Ends
Best Original Anime - Mobile Suit Gundam: The Witch from Mercury
Best Animation - Chainsaw Man
Best Character Design - Chainsaw Man
Best Director - Keiičiró Saitó - Bočči the Rock!
Best Cinematography - Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba - Swordsmith Village Arc
Best Art Direction - Hell's Paradise
Best Romance - Insomniacs after school
Best Comedy - Bočči the Rock!
Best Action - Jujutsu Kaisen 2
Best Fantasy - The Ancient Magus’ Bride 2
Best Drama - Oši no Ko
Best Slice of Life - Bočči the Rock!
Best Main Character - Hitori Gotó (Bočči) - Bočči the Rock!
Best Supporting Character - Kana Arima - Oši no Ko
"Must Protect At All Costs" Character - Anja - Spy x Family
Best Anime Song - Suzume
Best Score - Bočči the Rock!
Best Opening Sequence - Oši no Ko (Idol)
Best Ending Sequence - Jujutsu Kaisen 2 (Akari)
Best Voice Artist Performance (Japanese) - Jošino Aojama - Hitori Gotó (Bočči) - Bočči the Rock!
Best Voice Artist Performance (English) - Ryan Colt Levy - Denji - Chainsaw Man
Na závěr klasické upozornění - uvedené volby a názory se mohou od těch vašich výrazně lišit! Pokud se tak děje a máte neskutečnou potřebu s tím něco provést, pak to nejlepší a nejjednodušší řešení je zajít si SEM a sám hlasovat. Navíc když to uděláte víc jak jednou, tak váš hlas bude mít větší váhu než ten můj, protože já hlasuji každý rok právě a pouze jen jednou...
Anime Sezóna Zima 2023
Tahle zimní sezóna má snad všechno - jsou tu: sado-maso ale i sádlo a máslo, yuri i yaoi, magické dívky i čarodějové i mudlové i Strážci vesmíru, isekai i villainess, hromada sci-fi i fantasy, fan servis i fluff servis, kostlivci i ještěrky... Spousta příběhů, ještě víc unikátních hrdinů - zkrátka je opět načase si v tom udělat pořádek:
Sleduji a líbí se:
The Dangers in My Heart - Season 2
Blue Exorcist - Shimane Illuminati Saga
Bottom-Tier Character Tomozaki - 2nd Stage
Kingdom - 5th Season
Classroom of the Elite - Season 3
The Weakest Tamer Began a Journey to Pick Up Trash
7th Time Loop: The Villainess Enjoys a Carefree Life Married to Her Worst Enemy!
The Wrong Way to Use Healing Magic
'Tis Time for "Torture," Princess
Sleduji:
Banished from the Hero's Party - Season 2
High Card - Season 2
The Fire Hunter - Season 2
Mashle: Magic and Muscles - The Divine Visionary Candidate Exam Arc
Tsukimichi -Moonlit Fantasy- Season 2
My Instant Death Ability Is Overpowered
The Unwanted Undead Adventurer
The Strongest Tank's Labyrinth Raids
The Foolish Angel Dances with the Devil
Hokkaido Gals Are Super Adorable!
Doctor Elise: The Royal Lady with the Lamp
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
SYNDUALITY Noir - Part 2
The Daily Life of the Immortal King - Season 4
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
Great Pretender - Razbliuto - 23.2.2024
Dropnuto:
Delusional Monthly Magazine - 2 ep. - (3/10)
The Demon Prince of Momochi House - 3 ep. - 3,5/10
Snack Basue - 1 ep.
Meitou "Isekai no Yu" Kaitaku-ki - 2 ep.
The Way of Pon - 1 ep.
Firefighter Daigo: Rescuer in Orange - 19 ep. - 3,5/10
Nesleduji:
Captain Tsubasa - Junior Youth-hen (2023)
The Seven Deadly Sins: Four Knights of the Apocalypse
Urusei Yatsura (2022) - 2nd Season
Yami Shibai - Season 12
The Legend of Super Normal Pref. Chiba
Shinobanai! CryptoNinja - Season 2
Chickip Dancers - Season 3
Cherry Magic! Thirty Years of Virginity Can Make You a Wizard?!
Sakurecu! Amabie-hime. - Season 3
Sai-Kyo-Oh! Zukan: The Ultimate Battles
Anime Sezóna Podzim 2023
Přehled podzimní anime sezóny, aneb na co koukám a na co ne, co mě baví, čemu jsem dal šanci a čemu ne...
Sleduji a líbí se:
Dead Mount Death Play Part 2
Dr. Stone: New World Part 2
The Eminence in Shadow 2nd Season
Mahoutsukai no Yome Season 2 Part 2
The Faraway Paladin: The Lord of Rust Mountain
Spy x Family Season 2
The Saint's Magic Power is Omnipotent Season 2
The 100 Girlfriends Who Really, Really, Really, Really, Really Love You
Sleduji:
Goblin Slayer Season 2
The Rising of the Shield Hero Season 3
My Daughter Left the Nest and Returned an S-Rank Adventurer
The Demon Sword Master of Excalibur Academy
Firefighter Daigo: Rescuer in Orange
Ron Kamonohashi: Deranged Detective
I'm in Love with the Villainess
16bit Sensation: Another Layer
Our Dating Story: The Experienced You and The Inexperienced Me
The Vexations of a Shut-In Vampire Princess
A Returner's Magic Should Be Special
I'm Giving the Disgraced Noble Lady I Rescued a Crash Course in Naughtiness
I Shall Survive Using Potions!
The Daily Life of the Immortal King - Season 4
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Jujutsu Kaisen 2nd Season
Rurouni Kenshin: Meiji Kenkaku Romantan (2023)
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
Dobrou noc, světe - Netflix 12.10.2023
Pluto - 26.10.2023 Netflix
That Time I Got Reincarnated as a Slime: Coleus' Dream - 31.10.2023 Crunchyroll
Scott Pilgrim Takes Off - Netflix 17.11.2023
Onmyoji - Netflix 28.11.2023
My Daemon - Netflix 23.11.2023
Dropnuto:
The Family Circumstances of the Mismatched Witches - ep.2 (3,5/10)
A Girl & Her Guard Dog - ep.2 (3,5/10)
Bullbuster - ep.1
Under Ninja - ep.1
KamiErabi GOD.app - ep.3 (3,5/10)
A Playthrough of a Certain Dude's VRMMO Life - ep.4 (3/10)
Our Rainy Protocol - ep.4 (3,5/10)
Onimusha - Netflix 2.11.2023 - ep.1
Nesleduji:
B-Project: Netsuretsu Love Call
Captain Tsubasa - Junior Youth-hen (2023)
Hypnosis Mic: Division Rap Battle - Rhyme Anima +
Girlfriend, Girlfriend 2nd Season
Kizuna no Allele Season 2
Rail Romanesque Season 2
Uma Musume: Pretty Derby Season 3
Sex Is Part of Undercover Agents' Job?
Power of Hope: Grown-Up Precure '23
The Seven Deadly Sins: Four Knights of the Apocalypse
Chickip Dancers - Season 3
Ensemble Stars!! Recollection Selection: Crossroad
Heaven Official's Blessing - Season 2
Shinobanai! Crypto Ninja Sakuya
Akuma Kun - 9.11.2023 Netflix
Pokémonní delegátka - 28.12.2023 Netflix
Bude zařazeno:
Anime Sezóna Léto 2023
Další léto, další přehled nové anime sezóny...
Sleduji a líbí se:
Mushoku Tensei: Jobless Reincarnation Season 2
Bungo Stray Dogs - Season 5
Jujutsu Kaisen - 2nd Season
The Duke of Death and His Maid Season 2
Zom 100: Bucket List of the Dead
TONIKAWA: Over The Moon For You - High School Days
Level 1 Demon Lord and One Room Hero
Saint Cecilia and Pastor Lawrence
Sleduji:
Mononogatari 2nd Season
Spy Classroom Season 2
Ayaka: A Story of Bonds and Wounds
Atelier Ryza: Ever Darkness & the Secret Hideout
The Girl I Like Forgot Her Glasses
Reborn as a Vending Machine, Now I Wander the Dungeon
The Most Heretical Last Boss Queen: From Villainess to Savior
The Masterful Cat Is Depressed Again Today
TenPuru: No One Can Live on Loneliness
Reign of the Seven Spellblades
The Devil Is a Part-Timer! - Season 3
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Sugar Apple Fairy Tale Part 2
BLEACH: Sennen Kessen-hen - (Ketsubetsu-tan)
The Misfit of Demon King Academy - 2nd Season (epizody 7+)
NieR:Automata Ver1.1a - (epizody 9-12)
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
Ōoku: The Inner Chambers - Netflix 29.6.2023
Bastard‼ Heavy Metal, Dark Fantasy: Hell's Requiem - Netflix 31.7.2023
Dropnuto:
The Dreaming Boy is a Realist - 2ep - (3/10)
Am I Actually the Strongest? - 3ep - (3/10)
My Unique Skill Makes Me OP Even at Level 1 - 3ep - (2/10)
Classroom for Heroes - 4ep - (3,5/10)
Nesleduji:
Ayakashi Triangle (ep. 7-12)
Mix: Meisei Story 2nd Season - Nidome no Natsu, Sora no Mukou e
Shuumatsu no Valkyrie II - Part 2 (ep.11-15)
Hanma Baki Season 2 - 26.07.2023 Netflix
Cardfight!! Vanguard: Will+Dress - Season 3
Rent-a-Girlfriend Season 3
Shadowverse Flame (Seven Shadows Hen = cour 5)
Marriage Exchange: Amazing Extramarital Sex Compared to My Husband
Kengan Ashura - Season 2 - 21.9.2023 Netflix
Kyoukai Senki: Kyokkou no Souki
Yohane the Parhelion: Sunshine in the Mirror
Sylvanian Families: Freya no Go for Dream!
Gamera: Rebirth - Netflix 7.9.2023
Pokémon: Paldean Winds - 6.9.2023 Youtube
FLCL: Grunge - 9.9.2023 Adult Swim
Phoenix: Eden17 - 13.9.2023 Disney +
Kino 2023
Aneb co jsem letos viděl na velkém plátně:
Kocour v botách: Poslední přání - 22.1.2023 - Cinema City Chodov (Praha) - 10/10
John Wick: Kapitola 4 - 15.4.2023 - Cinema City Chodov (Praha) - 9/10
Dungeons & Dragons: Čest zlodějů - 15.4.2023 - Cinema City Chodov (Praha) - 8/10
Super Mario Bros. ve filmu - 6.5.2023 - Kino Na Fialce (Říčany) - 6/10
Strážci Galaxie: Volume 3 - 6.5.2023 - Kino Na Fialce (Říčany) - 9/10
Fast X - 4.6.2023 - Cinema City Chodov (Praha) - 6/10
Spider-Man: Across the Spider-Verse - 7.6.2023 - Kino Na Fialce (Říčany) - 9,5/10
Mission: Impossible Odplata - První část - 14.7.2023 - Kino Na Fialce (Říčany) - 8/10
Suzume - 18.7.2023 - Kino Na Fialce (Říčany) - 8,5/10
Chlapec a volavka - 28.11.2023 - Kino Na Fialce (Říčany) - 8/10
Anime sezóna Jaro 2023
Co si pro mě připravila jarní anime sezóna v roce 2023?
Sleduji a líbí se:
Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Swordsmith Village Arc
Mobile Suit Gundam: The Witch from Mercury Season 2
The Ancient Magus' Bride Season 2
Konosuba: An Explosion on This Wonderful World!
Sleduji:
Magical Girl Magical Destroyers
Ranking of Kings: Treasure Chest of Courage
Birdie Wing: Golf Girls' Story Season 2
TONIKAWA: Over The Moon For You Season 2
Sorcerous Stabber Orphen: Doom of Dragon's Sanctuary
KamiKatsu: Working for God in a Godless World
The Reason Why Raeliana Ended up at the Duke's Mansion
Sacrificial Princess and the King of Beasts
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Kubo Won't Let Me Be Invisible - (7-12)
Golden Kamuy Season 4 - (7-13)
BOFURI: I Don't Want to Get Hurt, so I'll Max Out My Defense. Season 2 (11-12)
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
Dropnuto:
My One-Hit Kill Sister - 1 ep - (2,5/10)
The Café Terrace and Its Goddesses - 1 ep - (3,5/10)
Rokudo's Bad Girls - 2 ep - (2/10)
The Aristocrat's Otherworldly Adventure: Serving Gods Who Go Too Far - 3 ep - 3/10
I Got a Cheat Skill in Another World - 3 ep - 3/10
The Marginal Service - 2 ep - (3/10)
The Legendary Hero is Dead! - 4 ep - 3,5/10
Summoned to Another World for a Second Time - 8 ep - 3,5/10
Nesleduji:
Nijiyon Animation (specials = epizody 13-15)
In Another World With My Smartphone 2nd Season
Mix: Meisei Story 2nd Season - Nidome no Natsu, Sora no Mukou e
The Idolmaster: Cinderella Girls - U149
Ensemble Stars!! Recollection Selection: Element
Uma Musume: Pretty Derby - Road to the Top
I Give My Virginity to Soushi Sazanami
Yakitori: Soldiers of Misfortune - 18.5.2023 Netflix
Ultraman Final - 11.5.2023 Netflix
Crunchyroll Anime Awards 2023
Stejně jako každý rok tak i letos si zahlasuji v Crunchyroll Anime Awards. Je to pro mě takové uzavření uplynulého roku a zároveň i drobný přehled toho, co pro mě bylo na poli anime význačné. Než se ale pustím do samotných kategorií, tak nejdřív pár slov k samotnému letošnímu ročníku, aneb co se pořadatelům povedlo a co naopak solidně pokazili, protože tentokrát je toho na obou stranách docela dost...
Začnu asi tou největší a nejpodstatnější změnou, která moje hlasování nejvíce ovlivní, a to je fakt, že v Crunchyroll Anime Awards jsou nominovány pouze seriály, které se vysílali do září 2022. Tím pádem je celá sezóna Podzim 2022 mimo a já tak přicházím hned o několik důležitých seriálů, pro které bych chtěl za minulý rok hlasovat. Na druhou stranu mi tímto krokem pořadatelé hlasování i hodně ulehčili, protože podzimní sezóna byla tak silná, že bych musel hodně přemýšlet, koho chci odměnit, ale protože budu pracovat jen se třemi sezónami, které sice byly také docela ucházející, přesto jsou v nich favoriti pro mě docela jasní. Zároveň to vidím i jako určité znevýhodnění, ale i jako obtížnou zkoušku podzimních seriálů pro příští ročník, přeci jen právě seriály z té nejstarší anime sezóny mají tendenci u diváků v hlavě nejvíc zapadnout, protože nejlépe se každému vybavuje vždy ta poslední odvysílaná anime sezóna a nejhůře ta úplně nejstarší. Na druhou stranu na podzim vyšli tak silné seriály, že se o ně vlastně ani moc nebojím. Ovšem radost mi rozhodnutí pořadatelů o zářiové uzávěrce přeci jen příliš nedělá…
Další věc, kterou je třeba rozebrat, jsou samotné nominace. Na jednu stranu chválím, že Crunchyroll vyslyšel kritiku fanoušků a do hlasování zařadil i některé tituly, které se na jeho VOD platformě vůbec nevysílaly, takže tu zaslouženě máme hned v několika kategoriích třeba Netflixácký Cyberpunk: Edgeruners. Na druhou stranu i tentokrát jsou ve výběru některé podstatné chyby, kterých by se měli pořadatelé do budoucna vyvarovat, z nichž největší je asi označení Jor a Anji ze Spy x Family za vedlejší charaktery, za což by měli být feministkami i fanoušky seriálu sežráni zaživa! Jor ani Anja nejsou vedlejší postavy seriálu, ale členky hlavní trojice, což si mnozí včetně mě uvědomují, a tedy jejich výhra v kategorii vedlejších postav dle mého není příliš pravděpodobná. Výhrady mám i k nominaci na anime roku, chybí mi tam druhá řada Made in Abyss, pro kterou bych zde já hlasoval, nebo alespoň Call of the Night, protože i to by dokázalo níže vybrané anime roku u mě porazit. Také moc nechápu, proč je ve výběru kategorií „Best Anime Song“, když máme kategorii pro nejlepší opening, ending i celkovou hudbu a tahle nová kategorie se mi tady tak nějak s těmi dalšími zbytečně překrývá.
Některé úpravy kategorií se ale pořadatelům povedli, třeba dělení na nejlepší hlavní a vedlejší charakter místo tradičního nejlepší holka a nejlepší kluk je za mě hodně fajn. Stejně tak je super přidání kategorií nejlepší originální anime, nejlepší nová série a nejlepší pokračující série, k dokonalosti chybí už jen nejlepší adaptace. Také si vysloveně užívám nové hlasovací rozhraní, které je pro mě mnohem příjemnější a přehlednější než to v letech minulých. Zkrátka stránky pro hlasování vypadají zase o něco lépe a anketa se i v grafické podobě vydala správným směrem. Je pak škoda, že mi to celé zkazil totálně pokažený odpočet do začátku hlasování, který tomu všemu vévodil. Nevím kdo ho nastavoval a co tím chtěl odpočítat, nejspíš asi půlnoc v Americe, ale bylo to matoucí, když hodiny ukazovali, že je čas, ale hlasovat šlo až o pár hodin později…
Ale dost už keců, jdeme hlasovat, takže moji vítězové v Crunchyroll Anime Awards 2023, seriály pro které budu hlasovat jsou:
Anime of the Year: Attack on Titan Final Season Part 2
Asi jediný přímý konkurent v tomhle souboji (z vybrané nominace) byla Spy X Family, která má ode mě v mém bodovém hodnocení shodných 9,5/10. Zbytek jsou pro mě „jen“ 9/10 až 8/10 anime. Jak už jsem psal, chybí mi tu moje 10/10 anime, jako je druhá sezóna Made in Abyss, nebo Call of the Night a kdyby nebylo omezení na září, tak by v téhle kategorii u mě jednoznačně a bez všech pochyb vyhrála Bocchi the Rock! Ale pracujeme s tím, co máme, a tak Titáni.
Skoro se až stydím za svůj mainstreamový hlas, ale celá finální sezóna Titánů u mě dokázala zažehnout to pravé šílenství a vzbudit naplno můj zájem, je to ta část, kdy jsem si začal Titány užívat, kdy jsem pochopil co na tom všichni vidí a užíval si to taky. Spy x Family nakonec u mě prohrálo asi proto, že některé jeho epizody jsou o trošku slabší a tak ty výkyvy v mém celkovém požitku byly o něco větší, než u Titánů, kde jsem si tu jízdu v druhé půlce finální sezóny prostě jen užíval.
Best Original Anime – Lycoris Recoil
Z tohoto výběru jasná volba, Lycoris Recoil je prostě fajn anime. Na druhé místo bych za sebe dal Healer Girl, které bylo příjemným překvapením, na třetím je pak Vampire in the Garden, které bylo podle mě taky docela povedené.
Best Character Design – Jó Jošinari – Cyberpunk: Edgerunners
Vizuálně unikátní a dobře zapamatovatelné postavy, které opravdu vynikají – opět jasná volba. Na druhé místo bych dal Spy x Family, třetí by bylo Ranking of Kings, čtvrtý Demon Slayer. Trochu mě tu mrzí, že nejsem Jojo fanoušek, protože i ten by měl šanci na dobré umístění, sice asi ne na první místo, ale vím, že charaktery v každém Jojovi jsou výrazné a zajímavé a Stone Ocean v tomto rozhodně nezaostává, ale bohužel jsem neviděl a tedy nemůžu zařadit.
Best Animation – Demon Slayer: Kimecu no Jaiba Entertainment District Arc
První místo je jasné, protože jsou dvě věci, kterými Demon Slayer vyniká a u kterých u mě sedí na pomyslném trůnu, zatím stále neohroženě, a to je animace a akce. Studio Ufotable bylo po animační stránce králem i v roce 2022 a až o krok za ním jsou studia Wit, CloverWorks, Trigger i MAPPA. O to víc mě mrzí, že si zatím nevybrali i něco, co by mělo i náležité příběhové kvality a tak je pro mě tím celkově nejlepším anime od Ufotable pořád Fate/Zero. Wit by potřeboval zase nějaké dílko, kde se bude moct víc animačně odvázat, Ranking of Kings bylo fajn, mělo svůj osobitý styl a tvůrci dokázali uplatnit spoustu z toho, co se o animaci naučili, ale nebylo to tak impozantní, abych zvažoval jeho výhru v kategorii nejlepší animace roku. MAPPA chrlí jedno kvalitní anime za druhým, ale pokaždé má nějaké drobné nedostatky, které z toho dělají na poli animace jen 9,5/10, ať už jde o CGI v Chainsaw Manovi, nebo třeba divné stínování šrafováním u Titánů (rozebíráno ve zdejší diskuzi). Trigger je vždycky bezhlavá jízda, kterou ale měli animátoři v posledních dílech Edgerunners trošku problém ukočírovat, a tak jsou tam pasáže, kde to pro oko diváka trošku drhne. CloverWorks se konečně opět vrací do popředí mezi ta nejlepší animační studia a dává zapomenout na totální průšvih jménem The Promised Neverland Season 2 a i když jsou jeho díla teď opravdu nádherná a v mé oblíbené Bocchi the Rock! navíc předvedli neuvěřitelnou tvůrčí kreativitu, i jim k Ufotoable pořád krůček chybí, ale jsou pro mě černým koněm celého tohoto animačního dostihu, u kterého bych si dokázal představit, že by mohl jednou a možná i brzy Ufotable dostihnout, protože oni prostě umí z těch ostatních výše zmíněných o něco lépe pracovat s barvami a jejich atmosférou (estetické cítění), což už umí takhle kvalitně zase právě jen Ufotable.
Best New Series – Call of the Night
Jedním slovem úchvatný seriál, který ve mně vzbudil touhu jít v noci ven a courat se ulicemi, výborné zachycení atmosféry, skvělá práce s barvami i práce s kamerou a jednotlivými záběry i jejich kompozicí, zajímavé postavy a celkově parádní využití všeho, co se jeho tvůrci naučili během působení v Shaftu, prostě bych nečekal, že něco od Lindenfilms může být až takhle dobré. Ten seriál mě okouzlil a chytil do svých spárů a nepustil, což se z této nabídky tak silně nikomu dalšímu nepovedlo. Druhé místo má u mě Spy x Family, třetí jednoznačně Ya Boy Kongming!
Best Continuing Series – Made in Abyss
Propast je pořád neuvěřitelně poutavá a její procházení stále neskutečně silné a dramatické. Užívám si ho víc než Titány (2. místo) i než Kaguju (3. místo). Opět škoda, že nesleduji Joja, ten je prý dle fanoušků stabilně super a nekoukám už ani na One Piece (skončil jsem po timeskipu), o kterém slyším také v posledních dnech stále víc pozitivních zvěstí, protože i tyhle seriály by možná do výsledku mohli promluvit, i když zase by to asi nebylo na první místo a hlavně asi ani nemá smysl řešit co by kdyby...
Best Opening Sequence – Chikichiki Banban – Ya Boy Kongming!
Tady není o čem, japonský cover maďarské diskotékové odrhovačky je nakažlivý. Jak ho jednou uslyšíte, tak nemůžete přestat, usadí se v hlavě a budete si ho pouštět i léta po tom, co Kongming skončil. Druhé místo by dostali asi Titáni a „The Rumbling“, třetí u mě patří Spy x Family s „Mixed Nuts“.
Best Ending Sequence – Yofukashi no Uta
Endingy většinou vypínám, ale byl tu jeden, který se vypnout prostě nedal. Neskutečně kreativní, který vypráví svůj vlastní malý příběh a který jsem si i hudebně zamiloval stejně jako celý seriál.
Best Score – Kevin Penkin – Made in Abyss
Když jsem četl, že sám Kevin hodnotí svojí práci na druhé sezóně Made in Abyss jako tu zatím nejlepší, tak jsem byl hodně zvědavý a nekecal! Hudba může dělat pro příběh hodně, stejně tak pro atmosféru, ale to, co tady předvedl Kevin, bylo prostě velkolepé. Takže další kategorie, kde za mě není o čem.
Druhé místo by dostali Edgerunners, protože jejich hudební stránka zanechává také velmi silný dojem, třetí je Kongming, čtvrtá Spy x Family, pátý Titáni a na chvostu Demon Slayer.
Best Film – Inu-Oh
Ony všechny ty nominace na nejrůznější filmové ceny mluví sami za sebe a já můžu potvrdit, že Inu-Oh je hodně zajímavý a povedený film, který má svůj vlastní opravdu silný charakter, takže si ho budete opravdu dobře pamatovat a i mě hned vyskočil jako jasný vítěz, i když mám stejné bodové hodnocení i u Bubble, nebo Džudžucu Kaisen 0 (které by skončily na děleném druhém místě, nebo kdybych si opravdu musel vybrat, tak by Bubble bylo třetí a Džudžucu druhé). Zbylé filmy jsem buď neviděl (Dragon Ball, ale i pro mě prokletý (kdo mě zná, ví proč) One Piece: Red) a nebo byly v některých ohledech prostě o něco slabší než první trojice (The Deer King).
Best Anime Song - Chikichiki Banban – Ya Boy Kongming!
Nerad zdvojuji své hodnocení, ale tohle prostě je nejlepší anime písnička roku 2022.
Best Director – Juičiro Hajaši – Attack on Titan
Práce režiséra není jednoduchá, musí vám co nejlépe předat svojí vizi a udržet na uzdě tempo vyprávění a kreativitu svého týmu. No a nejlépe se to pro mě povedlo právě Juičiro Hajašimu, protože jak jsem psal, probudil ve mně lásku k Titánům – něco, v co jsem místy moc nevěřil, předal mi svojí vizi a příběh krásně odsýpal. U těch ostatních kousků a jejich režisérů bych dokázal najít něco, co mi trošku drhlo, většinou to bylo to tempo příběhu (Edgerunners, Spy x Family), jinde ta samotná vize, nebo spíš její nedostatečné rozvedení (Ranking of Kings) a tak druhé místo by dostal Šingo Adači za Lycoris Recoil a třetí Haruo Sotozaki za Demon Slayera.
Best Main Character – Čisato Nišikigi – Lycoris Recoil
Hlavní postava má být podle mě výrazná a hlavně má táhnout celý příběh a ideálně i celý seriál a tohle pro mě Čisato beze zbytku naplňuje. V ideálním světě, kde by nebylo Crunchyroll nominační omezení by jasně vyhrála Bočči, protože to je pro mě zosobnění toho, jak má pracovat hlavní postava, ale Čisato se tomu asi nejvíc blíží a je z uvedeného výběru pro mě prostě nejvýraznější, nejvíc to táhne a je jedním z těch nejlepších aspektů celé show. Druhý je Eren, příběh je v tuhle chvíli opravdu hodně postavený kolem něho, seriál s ním předvádí opravdu krásný kolotoč, ale po pravdě mě u Titánů zajímá víc jak to celé dopadne, než abych byl zvědavý, co bude přímo s Erenem. Třetí je Boddži.
Best Supporting Character - Ai Hajasaka – Kaguja-sama: Love is War
Nejlepší vedlejší postava je za mě ta, která je dostatečně výrazná a důležitá, aby nějak promluvila do děje a podpořila charaktery hlavní. Jak už jsem psal Jor a Anja sem dle mého prostě nepatří, protože jde o charaktery hlavní, a i když je obě mám velice rád, nemůžu pro ně hlasovat v kategorii, kam nepatří. Rebecca to nejspíš celé vyhraje, protože jí široká veřejnost věnovala opravdu hodně své lásky a i já si jí dávám hodně vysoko (2.místo), Kage je u mě třetí, ale vítězkou je pro mě jasně Hajasaka, protože mi nejlíp naplňuje význam toho slova „supporting“.
„Must Protect At All Costs“ Character – Anja Forger – Spy x Family
Opravdu je třeba něco vysvětlovat? Všichni víme, že Anja je to nejroztomilejší děvčátko, které se v anime loni objevilo – bezkonkurenčně. Tady by pro mě ani Bočči nevyhrála… Na druhém místě je pak Kotaro, ten si prožil opravdu hodně a s jeho příběhem jsem silně rezonoval. Třetí bych dal asi Komi, čtvrtého Boddžiho, pátý je Kage a poslední Marin, která je sice waifu materiál, pro mnohé možná i waifu of the year, ale nějak u mě úplně nevyvolává ochranitelské sklony, což má být právě ta reakce, kterou v téhle kategorii hledáme...
Best Action – Demon Slayer: Kimecu no Jaiba Entertainment District Arc
Už to tu zaznělo, dvě největší přednosti Demon Slayera (to, v čem pro mě stojí vysoko nad ostatními), jsou animace a akce. Který jiný seriál vám dá 6 dílů nonstop soubojů v naprosto neskutečné kvalitě? Které souboje jsou nejen dynamické, ale dokáží klást důraz i na barevnou estetiku? Sledovat sakugu v Demon Slayerovi je prostě vizuální porno, na které se stále nikdo nechytá. Druhý bych dal Lycoris Recoil, tam jsem si akci také velmi dobře užíval a byla hodně výrazná. Třetí by skončil asi Cyberpunk.
Best Comedy – Spy x Family
Slovy největšího českého anime youtubera a asi největšího známého fanouška Kaguji „Humor je subjektivní!“ a tohle je přesně důvod, proč pro mě není Kaguya-sama: Love Is War nejlepší komedií – ona pro mě zkrátka jako komedie funguje tak v polovině případů! Ale v tomto výběru bych jí i tak dal pro sebe na pomyslné třetí místo. Druhý je pro mě Uncle from Another World, kde je pro mě humor mnohem víc „relatable“ a za epizodu se směju v průměru častěji než u Kaguji, jenom škoda, že mi ten seriál a celkový dojem z něj stále víc zabíjí COVID a to jak nepravidelně pak vychází. A vítěz je Spy x Family, ten seriál u mě dokáže vyvolat širokou škálu všemožných úsměvů a i ten pobavený se objevuje velmi často.
Best Drama – Made in Abyss: The Golden City of the Scorching Sun
Tady není o čem, Made in Abyss je tak silné drama, až občas doslova bolí ho sledovat. Na druhé místo by šla druhá řada 86, protože dramatická stránka je tím, čím tento seriál pro mě vyniká a třetí je Kotaro.
Nejlepší Fantasy – Mušoku Tensei: Jobless Reincarnation
A ne, není to jen moje splátka na dluh, co u mě Crunchyroll má za to, jak okázale Mušoku Tensei ignorovali v minulém ročníku Anime Awards, pro mě prostě je tenhle seriál momentálně asi nejlepší anime fantasy série. Nádherně rozpracovaný, rozmanitý a působivý svět, který postupně odhalujeme je obrovské lákadlo a tady se s ním pracuje prostě skvěle. Na druhé místo dávám čtvrtého Overlorda, jehož prostředí a práci s ním také miluji a po pravdě se světem tu autoři pracují ještě lépe než v Mušoku Tensei, ale zároveň se jim nedaří mi úplně prodat jeho kouzlo, proto jen druhé místo. Třetí je Made in Abyss: The Golden City of the Scorching Sun. Made in Abyss má rozhodně na víc, první série se dokáže i s Mušoku Tensei v klidu poměřit a pro mnohé i zvítězit, ale druhá série se odehrává z velké části na jedno místě a to kouzlo, které je u fantasy tak důležité, tím trošku trpí. Čtvrtý je Ranking of Kings, kde vidím obrovský, ale žel zatím nevyužitý, potenciál.
Best Romance – Kaguja-sama: Love Is War – Ultra Romantic-
Kaguja-sama pro mě sice není nejlepší komedií, ale její romantická stránka na mě 100 % zabírá a Ultra Romantic jsem si tak neskutečně užil. Byl to pay off veškerému předchozímu budování vztahů, navíc skvěle provedený a předvedený, že i mé cynické srdíčko zaplesalo a já se díky tomu těším, až se konečně dostanu ke Kaguja-sama filmu. Druhý je pro mě Call of the Night, který s romantikou také skvěle pracuje, a navíc to má vše geniálně spojené s tématem dospívání, takže kdyby byla kategorie „Best Coming of Age Anime“ tak tady by Call of the Night u mě vyhrálo. Na třetí místo se za mě řadí Love After World Domination, který má ten poměr mezi komedií a romancí ze vše ostatních pro mě nejvíc nakloněný právě k té romanci.
Best Voice Artist Performance (Japanese) – Acumi Tanezaki – Anja Forger – Spy x Family
Myslím že „Waku Waku“ a další podobné hlášky malé Anji si budeme všichni pamatovat ještě hodně dlouho, dokonce odhaduji, že o něco déle, než třeba takové „Sosu“ ozývající se z propasti (druhé místo Misaki Kuno – Faputa). Na třetím místě je Čika Anzai a její živelná Čisato, čtvrtý Júki Kadži a jeho ve finální sezóně stabilně vynikající Eren.
Best Voice Artist Performance (English) – Amanda Lee – Marin Kitagawa – My Dress-Up Darling
Nesleduji anime v anglickém znění, takže mi zabralo asi dvacet minut dohledávání všech nominovaných na Youtube, abych si mohl nakonec někoho vybrat, kdo mi prostě bude znít nejlíp…
A tím končí mé hlasování do Crunchyroll Anime Awards 2023.
Na závěr přidám ještě klasický disclaimer o tom, že tento příspěvek obsahuje pouze názory jednoho průměrného anime fanouška a amatérského rádoby kritika, který toho sice i v roce 2022 hodně viděl, ale to neznamená, že něčemu rozumí a pokud se jeho hodnocení a volby neshodují s těmi vašimi, pak je to úplně normální, protože i vkus je stejně jako humor subjektivní!
Navíc pokud se vám něco z mých voleb opravdu nelíbí, pak není nic jednoduššího, než jít sem a sám si vybrat dle svého vědomí a svědomí a když to uděláte alespoň dvakrát, tak váš hlas bude mít větší váhu než ten můj, protože já hlasuji v každém ročníku vždy jen jednou...
Revize recenzí (komentářů) dokončena!
10.9.2020 jsem sem přidal příspěvek, že jsem zahájil revizi svých starých komentářů (dnes již recenzí) a dnes, po víc jak dvou letech, jsem s tím konečně hotov.
Co to v praxi znamená?
Především to, že všechny staré komentáře jsou nyní v jednotném formátu a s obdobnými úpravami jako mají ty úplně nejnovější. Přidal jsem nejrůznější externí odkazy, aby bylo v recenzích jasné, na co jsem myslel, z čeho jsem si dělal srandu, prostě aby i ti méně zkušení anime fanoušci věděli, o čem ten Jeoffrey píše.
Dál jsem zvýraznil důležité body a myšlenky, které jsem se snažil svým textem předat, označil jednotlivé citace a ironii, aby bylo jasnější, že o něco takového jde.
Pro ještě lepší přehlednost budu nyní nově přidávat i prolink na jednotlivé postavy ze seriálu, pokud se jejich jména v recenzi objeví, aby každý hned věděl, o kom přesně mluvím.
Proč jsem se s tím vůbec zabýval?
Mohl bych tvrdit, že to bylo kvůli těm pár lidem, co to budou číst, aby to snáz pochopili, ale po pravdě jsem to dělal z velké části i kvůli sobě, protože už ani já u poloviny věcí nevím, co jsem tehdy chtěl říct, některé názory už neodpovídají tomu, co si myslím teď s odstupem času. Také jsem chtěl, aby se mi na to líp koukalo a možná si i připomenout nějaké ty starší kousky, které mi z hlavy již vypadly a třeba to je i škoda.
Co mi to přineslo?
Třeba to, že jsem si poznačil některé série, které bych chtěl někdy znovu vidět. Také to byl zajímavý pohled na své staré já a to, jak jsem se během těch víc jak 8 let na ČSFD posunul, kam jsem se vyvinul.
Jistě, byla to i hromada cringe nad některými věcmi, u kterých jsem nechápal, jak jsem je mohl tehdy napsat, názory, které dnes moc nechápu, ale tehdy jsem prostě asi byl takový.
Ono obecně - Jeoffrey v letech 2014-2015 byl mnohem víc konzervativnější, měl některé hodně rázné postoje na vše kolem, které se ale postupně měnili, třeba i tím, že jsem začal poznávat další lidi s podobným zájmem, kteří mnohé viděli úplně jinak.
Některé věci se nezměnily vůbec, stejně jako dřív i dnes nejvíc ze všeho v anime nesnáším klišé a pořád mám stejně divný smysl pro humor a tak mě dokáže občas zaujmout i totální kravina.
Na druhou stranu už nejsem takový bláznivý fanoušek roztomilosti jako dřív, spíš mě teď asi víc zajímají vyzrálejší charaktery. Možná jsem i trochu zpřísněl, co se hodnocení týká, nebo jen věci rozebírám z vícero úhlů než kdysi, kdy jsem si vystačil s obyčejným líbilo/nelíbilo. Nejspíš mě i ovlivnilo to neskutečné kvantum anime sérií a filmů, které jsem už viděl (nyní odhadem 1500+).
Proč tohle všechno vlastně píšu?
Asi proto, že se chci pochlubit, že jsem konečně po víc jak dvou letech něco dotáhl do konce a taky proto, že začal nový rok a já asi chtěl i trošku bilancovat...
A dál?
Jinak když už jsem se rozepsal, tak ještě přihodím, co mě v následujících dnech čeká a co zde bude ještě zveřejněno. Pro těch pár pravidelných čtenářů to asi nebude nic překvapivého, zkrátka můžu akorát potvrdit, že svůj pravidelný přehled nové anime sezóny mám připravený a koncem ledna ho zveřejním a stejně tak si 20.1.2023 zase zahlasuji v Crunchyroll Anime Awards 2023 a hodím sem, koho a proč jsem si vybral. Tím si definitivně uzavřu celý anime rok 2022 a budu s očekáváním hledět, co přinese v anime rok 2023.
Anime Zima 2023
Jestli v zimě napadne nějaký další sníh nevím, ale čím jsem si jistý, je fakt, že přinese nová anime a tak je na čase si je roztřídit do přehledu...
Sleduji a líbí se:
Is It Wrong to Try to Pick Up Girls in a Dungeon? - Familia Myth IV - Part 2
BOFURI: I Don't Want to Get Hurt, so I'll Max Out My Defense. Season 2
Tokyo Revengers: Christmas Showdown
Campfire Cooking in Another World with My Absurd Skill
Handyman Saitou in Another World
The Magical Revolution of the Reincarnated Princess and the Genius Young Lady
Kubo Won't Let Me Be Invisible
The Misfit of Demon King Academy II
Sleduji:
The Angel Next Door Spoils Me Rotten
Reborn to Master the Blade: From Hero-King to Extraordinary Squire
Don't Toy with Me, Miss Nagatoro 2nd Attack
Endo and Kobayashi Live! The Latest on Tsundere Villainess Lieselotte
Apparently, Disillusioned Adventurers Will Save the World
The Ice Guy and His Cool Female Colleague
Chillin' in My 30s after Getting Fired from the Demon King's Army
The Iceblade Sorcerer Shall Rule the World
The Reincarnation of the Strongest Exorcist In Another World
Saving 80,000 Gold in Another World for My Retirement
By the Grace of the Gods Season 2
Malevolent Spirits: Mononogatari
The Legend of Heroes: Trails of Cold Steel - Northern War
Sorcerous Stabber Orphen: Chaos in Urbanrama
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
Aggressive Retsuko 5th Season - 16.2.2023 Netflix
Dropnuto:
Ayakashi Triangle - 1ep
Onimai: I'm Now Your Sister! - 1ep
My Life as Inukai-san's Dog - 1ep
Nesleduji:
Mairimashita! Iruma-kun 3rd Season
Mamekichi Mameko NEET no Nichijō
Megaton-kyuu Musashi - 2nd Season
Cardfight!! Vanguard: Will+Dress - Season 2
The Vampire Dies in No Time Season 2
The Way of the Househusband Season 2
Record of Ragnarok II - 26.1.2023 Netflix
Suddenly, Egyptian Gods Season 2
Showtime! Uta no Oneesan datte Shitai Season 2
Junji Ito Maniac: Japanese Tales of the Macabre - 19.1.2023 Netflix
The Fruit of Evolution: Before I Knew It, My Life Had It Made Season 2
Make My Day - 02.02.2023 Netflix
Akicon 2022
Aneb další záznam o návštěvě postaršího introverta na větší společenské akci zaměřené na anime, Japonsko, cosplay, videohry a kdo ví co všechno ještě. Zkrátka povídání o akci, na kterou jsem se letos vážně těšil a která se nad očekávání vyvedla skoro ve všech směrech...
1) Už jsem příliš starý na velké přípravy...
Akicon se postupně blížil a já už dva týdny předem psal Honzovi135, že se určitě zúčastním a jestli se tam tedy uvidíme. Ten mi potvrdil, že tam určitě bude a že už má i koupenou celokonovou vstupenku. Volal jsem i Pavlovi, abych mu akci připomněl, ale ten už mi tehdy naznačoval, že mu to tentokrát asi nevyjde, protože slíbil pomoc rodičům, ale že se mi tak den dva před Akiconem ozve, jak to nakonec celé bude. Ještě jsem měl v plánu napsat Ryuuheiovi a také mu svoji účast potvrdit, ale Pavlovovo váhaní mě trochu znejistělo, říkal jsem si, jestli to celé nehrotím moc brzy a že raději s otravováním dalších kamarádů ještě chvíli počkám.
Týden před akci jsem zavítal na oficiální stránky festivalu a byl hned mile překvapený zvoleným tématem, kterým bylo „Už jsme na to moc starý...“. Cítil jsem, že tohle téma je pro mě jak dělané, taky si už pár let začínám uvědomovat svůj věk a fakt, že se ze škatulky „Boomer“ již definitivně nedostanu. Stejně tak mě oslovil program, jen v sobotu jsem tam viděl hned pět přednášek, které by mě mohli zajímat, a tak se mi stalo něco, co jsem v rámci velkých společenských akcí již delší dobu nepocítil – začal jsem se vážně docela těšit. Podporoval to i fakt, že se akce konala na tradičním místě, které znám a mám ho rád, je to tam sice malé a vše je díky tomu takové komornější, ale mě přesně tenhle typ akcí vyhovuje. Na druhou stranu se objevily první drobné obavy, že by to tam mohlo být hodně našlapané, tím, jak se z anime stává pozvolna mainstream, se na podobných akcích objevuje pořád víc a víc lidí a třeba na letošním Advíku byla následná nedostačující kapacita už docela znát, hlavně v sobotu odpoledne. Pak jsem ale viděl ceny vstupenek a začínalo mi docházet, že to možná tak horké nebude, protože 650 korun za celý con, nebo i za jednodenní vstupenku v sobotu na místě, zase asi nebude ochotný každý zaplatit, přeci jen je to na podobnou akci vlastně docela dost, obzvlášť když to člověk porovná s 400,- za sobotu na Advíku. Když jsem si ale uvědomil kvalitu programu a vzpomněl si na úroveň zdejších služeb z loňských ročníků, tak mi najednou těch peněz líto nebylo a byl jsem ochotný je utratit. Dokonce jsem si poprvé koupil i celoconovou vstupenku, protože když máte stejnou cenu za vstupenku na celou akci v předprodeji jako pak za jednodenní (sobotní) na místě, tak je praktičtější a pohodlnější si jí prostě koupit rovnou a z pohodlí domova.
Ještě ten den jsem psal Honzovi, že už mám taky lístek a chvíli jsem i koketoval s myšlenkou, že bych tam jel i na větší část programu než jen na celou sobotu, ale když jsem si zvážil všechna pro a proti, tak jsem to nakonec raději zavrhl. Jedním z důvodů bylo i to, že bych o tom všem pak měl potřebu tady napsat a když vidím, jak se tu už teď patlám jen s blbým úvodem, tak jsem asi udělal dobře, protože by to pak klidně mohlo vydat na knihu. Ale byla v tom i práce, nějaké ty rodinné důvody, vrozená lenost… Následující den jsem napsal Ryuuheiovi, že mám lístek, že na Akiconu budu v sobotu a že máme s Honzou sraz v 8:00 před KC Zahradou. Ryuu potvrdil, že také dorazí. Pavlovi jsem volal taky, ale ten ještě nic neměl rozhodnuté a slíbil, že se ozve v prostředku týdne. Nakonec jsme spolu mluvili až v pátek, den před mým odjezdem a bohužel se potvrdilo, že místo „Fantastické Čtyřky“ bude na Akiconu zase jednou pouze „Golden Trio“.
Poslední přípravy následovali v pátek večer a obsahovali vytištění vstupenky a programu, kde jsem si poznačil přednášky, na které chci jít. Také jsem si vzal nějakou tu hotovost, ze skříně vytáhl své tradiční oblečení pro podobné akce a nařídil budíka na šestou ráno. Byl jsem připravený, natěšený a nakonec jsem usnul až v půl druhé ráno…
2) Už jsem příliš starý na brzké vstávaní, dlouhé cesty a přátelská setkání...
Na vstávání za tmy nejsem poslední dobou vůbec zvyklý, navíc když si jdete pozdě lehnout – zkrátka jsem si v těch šest ráno připadal jak hodně použitá žvýkačka a obdobně zmačkaně jsem i vypadal. Takže s klasickým pohledem do zrcadla a větou „Neznám tě, ale umyju tě.“ jsem spáchal ranní hygienu, nasnídal se, dal si cigáro, oblékl se a vyrazil. Ještě v šatně jsem přemýšlel, jestli si mám vzít batoh, ale nakonec jsem sám sebe přesvědčil, že ho vlastně nebudu potřebovat (chyba).
Cesta na nádraží byla hodně příjemná, nikoho jsem na ní nepotkal, a navíc všechno to spadané listí bylo plné rosy, která krásné odrážela světlo pouličních lamp, a tak se všechno třpytilo odstíny oranžové. Mělo to na mě dokonce takový efekt, že jsem litoval, že se nejdu v noci někam projít častěji a v hlavě jsem si začal broukat ending z anime Call of the Night, protože mi to do té atmosféry podvědomě strašně sedělo.
První větší problém nastal až na nádraží, kde si místní automat na jízdenky prostě nechtěl vzít moje peníze. Postupně jsem do něj naházel jednu padéstku, tři dvacky a čtyři desetikoruny, ale on mi je pouze vracel zpátky a odmítal plnit svojí funkci. Naštěstí byl otevřený Ticketpoint, takže jsem lístek nakonec pořídil tam a v 6:55 již hezky seděl ve vlaku na Hlavní Nádraží. Ten tu ale jen stál a nakonec nabral asi 7 minut zpoždění, což je prý ale na České Dráhy normální výkon, jak jsem se dozvěděl od jedné naštvané cestující. Během čekání na odjezd jsem ještě zavolal Honzovi, byli jsme tak domluvení. Nečekaně mi to nebral, v hlavě už jsem si představoval, jak má ještě půlnoc a říkal si, že tohle asi bude zase jedna z těch akcí, kdy ho budu tahat z postele. Nu což, zavolám mu z Hlaváku, až si půjdu dát tradiční cigáro do Sherwoodu, abych nasál atmosféru velkoměsta.
Na Hlavní Nádraží jsme dojeli v 7:30 a já se nejdřív vydal k místnímu automatu, abych si rovnou koupil lístek zpátky a přesně v momentě, kdy jsem mířil do místního parku mi začal zvonit telefon. Honza byl vzhůru! Ba co víc, dokonce už byl na cestě a na Chodově prý bude za nějakých 10 minut. Hned jsme změnili plány, já nešel na cigáro, ale rovnou do metra a s Honzou domluvil, že místo u KC Zahrady na mě může počkat ve vestibulu metra Chodov. Bohužel mi ta další cesta trvala víc jak 15 minut, protože jsem musel čekat na metro a na ten Chodov to taky chvilku jede, ovšem když jsem stál na jezdících schodech směrem ven z metra, tak jsem hned uviděl Honzu, který stál přesně tam, kde bych stál i já.
Pozdravili jsme se a domluvili se, že se cestou ještě stavíme v místním Lidlu, kde si koupíme něco k pití a jídlu, protože maid kavárna na Akiconu není, a i když zdejší kantýna nabízí třeba výborné párky a klobásy, tak mě to jako svačina (nebo možná druhá snídaně) příliš nelákalo. V Lidlu jsme chvíli bloudili, nedokázal jsem najít bagety, a tak jsem se musel zeptat místního personálu, který mě sice nasměroval správným směrem, ale až jedna hodná paní mi ukázala, kde se mnou hledané zboží přesně nachází. Měli jsem jídlo, měli jsme i pití a v jednu chvíli jsme i našli Ryuuheie, který se v Lidlu z nenadání objevil. Čekal na nás před KC Zahradou a když viděl, že nejdeme, tak se vydal také na nákup. Takže jsme konečně byli všichni a mohli se vydat na místo konání.
Cestou jsme si povídali o anime, filmech a seriálech, zkrátka co zrovna sledujeme a také samozřejmě obecně, co kdo teď vlastně dělá. Na pokladně v KC Zahradě jsem si na vstupenku vyzvedl náramek, který mě mile potěšil, nebyl totiž klasický papírový, ale látkový. Kolegové mě ale upozornili, že tohle je normální, pokud máte vstupenku na celý festival, takže to nebyl žádný upgrade ze strany pořadatelů, ale mohl jsem si za to vlastně sám. V KC Zahradě jsme si sedli do kantýny, dali si snídani a začali plánovat společný celodenní program. Vůbec mě nepřekvapilo, že máme v plánu vlastně skoro stejné přednášky, přeci jen už jsem spolu na několika akcích byli a známe se dost na to, abychom věděli, kam budeme chtít jít. Takže jediný drobný rozpor byl v odpoledním programu, kdy já chtěl jít od čtyř na přednášku o tom, jak adaptace przní klasiku, ale pánové měli v plánu vyrazit na besedu o přespávání na conech. Mě to nelákalo, na akcích zásadně nepřespávám, takže co bych z toho vlastně měl, ale kamarádi mě přesvědčili, že to bude sranda, možná trochu bizár, ale hlavně že kvalita přednášející zaručuje, že se ani já nebudu nudit. Po jídle jsem si došel na cigárko, kluci mě následovali, a tak jsme ještě chvíli kecali u popelníku, ale pak se nachýlil čas na první přednášku, takže hezky típnout a vzhůru do velkého sálu…
3) Už jsem příliš starý na vzpomínaní na starý časy a na vědu v anime...
Přesně v devět jsme se usadili do velkého sálu, který byl takhle po ránu ještě docela poloprázdný a začali poslouchat o tom, jak to celé sledování anime a otaku šílenství u nás vlastně začalo. Měl jsem o tom všem vždycky jistou představu a sám sebe považuji za anime fanouška druhé generace (podle systému jak si to v hlavě sám škatulkuji), zkrátka že na začátku byli ti opravdoví "dinosauři", ti co sledovali anime už začátkem devadesátek (Včelku Máju do toho neberu, stejně nikdo v té době osmdesátek netušil, že je to anime) a pamatují všechny ty první série na TV Prémiera, o kterých někteří ještě dodnes pějí chválu a znám i jeden místní případ, který jiná anime, než ta stará výhradně z Premiéry a s českým dabingem neuznává. Jeho boj, možná mu nevědomky mnohé uniká, ale když mu to stačí a je díky tomu spokojený, dobře mu tak… Druhá generace je ta, která se s anime setkala na německém satelitu. Ve Fandově přednášce to bylo období, kdy ta první generace začala chodit na střední, ale já byl v té době pouze na základce. Ovšem stejně jako mnozí z nich jsem měl to štěstí, že otec někde sehnal satelit, který prostě v domě potřeboval, protože chtěl mít ten správný kontakt se západem, a hlavně tam přeci běží spousta věcí, které my v televizi uvidíme až tak za rok, nebo taky vůbec (a já mu věřil, že tím nemyslí jen různé americké a francouzské erotické filmy, co dávali v jedenáct večer na VOXu). No a v téhle kouzelné skřínce běželo mnohé, byl tam Cartoon Network a na něm různé americké animáky, ale byla tam i RTL II, kde zrovna kolem druhé hodiny odpolední, takže v čase, kdy jsem se vracel ze školy, běželo pásmo anime seriálů. A mě to tehdy hodně chytlo, viděl jsem tam své první velké kousky (třeba One Piece, Yu-Gi-Oh!) a později na již zmíněném VOXu i první ecchi (pantsu Agent Aika) a i hentai (Orchid Emblem). Bylo to něco nového, jiného a já si zamiloval ten styl kresby. Satelit byl důvod, proč jsem si na střední hned vybral jako druhý jazyk němčinu a opravdu hodně investoval do toho, abych se jí naučil. K tomu se už v té době začali i na naší televizi objevovat Pokémoni, Digimoni a další klasika, která mě prostě nutila vstávat v osm ráno anebo si kupovat samolepky do svého pokémoního alba (po hokejových kartičkách druhá věc, co jsem jako mladík sbíral). Dalším krokem pak byl samozřejmě internet, který mnohé neskutečně usnadňoval a spojoval lidi se stejnou vášní. Já měl v té době smůlu, internet jsme si domů dlouho nepořídili, rodiče k němu měli jistou nedůvěru a přišel jim zbytečný stejně jako třeba pevná telefonní linka. Takže zatímco se otaku komunita začínala opravdu formovat, já se pouze věnoval reálnému dospívání (škola, pak práce a do toho spousta pití a nějaké ty ženy), zažíval první velké výhry a zklamání a na anime úplně zapomněl. Nakonec se ale i ke mně internet dostal, byl jsem sice už pár let po dvacítce a bylo to hlavně díky tomu, že jsem si pořídil videohry, které bez internetu nešli spustit, ale byl konečně doma a s ním nové možnosti. No a díky velké náhodě a nezodpovědnosti jednoho kolegy z práce se ke mně i to anime vrátilo a já se časem také dostal do své první internetové otaku komunity, díky níž jsem se dostal i k mnohým filmům a seriálům, které se dnes skoro nedají sehnat. Byli jsme ale piráti, a tak celá ta stránka, kde jsme se sházeli, skončila neslavně a já po tomto zklamání už neměl moc chuť se mezi další otaku komunitu na netu, nebo i v reálu pouštět, což se změnilo až zhruba před pěti lety…
Ale tohle nemá být o tom, jak to pro mě všechno začalo, to přeci nikoho nezajímá! Na druhou stranu jsem alespoň trochu naťukl některé fáze vývoje českého otakismu, které ve své poměrně dobře zpracované přednášce rozebral Fanda. Sedlo mi to, bavil jsem se a občas si fakt připadal staře. Každopádně to byl skvělý začátek dne s výborným tématem v solidním provedení.
Po přednášce jsem si rychle odskočil na cigáro, kluci mi podrželi místo, za což jsem jim byl náležitě vděčny, protože náš program ve velkém sále hned pokračoval dalším výkladem, tentokrát o vědě v anime. Tohle byla hlavně přednáška pro Honzu, jeho tyhle technické věci baví a když to nakonec bylo i z velké části o armádních vozidlech, tak jsem jen sledoval, jak si nadšeně vše fotí a zapáleně sleduje. Na druhé straně pak seděl Ryuuhei, který byl ale zrovna po noční (takže vlastně vůbec nespal) a dlouhé sezení si na něm začínalo vybírat daň, nebo zkrátka jak sám přiznal, přišla na něj první únavová krize. Takže vlevo poskakující Honza, vpravo unavený Ryuu a já přesně uprostřed, energií i zájmem. Prostě jsem z anotace čekal, že to bude srovnávání techniky, co nám nabízí anime a té co je v reálu a ono to přesně o tom bylo, ale spíš jsem předpokládal, že bude velký fokus přednášky třeba i o tom, proč spousta těch věcí, které v anime vidím by u nás v realitě vlastně vůbec nefungovala a jaké jsou jiné reálnější možnosti. Navíc jsem z přednášejících měl dojem, že nějaká anime sice znají, ale je jich opravdu jen pár a tak celá podstata jejich výkladu byla spíš jen o tom – Hele oni tam v anime mají tohle, ale mi v dnešní době máme přeci taky něco podobného a „překvapení“ – je to něco co znáš a co by tě asi za chvíli taky napadlo. Pánové byli prostě víc vědátoři než otaku a tak výsledek jejich práce běžného otaku posluchače s pouze průměrným zájmem o vědu zaujme zhruba jen --- průměrně (kdo by to byl čekal). Ale pokud jste vědátor jako třeba Honza, pak to pro vás byla hned druhá slušná přednáška po ránu, neztratili jste ani vteřinu svého času a „good for you“.
4) Už jsem příliš starý na vybírání merche a seznamování se s cizími lidmi...
Když tahle část programu skončila, tak jsme se s Ryuuheiem shodli, že musíme na vzduch, pro jednoho bylo třeba okysličit mozek a trochu se probrat, já si chtěl zase jenom zapálit. U popelníku jsme rozebírali různá další témata, přišla řada třeba i na práci a kdo ví co ještě. Měli jsme nyní hodinku volna, takže jsme si i domluvili, že bychom mohli prohlédnout místní merch. Chtěl jsem si tu vše projít hlavně proto, abych mohl referovat v budoucnu Pavlovi o co všechno přišel a co by si tu byl býval mohl pořídit. Taky jsem chtěl najít své oblíbené výherní kolo štěstí, protože se ze mě na festivalech poslední dobou stává „gamba“ závislák, který si alespoň jednou nějakou tu výherní mechaniku potřebuje dopřát, rozbalit si to své Kinder vajíčko (doporučuje 9/10 vývojářů od EA). Výběr tu nebyl tak velký jako třeba na Advíku, ale bylo tu od všeho něco a já si začínal pomalu uvědomovat, že i kdybych si něco koupil, tak to stejně nebudu mít jak odnést, protože batoh zůstal doma. Kolo štěstí jsem taky nakonec našel a s Honzou jsme si slíbili, že se k němu po obědě vrátíme a zkusíme to "štěstí".
Prohlídka nám ale nezabrala ani půl hodiny, a tak jsme se opět vydali ven. Říkal jsem sice klukům, že už nemám v plánu kouřit, ale u popelníku seděl nějaký neznámý mladík s elektornickou cigaretou, který když jsme dorazili, tak se začal hned k Honzovi hlásit a já díky té vůni dostal taky chuť na cigáro. Dotyčný se jmenoval Radek, s Honzou se potkal včera večer tady na akci v kavárně u stolu, kde si oba dopřávali pivo a nějak se dali tehdy do řeči, a tak se teď vlastně asi znali.
Nyní si dovolím trochu odbočit a přidat Jeoffreyho vsuvku o tom, jak sociálně funguji na conech, protože jsem si už od rána začal všímat, že tady mají Honza i Ryuuhei pár svých kamarádů a kamarádek, s kterými se občas pustili do řeči a já pokaždé zareagoval tak trochu jinak. Takže pokud jsem s kamarádem na akci a on se začne bavit s někým mě neznámým, tak jediné, co dělám je, že slušně pozdravím. Většinou klasické „dobrý den“, protože dotyčného vidím poprvé, a i když máme stejné zájmy a jsme na přátelské akci, stejně mu hned nebudu tykat, nebo se s ním nějak víc pouštět do hovoru a je mi jedno, jestli je to někdo, koho třeba znám z internetu. Dokud dotyčný stojí v jedné linii a baví se s určitým člověkem z mé skupiny, který tím pádem stojí mezi mnou a neznámým, tak dělám, jako bych tam nebyl s tím, že pokud dotyčný bude chtít tuto novou osobu přizvat do našeho okruhu, pak by nás měl dle pravidel bontonu (ať žijí videa od bývalého kancléře pana Špačka) vzájemně představit (obdobně jsem já představoval klukům třeba před lety Pavla, nebo na letošním Advíku kluky své kolegyni ze současné práce). Pokud toto představení dotyčný neudělá, pak je to celé jen nárazová aktivita, která mě přeci nemusí zajímat a slušně počkám, až se dotyční domluví a kamarád se opět začne věnovat nám. Tady u popelníku však došlo na to, že výše zmíněný Radek opustil onu linii, v které se bavil s Honzou a stoupl si s námi do jednoho kruhu a když tam tedy stojíte v kruhu s někým, koho neznáte a je přímo proti vám a působí dojmem, že se asi chce bavit se všemi, tak jsem převzal iniciativu a dotyčnému se sám představil. Tohle normálně vůbec nedělám, jsem stydlivý plachý introvert, což se ale neskutečně mlátí s mým hlasitým a srdečným mluveným projevem ve stylu strýce Pepina z Postřižin, jenže tady mi to přišlo v rámci nastalé situace správné.
Takže nyní jsem taky znal Radka a během celé akce jsme se s ním ještě párkrát setkali (já většinou u popelníku), a dokonce jsme společně absolvovali i jednu z přednášek. Sice moc nepočítám, že se s dotyčným ještě někdy setkám, ale byl to docela fajn klučina se stejnými zájmy a pohodovým vystupováním, takže mi tohle nové setkání vlastně vůbec nevadilo.
Asi po deseti minutách jsme se ale Radkovi omluvili, bylo to zrovna v době, kdy jsem s ním rozebíral WoWko a náhle se objevil další neznámý návštěvník a naprosto přirozeně se zapojil do hovoru, což mi přišlo lehce nevhodné skoro až divné a vydali se na další přednášku, tentokrát do malého sálu. Tam jsem přišli stále relativně brzo, dveře byli zavřené a uvnitř někdo zarytě rozebíral Thaipop, tedy jsme měli ještě dobrých pět minut na to popovídat si třeba o takových Prstenech moci a já si tak mohl ulevit a někomu i sdělit, jak moc mě štvala logika celého scénáře a ignorování lore.
5) Už jsem příliš starý na cestu po Okinawě ale i na slávu a bohatství...
Na sekvenci o Okinawě jsem se původně vůbec nechystal v mém ranním nástřelu programu jsem měl plánované volno, ale nejít tam by byla určitě velká chyba, protože nás čekal jeden z nejzábavnějších bodů celého festivalu. Myšák s JRem totiž byly veselé duo, které na mě působilo dojmem, že tohle jsou přesně ti lidé, s kterými chceš jít na pivko do hospody, takoví ti tahouni každého večírku, pár pařmenů s láskou ke zlatavému moku a cestování, kteří vám vše dokáží zábavně a kvalitně prodat nejen svým přednesem, o který se sice z velké části staral Myšák, ale ty nejlepší historky se zase většinou točily kolem JR, ale i velmi dobře připravenou videoprezentací. Navštívili jsme tak Okinawu, viděli spoustu zajímavých míst, krásné přírody, ale i kulturních akcí – vše obohacené o častou konzumaci piva nebo saké a s tím občas spojené zajímavé historky zakončené vystoupením obou v TV Tokio, protože tihle pánové evidentně umí být ve správný čas na správném místě. Jejich chvíli slávy nám na závěr s radostí pustili, protože věděli, že to po tom všem prostě chceme vidět. Dali nám zábavu, nějaká ta fakta, spoustu fotek, zkrátka tohle bylo hodně fajn a myslím, že jsme si to všichni dobře užili.
Následoval rychlý přesun do velkého sálu na Yuffie, která nám nastínila, jak se dá vydělávat jako umělec na volné noze, představila některé své projekty a co jí všechno daly a vzaly. K tomu přidala některé ty rady dalším začínajícím umělcům. Yuffie je energická a vtipná, bohužel můj největší problém byl s tím, že tematicky se tahle přednáška hodně kryla s tou, kterou nám přednesla na letošním Advíku, takže spoustu věcí jsem měl ještě v živé paměti a připadal si, jak když znovu sleduji (rewatch, ale třeba i remake) nějaké anime. Zkrátka už víte, o čem to je a co vám chtěl autor říct, možná sem tam objevíte něco trochu nového, ale celkový zážitek je díky tomu, že jde v podstatě o opakování stejného zážitku, přeci jen slabší. Říkal jsem si, jestli neměla přednášející tentokrát nahodit nějaké jiné téma, než svůj byznys a ten třeba znovu oprášit až tak za rok za dva, ale chápu že tím žije, je jí to blízké a věří, že to má stále smysl předávat dál. Ovšem já za sebe říkám, že na další obdobnou přednášku, i když bude třeba jinak koncipovaná (protože ta z Advíku byla spíš jako beseda), bych už asi (dřív jak za dva roky) nešel, jakožto "pan podnikatel" jsem si z toho už odnesl co jsem potřeboval a tentokrát jsem asi nic nového pro svůj vlastní byznys nedostal.
5) Už jsem příliš starý na pozdní oběd, nevrlé dědky a pohlednice...
Po Yuffie byl konečně čas na jídlo, měl jsem už slušný hlad a s Honzou jsem již předem domluvil, kam chci jít na oběd. Během pročítání svého prvního reportu z Akiconu, když jsem si potřeboval osvěžit, kde ta KC Zahrada vlastně je a co se tam dá dělat, jsem totiž narazil na popis jedné místní restaurace, kterou jsme tehdy navštívili a která byla vlastně strašně super. Takže už ráno jsem Honzu otravoval s tím, že tam na oběd půjdeme zase, a i Ryuu s tím souhlasil. Ještě před odchodem z akce jsme u popelníku potkali opět Radka, vyměnili si pár rychlých dojmů a vydali se na cestu.
Cesta tam trvala zhruba deset minut, ale odměnilo mě příjemné zjištění, že tu všechno vypadá přesně tak, jako před těmi 4 lety a že ani Covid se tu na ničem nepodepsal. Posadili jsem se venku na zahrádce, protože nám celý den přálo počasí a hned si vzali jídelní lístek. Překvapili mě ceny, které mi přišli stejné jak v tom roce 2018, velká Plzeň za 48,- je něco, co se ani u nás na maloměstě už nevidí a pizza (i když obyčejná margherita) za 149,- je za mě taky luxus s obrovským překvapením, jak skvěle, svěže a čerstvě výsledek vypadal. Úžasně jsem se najedl i napil a stejně výborně jsme si pokecali. Bylo to zkrátka jak v roce 2018, tři kamarádi, co si mají co říct, na mnohém se shodnou a občas se i zábavně roastí… Probrali jsem Yuffie byznys, probrali jsme naše byznysy, rozebrali, jestli někdo z nás už není také celebrita, i když třeba jen lokální a jestli někdy budeme taky mít bohatství a slávu, nebo jestli o ní vlastně stojíme. Bylo to skvělé odpoledne, které mi pak ani nedokázal zkazit nějaký nerudný dědek, který si vyšel s manželkou na oběd a musel nám v momentě, když už jsme zaplatili, chtěli odejít a jen u popelníku čekali na posledního z nás, sdělit, že tady nejsme v nějaké kavárně a že si máme jít rozebírat ty své kraviny někam jinam. Pán měl štěstí, že jsem měl dobrou náladu, Honza to bral tak, že už odcházíme a že si stěžuje pozdě a Ryuu tam zrovna, pro pána prý také naštěstí, nebyl.
Takže jsem strýcovi akorát slušně řekli, že už odcházíme a potichu se odebrali z jinak výborné restaurace, kam příště rádi zajdeme znovu, i kdyby se tam tenhle pán a jemu podobní na hlavu stavěli.
Vrátili jsem se na akci a podle Honzy jsme to měli jen tak tak, protože beseda o přespávání na conech měla už brzy začít. Bohužel Honza v tu chvíli spáchal hned dva omyly. Zaprvé se vydal instinktivně hned do velkého sálu a ani mé upozornění ve stylu „Honzo - malej“ ho nezastavilo, protože jsem blbě zvolil slova a on vlastně netušil, co mu chci říct. Beseda byla v malém sále, ne v tom hlavním. Zadruhé, když jsme konečně přišli na správné místo, tak tam nikdo nebyl a větralo se. Jeden z účastníků, který tam ladil techniku, nás upozornil, že beseda začíná v 16:30 a ne ve čtyři, jak počítal Honza.
Měli jsme tedy půl hodiny času a já si hned vzpomněl na náš slib, že dáme nějaký ten festivalový hazard. Za 50,- jsem si tedy konečně mohl zatočit místním kolotočem a vyhrát úžasnou třetí cenu, tedy lepší umístění než na Advíku, ovšem ve výsledku to znamenalo, že si můžu vzít pohled, odznáček anebo roušku. Roušky od určité doby už nechci vidět, odznáčky nenosím, takže jsem se prohrabal v pohlednicích a vybral si jednu co mi padla do oka, protože na ní byla Saber. Pohlednice super, ale kam si jí asi tak mám strčit, když nemám batoh? Naštěstí Honza vyhrál tu samou cenovou skupinu a vybral si taky pohlednici, tak jsem ho prostě poprosili, jestli by si mojí Saber nevzal do úschovy. Dokonce jsem mu i navrhoval, že mi jí může poslat poštou, že se známkou, poštovním kolkem a jistě důmyslným sdělením bude pro mě mít přeci větší cenu. Nepřesvědčil jsem ho, prý mi jí doveze, až se za mnou někdy příště přijede podívat. Snad ho nenapadne si jí vzít jako rukojmí, kterého mi předá jen na Animefestu, to bych do toho Brna asi vážně musel…
Obohaceni o naši výhru jsem se vydali na ještě jedno kolečko po místním merchi, zavítali jsme i úplně nahoru do druhého patra, kde bylo pár dalších neobjevených stánků a kluci cestou našli i místí videohernu, ale bohužel příliš pozdě. Turnaj, který je zajímal a prý by ho určitě vyhrály, se již odehrál.
Poslední zastávka vedla zase ven (měl jsem absťák), kde u popelníku opět seděl Radek, který se s námi hned dal do hovoru, a protože jsme tentokrát měli stejný program, tak se k nám i na chvíli přidal. Správný čas na besedu o podivných přespáváních na festivalech se totiž nachýlil.
6) Už jsem příliš starý na nějaké bizární přespávání, nebo na názory mileniálů...
Do malého sálu jsme dorazili už v momentě, kdy byl solidně zaplněný a tím, že jsem nyní byli čtyři byl docela problém najít si společné místo. Naštěstí otaku komunita je velice milá, a tak nám jistá dvojice prostor uvolnila a sedal si tak, že jsem se krásně vešli do jedné řady. Beseda na téma různých způsobů přespávání na conech a co se dá během nich zažít se nesla v duchu veřejného vyprávění nejrůznějších historek, co kdo kdy a kde zažil. Samotná Lusi měla připravené nejrůznější příběhy, které se jí podařilo sehnat od známých na internetu, ale i ostatní v sále, který byl velice rychle tak nacpaný, že mnozí museli sedět na zemi, měli čím přispět. Blbé pro mě bylo, že ty nejzajímavější a většinou výrazně „košilaté“ historky se vystříleli hned v úvodu a na mě začala pomalu doléhat tíže vydýchaného vzduchu, délky této besedy a faktu, že na většině z těch akcí jsem nebyl (a o některých ani neslyšel) a tak jsem začínal obzvlášť ke konci pomalu ztrácet pozornost. Bylo to dlouhé a já se tak ze stavu vyděšení, co všechno se dá na conu v noci dělat, kde se taky dá spát, nebo provozovat jiné mnohem zajímavější aktivity, dostal do poloviční bdělosti, kdy jsem jen matně vnímal, že existuje nějaká hodně „punková“ akce kdesi v Ostravě, která vlastně probíhá v hospodě s malým sálem a promítačkou. Vše bylo hodně o bizarnostech, alkoholovém opojení, zoufalství z únavy, souložení všude možně – prostě žijeme ve společnosti, hodně zvláštní společnosti… Největší dojem na mě stejně jako na Honzu nakonec udělala asi historka, kterou bych si pracovně nazval „Špatná díra“ (v noci na některé věci prostě nevidíte a hlasité oznámení o tom, že jste během jisté aktivity prováděné potají během hromadného přespávání sice trefili, ale tak trochu vedle, je přesně to, co vaši spolunocležníci asi nepotřebují vědět...), ale i ty další o nespaní na benzínce, spaní v křoví, kam se ale nechodilo spát, nebo o ležení na mramorovém parapetu okna, které vám nějaká dobrá duše k ránu otevře, aby pustila trochu čerstvého vzduchu, měli něco do sebe. Nakonec jsem asi nelitoval, že jsem místo přednášky o adaptacích prznících klasiku vyrazil na tuhle besedu, ale tím, že byla v malém sále, byla o půl hodiny delší, než jiné části programu a bylo zde už opravdu hodně lidí, jsem si během ní prožil svojí první (a naštěstí poslední) únavovou krizi.
Logicky jsem po skončení prostě musel na vzduch, poprvé jsem nepotřeboval jen cigáro, ale i kyslík. Kluci však mířili rovnou do velkého sálu, já ve svém rozpoložení však nějak netušil, na jakou přednášku tam vlastně jdou a řekl jim jen, ať mi drží místo, že tam dorazím za chvíli. U popelníku jsem se opět potkal s Radkem a trochu jsme se zakecali na téma výše zmíněné besedy, takže jsme každý nahodili nějaké ty dvě vtipné historky o tom, jak se nějaké to přespávání nepovedlo nám. Netýkalo se to samozřejmě conů, ale spíš takových těch mladických akcí, kde je extrémně hodně alkoholu a pak se dějí věci. Pomalu se mi začínala vracet pozornost, takže jsem si uvědomil, že bych se měl vrátit za kolegy do sálu, i když jsem pořád nějak netušil, na co že tam vlastně jdu, protože jsem si nedokázal vybavit, co má být před dvojblokem Meon+Konata / Grek. Rozloučil jsem se s Radkem, který se rozhodl, že si jde dát pivo a bude už jen chillovat před budovou a dorazil do velkého sálu, abych zjistil, že je něco špatně...
Na pódiu už totiž stály Meon s Konatou a jejich show byla v plném proudu. Teprve tady mi došlo, že to mám celé nějak divně posunuté a že dvojblok, který jsem pro sebe považoval za zlatý hřeb celé akce vlastně už dávno začal. Co bylo horší, tak jsem Honzu s Ryuuem nemohl vůbec najít, sál byl docela plný a zároveň jsem si ani nemohl vybavit o čem že ta přednáška vlastně má být. Na plátně už byl rok 2003 a Meon zrovna vykládal o tom, co ho v té době formovalo a utvářelo jeho osobnost. Po chvíli jsem naštěstí zaslechl známý hlas a uviděl Honzu, sedícího na kraji páté řady, zkrátka přesně tam, kde, jak mi sám říká, vždycky v tomhle sále nejraději sedí a držel mi i místo. Když jsem dosedl, tak první, co mi oznámil bylo, že se Meon s Konatou na pódiu neshodli, jestli se správně vyslovuje Ghibli nebo Džibli, což bylo jedno z důležitých témat, co jsme rozebírali už u oběda. Já totiž nevím nebo nechápu, proč vyučený japanolog Meon říká jednomu z nejznámějších studií neustále Džibli. Vždyť podle pravidel české transkripce japonštiny, kterou jsem se musel loni alespoň trochu nabiflovat by výslovnost "Džibli" znamenala, že by se to psalo Jibli. J se přeci čte jako Dž, takže Jun je vlastně Džun, ale nějak nevím o tom, že by se Gh četlo taky jako Dž a nikde jinde, nežli u Meona jsem se s touhle výslovností nesetkal a jeho fanoušci, kterých má jakožto největší anime Youtuber nemalé množství, tohle pak jako ovce přebírají (což je obecný problém mnoha fanoušků větších influencerů, že všechno jen nekriticky přebírají) a člověk najednou všude slyší Džibli, ale vnitřně mu to prostě nesedí, protože má zakódované a logicky podložené Ghibli. Takže jsem do Honzy začal hned prudit, že když se s Meonem zná ze společných akcí v pražské čajovně, tak ať mi to zjistí. No neměl z toho radost a neustále mi naznačoval, abych si to došel po přednášce zjistit sám, což jsem neudělal, protože jsem stydlivý introvert, co nechce otravovat velké Youtubery, kteří nejsou jeho kamarádi. To radši budu otravovat „lokální místní malou celebritu“, která je můj kámoš, aby mi to od svého kamaráda prostě zjistil! Neustále přemítající nad Ghibli problémem jsem zaměřil svou pozornost na pódium, kde zrovna Konata popisovala, jak jí v mládí formoval Twilight. Opět mi došlo, že si za boha nedokážu vybavit téma přednášky, a tak jsem jen zíral, proč se zrovna řeší Twilight. Naštěstí mě to celé upoutalo tak, že jsem začal přednášejícím věnovat všechnu moji pozornost, kterou si určitě zasloužili, protože to vlastně byla hodně fajn přednáška. Meon s Konatou mají dobrou vzájemnou dynamiku a chemii, takže se opravdu skvěle poslouchají, a i když mi neustále házeli čím dál tím bizarnější věci, které jsem znal, ale občas bych na ně nejraději zapomněl, tak jsem se dobře bavil. Na druhou stranu jsem si opět všiml, že se Meon hodně rád opakuje a že když si pouštím jeho streamy na pozadí při práci, tak je pak hodně pravděpodobné, že budu znát mnohé z toho o čem na přednáškách mluví, což není výtka a je jasné, že když vás něco momentálně hodně baví / zajímá, tak o tom máte prostě potřebu neustále mluvit. Chci tím jen říct, že mě třeba nakonec vůbec nepřekvapilo, že tam úplně random hodil video z nového anime Akihabara Maid War, které poslední dobou silně propaguje, ale jen jsem si vnitřně povzdech „už zase…“. To video a ani celý seriál na mě nijak extra dojem neudělalo, ale třeba je to vážně TOP sezóny, který si já ale nechám ujít. Naštěstí názor na to, jestli je tohle anime a celá ta Meonova oblíbená scéna z něj tak cool nebo ne, si můžete tady na ČSFD nyní udělat i vy sami.
7) Už jsem příliš starý na Grekovu nejlepší přednášku, večerní pivo, tlachání o politice a cestování domů...
Po skončení Meonovi a Konatiny přednášky jsme zůstali sedět, Honza mě sice opět popichoval, abych se došel Meona zeptat na svůj Ghibli problém, ale jak jsem psal, nechtělo se mi a tak stále očekávám, že mi to jako kamarád určitě zjistí ;)
Na pódium dorazil Grek1 a začal svůj výklad o tom, jak otaku komunitu vidí „normies“, kde k těm svým kolikrát zcestným názorům přišli, co můžeme mi sami udělat pro to, aby je neměli, jak jim argumentovat a co jim případně sami doporučit. Bylo to zábavné, výborně podané tak, aby to snadno pochopili i ti méně bystří jedinci, a i zvolené tipy jsem s povděkem kvitoval a schvaloval (Spy x Family, The Way of the Househusband a Cowboy Bebop). Jak mě předchozí přednáška solidně probrala, tak tuhle jsem si už nepokrytě užíval a asi i souhlasím s tím, co tvrdil Honza, tedy že to byla jedna z nejlepších přednášek, které jsme měli možnost od Greaka slyšet, což vzhledem k jeho kvalitám znamená docela dost. Jediné, co nebylo příliš zvládnuté, byly otázky na publikum, kde mnozí asi nepochopili, že se mají hlásit, pokud něco vědí, ale za své diváky a to jak (špatně) interagují může přednášející jen z části, větší chyba je vždy na straně samotného publika. Zkrátka byl jsem trochu naštvaný, že v momentě, kdy padla otázka na „budoucí klenot“ české kinematografie Bubeníka a Princeznu a já se přihlásil, dost možná i jako první, tak odpověď někdo prostě zahalekal, což jsem kvitoval tím, že jsem jí pak zahalekal taky (jak dospělé ode mě!). To už se nelíbilo asi ani Honzovi, který mi to hned vytkl a já mu musel vysvětlovat, že jsem se vážně hlásil...
Po skončení přednášky a ovacích plného sálu jsem se rozhodoval co dál, měl jsem v plánu jet hned domů, ale tím, že se mi to v hlavě nyní celé posunulo a doma mě očekávali až kolem desáté večer jsem se rozhodl, že bych tu mohl ještě hodinu zůstat. Seznámil jsem se svým plánem oba své parťáky a Honzovi se to hodilo, protože měl zrovna hodinu čas před další přednáškou o japonských trestech smrti od Sušenky, a i Ryuu nic nenamítal, vlastně mu to pak i navazovalo na cestu do práce na noční (ten kluk tenhle víkend prostě nespí!).
Takže jsme si došli ven, kde jsem si dal cigáro a spolu s ostatními rozebíral právě ukončenou Grekovu přednášku. Překvapilo mě, že tam není na obvyklém místě Radek (vzpomněl jsem si na Sedm Statečných a na scénu, kde hlavním hrdinům chybí mladý Chiko, který je na vlastní pěst sledoval cestou do vesnice), ale asi se pro změnu přesunul někam jinam. Po cigaretě jsme šli do kantýny, kde jsme si s Honzou objednali velké pivo, sedli si ke stolu a pustili se do rozebírání jeho bývalé politické kariéry a politiky obecně. Byli jsme sice pořád na conu, ale rozebírali jsem téma jak z hospody třetí cenové, ovšem i o tomhle jsme si evidentně pořád měli co říct. Čas však neúprosně běžel, stejně jako celý den (dokonce jsem během dne klukům musel několikrát sdělit, jak moc rychle mi to dneska všechno utíká, ale tak když se člověk baví, tak je to asi logické) a tak přišla chvíle probrat pár posledních témat, kdy jsem třeba nedopatřením sdělil Honzovi způsob, jak by mě možná mohl dostat na Animefest do Brna, pokud se to tedy dřív nepovede Pavlovi, zhodnotili jsme si celkové zážitky a já si trošku postěžoval, že se mi poslední dobou už ani nějak nechce psát takovéto reporty, protože jsem s přibývajícím věkem stále línější a línější…
V devět večer jsme se definitivně rozloučili, Honza běžel na svoji další přednášku a já s Ryuuheiem jsme vyrazili na metro. Cestou jsme se bavili o práci, o tom, co Ryuu dělá a co by chtěl třeba dělat dál, byla to zajímavá diskuze, která nám vydržela nejen na cestu do metra, ale i na cestě metrem. Jediným vyrušením bylo, že jsem na Chodově ve vestibulu potkal bývalého kolegu z práce Milana a jeho přítelkyni, a tak jsem s nimi musel prohodit pár slov a potvrdit si, že vyrazíme společně s dalšími kamarády z práce v prosinci na dvojku Avatara. Ryuu se oddělil na Muzeu, rozloučili jsme se a já mu slíbil, že mu napíšu, kdy mám v plánu jít s Pavlem na One Piece Film: Red, kdyby chtěl jít s námi.
Cesta na Hlavní Nádraží a pak domů byla poměrně rychlá, hned jak jsem vylezl z metra jsem zjistil, že mi jede vlak, cestou jsem stihl docela klidným krokem označit jízdenku a přesně na čas dorazit na perón, kde už stála souprava a jen jsem si sedl, už jsme jeli...
Celá akce se tedy výborně povedla, nenudil jsem se, zjistil mnoho zajímavého, prostory krásně pokryli návštěvnost, která asi i díky ceně vstupenek opravdu nebyla tak šílená, jak jsem původně očekával a tak i v ten nejsilnější moment, kterým byl asi noční program, pořád všichni zvládali. Dokonce během odchodu z KC Zahrady jsem si všiml, že se tu nikdo nějak extra nezdržuje a skoro mi až chyběl bláznivý a natřískaný „předvík“ plný slavící omladiny, ale asi na to tentokrát byli příliš staří, nebo byl celý festival až moc starý na ně. Organizace měla vše solidně pokryté, merche byl taky dostatek, program bohatý, zázemí super (hlavně kantýna a šatna) takže bylo pořád co dělat, ale i čas na přestávku se našel. Jak by to tedy celé mohlo být pro mě ještě lepší? Možná kdyby tam byl s námi Pavel, párkrát jsem si na něj i vzpomněl a ve stylu „The More the Merrier“ jsem si maloval, že by to třeba bylo ještě zábavnější. Ale s tím organizátoři nic neudělají a ani si z toho nic neodnesou. Takže jako zpětná vazba pro ně – bylo to super, skvěle zvládnuté, jen tak dál a zase za rok!
Na úplný konec bude opět postupně přidán odkaz na Ryuuheiův report, ať jsou mé dojmy pěkně propojené s těmi jeho a pak kanál Anime Cirkusu, kde již tuto neděli vystoupí jako host pánů Greka1 a Ariana náš kamarád a jeden z hrdinů tohoto grafomanského nesmyslu Honza135 (přidám odkaz na to konkrétní video, až vyjde).
Anime Cirkus s Honzou135 - 3,5 hodinová nálož, která přinese i odpověď na výše uvedený Ghibli problém!
Anime sezóna Podzim 2022
Spousta sequelů, nějaké nové kousky a asi nejhajpovanější anime roku 2022, to všechno si připravil letošní podzim. A jak se to líbí mě?
Sleduji a líbí se:
Spy x Family Part 2
Bleach: Thousand-Year Blood War
Mobile Suit Gundam: The Witch from Mercury
Uzaki-chan Wants to Hang Out! Double
Sleduji:
Encouragement of Climb: Next Summit
I'm the Villainess, So I'm Taming the Final Boss
Management of Novice Alchemist
My Life After I Became a Dummy Head Mic One Morning
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Lucifer and the Biscuit Hammer
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
TIGER & BUNNY 2 Part 2 - 7.10.2022 Netflix
Romantic Killer - Netflix 27.10.2022
Dropnuto:
KanColle: Someday in that Sea - ep.3 - 3,5/10
I've Somehow Gotten Stronger When I Improved My Farm-Related Skills - ep.5 - 3/10
Akiba Maid War - ep.2
Legend of Mana: The Teardrop Crystal - ep.2
The Human Crazy University - ep.1
Arknights: Prelude to Dawn - ep.1
More Than a Married Couple, But Not Lovers - ep.1
Urusei Yatsura - ep.1
Blue Lock - ep.1
Love Flops - ep.1
Reiwa no Di Gi Charat - ep.1
Immoral Guild - ep.1
Exception - ep.1
Nesleduji:
IDOLiSH7: Third Beat! Part 2
Mairimashita! Iruma-kun 3rd Season
Megaton-kyuu Musashi 2nd Season
Muv-Luv Alternative 2nd Season
Peter Grill and the Philosopher's Time: Super Extra
Pui Pui Molcar: Driving School
Detective Conan: The Culprit Hanazawa
Sylvanian Families: Freya and Happy Diary
Oni: Thunder God's Tale - Netflix 21.10.2022
Mamekichi Mameko NEET no Nichijō
Lupin Zero - 16.12.2022
Gudetama: An Eggcellent Adventure - 13.12.2022 Netflix
Berserk: The Golden Age Arc - Memorial Edition
Bude zařazeno:
Džefry džanai Žofré da!
Poslední dobou se ve volném čase hrabu ve svých starých komentářích a během toho narazím i na některé vaše. Také si čtu některé reporty mých oblíbených uživatelů z různých anime akcí a několikrát jsem tam narazil na zmínky o někom jménem Jeff, Džeff, nebo třeba Džeffry.
Stejně tak se mi občas stává, že když někdo čte nahlas mojí přezdívku (třeba na streamu), nebo se mě snaží někde na conu poprvé oslovit, tak slyším slova jako Džefry, Džofry a tak podobně a já na to nereaguji, protože si ani neuvědomím, že mluvíte na mě.
Jeoffrey je míněno jako Žofré, ta přezdívka vznikla před dvaceti lety na střední, když jsem lezl přes plot pro zatoulaný balón během hodiny tělocviku, spadl z toho plotu, zvrtnul si kotník a škrábl se v obličeji. Tehdy jeden ze spolužáků, když viděl mojí novou vizáž a jak kulhám prohlásil něco ve stylu "Ty vole, ty vypadáš jak ten trouba z Angeliky, ten Žofré..." A ono se to tak nějak chytlo a celou střední mi už neřekli jinak.
Takže Jeoffrey není podle Joffreho Baratheona ze Hry o Trůny, jak si mnozí myslí, ale podle Joffreyho de Peyrac (viz. obrázek dole), s tím, že ten divný přepis s e navíc vznikl, když mi to takhle psala spolužačka čtyři roky v hospodě na lístek a já si zakódoval, že se to tak správně píše.
Tohle není výtka komukoli, pro mě za mě si mě klidně třeba oslovujte "vole" nebo jakýmkoli jiným vámi vybraným výrazem, je to jen vysvětlení, jak se má to Jeoffrey podle mého číst a jak zaručíte, že mi bude hned jasné, že mluvíte na mě, nebo o mě.
Advík 2022
Pokusím se o kratší report, protože i moje návštěva na tomto festivalu vlastně opět nebyla příliš dlouhá. Snad se to povede…
Part 1 - Chce se mi tam vůbec?
Po dlouhém období sociální izolace jsem se na svůj první letošní con ze začátku i docela těšil, a tak jsem to tentokrát byl nečekaně já, kdo upomínal své kamarády, že se letošní Advík blíží. Animefest jsem přeci jen zase vynechal, protože Brno je pro mě daleko a společný plán na cestu s kolegou z práce prostě nevyšel a jet tam sám a něco si sám zařizovat se mi vlastně ani moc / vůbec nechtělo (protože jsem kůže líná…) a tak tu byla tahle další příležitost sejít se s podobně naladěnými lidmi a vidět některé své kamarády, kteří mě sice i v období Covidu občas navštívili, ale nikdy z toho nebyla žádná hromadná akce.
Postupně se však vše začalo tak nějak kazit, když mi Honza135 oznámil, že letošní Advík vynechá, protože má rodinnou oslavu a u bývalého kolegy z práce Pavla to bylo tak 50/50 a já musel čekat pár dní, než jsem se dozvěděl jestli pojede. Během tohoto období jsem si prošel takovou menší krizí, kdy jsem si říkal, že se i já na Advík asi vykašlu, protože jezdit někam sám prostě není pro mě, a i když jsem hodně ukecaný a komunikativní tvor, jsem zároveň bytost docela stydlivá a plachá, tedy šance, že na velké veřejné akci oslovím a poznám někoho nového je hodně blízko k nule.
Mému ne zrovna dobrému rozpoložení nepomohlo ani vydání oficiálního programu Advíku, protože ať jsem na něj koukal, jak jsem chtěl, nějak jsem tam nedokázal najít dostatek pro mě zajímavých přednášek, které by mě motivovali se na akci vydat a bohužel jsou to pro mě hlavně přednášky, proč na podobná setkání chodím. Překvapilo mě, že některá témata, která mě vůbec nezajímají (například taková bondage), jsou v programu až příliš častá a skoro jsem si říkal, jestli mi v rámci trendů v komunitě za těch pár let zase něco neuteklo.
V pátek mě tam zaujala přednáška od Greka, protože ze zkušeností vím, že ten dokáže poutavě a zábavně mluvit skoro o čemkoli, i když řešení sportovních a cvičebních praktik anime sportovců a jejich konfrontace s realitou nebylo zrovna téma, které bych za normálních okolností vyhledával. V sobotu mě zase zaujal Hugo a jeho tipy na balení, protože i když moc neznám přednášejícího a jeho kvality, jakožto teoretický mistr svádění, který dokáže každému dát osvědčené rady, ale sám se podle nich nikdy neřídí, jsem si chtěl rozšířit obzory. No jo, ale to je každý z hlavních dnů akorát tak jedna vlaštovka, kterou bych si dal do kategorie „must see“ a pak už bych docela obšírně vybíral něco dalšího…
Naštěstí v nouzi nejvyšší se mi ozvala Paichichi – kolegyně z mé nové práce, která zmínila, že na akci bude a že bychom se tam mohli setkat a o den později mi i Pavel potvrdil, že pojede, ale že může jen v pátek a tak bylo o tom, jestli se zúčastním a kdy vlastně, rozhodnuto. S Paichichi, která mě ještě nikdy neviděla jsem se domluvil, že na sobě budu mít svojí conovou mikinu, co jsem si pořídil před třemi lety právě na Advíku a že mě podle toho pozná. S Pavlem jsem domluvil, že se sejdeme v pátek po deváté na Opatově a že vezmu vytištěný program a domluvíme, na co společně půjdeme. Takže máme plán, co by se mohlo pokazit….
Part 2 - Dostanu se tam vůbec?
Jak se pátek blížil, tak mě začala děsit předpověď počasí a hlavně fakt, že moje návštěva Advíku vychází dle meteorologů na nejteplejší den v roce, a tak v pátek ráno najednou ten super nápad s poznávacím znamení ve formě conové mikiny nepůsobil zrovna geniálně. „Se v tom upečeš!“ oznamovali mi nejbližší rodinní příslušníci, ale já byl v klidu, přeci bude stačit, když budu mít mikinu na sobě jenom uvnitř a jen do doby, než mě kolegyně najde. Po zbytek času si jí uložím do batohu a budu chillovat v triku.
Bohužel už cesta autobusem mě přesvědčila, že tohle bude vážně parný den a já i v tričku tekl na sedadle jak čokoláda na Sahaře a litoval, že mě napadlo něco tak stupidního jako mikina. Pořád jsem si ale říkal, že tam určitě bude spousta cosplayerů, kterým bude v kostýmu hůř než mě na pár hodin v mikině.
Cesta autobusem byla nezáživná a navíc mě vypekl IDOS, který asi ještě nestačil upravit jízdní řád linky 385 a přidat jednu další zastávku v Průhonicích a tak jsem byl v jednu chvíli zmatený, proč tam ta zatracená kraksna vlastně jede a děsil se, jestli se linka nevrátila na svou úplně původní trasu z dob před Covidem a nepojede na Opatov přes všechny místní horní dolní a já tak dorazím na místo srazu s Pavlem s pěkným půlhodinovým zpožděním. Naštěstí přidaná zastávka byla opravdu jen jedna a Pavel mi už cestou volal, že sám bude mít zpoždění, takže jsem se zase rychle uklidnil.
Na Opatov jsem dorazil něco po čtvrt na deset, uvelebil jsem se na lavičce, zapálil cigáro a k mé radosti jsem za chvíli uviděl Pavla, který mě hned upozornil, že kouřím na zastávce přesně pod cedulí „zákaz kouření“, prostě pusťte kluka z maloměsta do Prahy… Na chvíli jsme si sedli a dohodli se, že pojedeme hned na místo, koupíme si lístky na Advík a pak zajdeme někam na snídani. Lákala mě tradiční návštěva maid kavárny a nějaký ten dobrý sendvič.
Na Háje jsme dorazili rychle, ovšem tentokrát mě zklamaly mapy.cz, z kterých jsem pochopil, že Modrá Škola je hned vedle východu z metra v ulici Opatovská, bohužel ta škola tam tak nějak vůbec nebyla, nebo minimálně nebyla tam, kde bych jí čekal. Naštěstí je rok 2022 a Pavel je moderní mladý muž vybavený chytrým telefonem, který nás snadno a rychle poslal správným směrem a dvě dívky v cosplayi přesvědčili i mě, že jdeme opravdu tam kam máme.
Part 3 - Zůstaneme tu vůbec?
Modrá škola byla opravdu modrá (kdo by tohle čekal…) nepůsobila zrovna rozlehle a už o půl desáté ráno před ní bylo docela dost lidí. S Pavlem jsme si ještě před vstupem zakouřili a bavili se poznáváním cosplayů a rozebíráním seriálů, na které momentálně oba koukáme (což byl vlastně jen Overlord). Po zaplacení vstupného jsme dostali náramky a vstoupily do areálu, který byl plný nejrůznějších stánků s merchem, které upoutali naši pozornost. Našli jsem i docela rychle maid café, jenže to bylo docela slušně zaplněné a Pavla odradily ceny jídla a služeb. Já si zatím nasadil conovou mikinu a začínal pociťovat nehorázné vedro, které ještě umocňoval slušně vydýchaný vzduch v budově školy, a to se všude větralo. Takže co teď, byl hlad, byla žízeň…
Ještě chvíli jsme procházeli celými prostorami conu, došli do prvního patra, kde byl další merch, vrátili se zpět do přízemí, a nakonec nás přitáhla cedule „smoking zone“, která nás dovedla na školní zahrádku, kde kromě slíbeného jednoho koše pro kuřáky byly i stánky s pitím nabízející levnou malinovku, birell, domácí limonádu, zkrátka jsme zjistili, že žízní nepojdeme. Ale řešili jsme hlad, na což Pavel přišel s nápadem vrátit se na Háje, kde určitě budou nějaké obchody, nebo spíš celé obchodní centrum. Takže po nějakých 20 minutách na conu jsme zase šli ven. Cestou mě upoutal jeden ze stánků s merchem, kde v nabídce byla úplně ta samá mikina, co jsem měl na sobě, akorát byla o 200 dražší, takže nyní měla moje conová mikina větší hodnotu, než když jsem jí před lety koupil a pak že má smysl investovat do krypta, investiční mikiny jsou mnohem lepší byznys! Každopádně hned jak jsem vyšel ven jsem tento kus oblečení, i přes všechnu nově získanou sebedůvěru, rychle shodil, protože na slunci se v tom prostě být nedalo.
Došli jsme na Háje a po chvilce hledání nějakého místa, kde se dá najíst, jsme našli tu největší snídaňovou klasiku, kterou jsem už nenavštívil několik let – bylo na čase dát si snídaňový sendvič u Mekáče! Během snídaně jsem se s Pavlem bavili o našich oblíbených sériích, dal jsem mu nějaké ty tipy, co mě v nové sezóně kromě Overlorda zaujalo a najednou bylo skoro půl jedenácté a jelikož jsme z mého blbě vytištěného programu, který měl špatně zformátované okraje stránky, nebyly schopní vyčíst, jestli Grekova přednáška začíná v 11:00 nebo 11:30 a pohled na program v chytrém telefonu nás chytřejšími neudělal, tak jsem se rozhodli rychle se vrátit zpět. Zatím jsem z hodiny na conu strávili víc času jinde než v samotném areálu školy. Dobrá bilance…
Part 4 - Překvapí mě to tu vůbec?
K Modré škole jsme dorazili zhruba deset minut před jedenáctou, což znamenalo, že máme pořád dost času na cigáro a na další prohlídnutí programu, abychom vymysleli, kam půjdeme po Grekovi a také jsme zvládli další „kochačku“ přítomnými cosplayery, z nichž někteří vypadali opravdu luxusně. Pak jsme zamířili k velkému sálu a já cestou ukazoval Pavlovi stánek se svojí mikinou a jak se zvedla její cena, zároveň jsem si i všiml, že o kousek vedle od mé mikiny jsou trička a že tam je jedno s úplně stejným designem, jaký mám na mikině. Tehdy se v mi v hlavě i přes všechno to vedro urodil asi nejlepší a nejgeniálnější nápad celého dne, který nakonec způsobil, že jsem se na conu neuvařil. Měl jsem domluvené s Paichichi, co budu mít na sobě, ale když existuje i triko s tím samým designem a stojí jen 300, tak když ho budu mít na sobě místo mikiny, tak budu pořád mít svůj signifikantní look a zároveň mi bude podstatně líp.
Opojen nákupní horečkou jsem dostal chuť dál utrácet, a protože jsem měl zase žízeň, tak jsem ukecal Pavla, že je dost času na to, jít si koupit na dvůr pití a že si tam na sebe hodím své nové, a ještě teplé triko. Koupil jsem si výbornou domácí limonádu, přehodil oblečení a stihli jsme si ještě jednou dát cigáro v místní kuřácké zóně, kterou ale někdo přesunul o pár metrů dál a tak jsme dostali tak trošku vynadáno od jedné drobné dívčiny, že bychom měli kouřit co nejblíž u koše, což jsme jakožto slušní lidé vzali hned na vědomí.
Dál jsem se vydali k sálu, kde probíhala přednáška a Pavel se už trošku bál, že jdeme pozdě, ale před sálem stepoval osamocený Grek, z čehož bylo jasné, že buď uvnitř přetahují, nebo je ten termín přednášky opravdu až v 11:30, takže jsem se otočili, že ještě skočíme rychle na nějaký ten merch, ale cestou jsme potkali někoho, u koho jsem si nebyl vůbec jistý, jestli ho tu uvidím a na koho jsem během svolávání na con vlastně úplně zapomněl (hanba mi!). Opřený o zeď na levé straně chodby byl Ryuuhei, další člen z mého úzkého okruhu lidí, s kterými jsem trávil čas snad na každém conu, na kterém jsem byl a který když mě viděl vypadal, že má opravdu velkou radost, že nás tu potkal.
Dali jsem se do řeči, trošku jsem se vychloubal svým novým zaměstnáním a tím, jak moc jsem teď vlastně spokojený (ale tak když máš radost z toho co děláš, tak proč se o ní sakra nepodělit), bavili jsem se o Honzovi135 a proč že tu vlastně teď jako jediný chybí a teprve dav diváků valící se na Grekovu přednášku nás upozornil, že bychom tam měli jít taky, jestli chceme nějaká dobrá místa. Naštěstí mnozí otaku jsou stydliví, a tak na naší trojici čekalo krásné místo hned v první řadě a já měl dokonce na krajním sedadle i takový malý stoleček, který ohraničoval zónu, kam se nesmělo, jež se dal parádně využít jako pultík pro moji limonádu. V tu chvíli jsem si připadal fakt skvěle, bylo nás o jednoho víc, měl jsem nejlepší místo v sále, alespoň podle mých standardů, protože v první řadě máte i spoustu místa, kam si můžete natáhnout nohy (což při výšce 190+ určitě vždy oceníte) a po ruce bylo pití, které mi zmírňovalo zdejší vedro. V sále mi bylo docela (nad očekávání) příjemně, i když jsem velice rychle zjistil, že kvalita samotných sedaček není zrovna nejlepší (představte si kovové sedačky v čekárně v Motole) a že se na tom dokonalém místě po chvilce už tak dokonale nesedí.
Part 5 – Má to vůbec nějakou chybu?
Grek se rychle pustil do své přednášky, která měla všechny jeho charakteristické znaky. Bylo to fakticky zajímavé, občas příjemně vtipné, a i když jsme se věnovali tématu, které by mě normálně asi vůbec nebralo, i tak jsem se bavil tím, jak některé anime postupy těžce selhávají v momentě, kdy narazí na realitu. Ale nebylo to jenom o tom, Grek dával k dobru některé společné znaky sportovních anime, kterých si člověk podvědomě všiml, ale já nad nimi vlastně většinou ani pořádně nepřemýšlel. Ukázal v určitých částech, že má přehled nejen v anime, ale i v kinematografii obecně a nenechal se ani rozhodit připomínkami a dotazy diváků, z nichž minimálně jeden působil, že je od někoho, kdo se nějakému tomu cvičení, posilování a bodybuildingu doopravdy věnuje.
Byla to příjemná hodinka a díky dobře zvolenému místu a dostatku tekutin se u mě, na rozdíl od mých společníků, ani neprojevila únava, měl jsem akorát otlačený zadek. Navíc jsem si díky svému tričku a jeho nápisu "Do you even lift, senpai?" připadal i mnohem patřičněji, než kdybych měl na sobě něco jiného. Osvědčilo se i při odchodu ze sálu, kde u dveří stála mladá žena v cosplayi Makimy z Chainsaw Mana, která ke mně najednou přišla a zeptala se, jestli náhodou nejsem někdo, s kým se má na conu potkat. Zkrátka jsem se konečně setkal s Paichichi, tedy i poslední důležitý bod, který jsem potřeboval splnit, jsem si mohl odškrtnout.
Rázem jsme tu byli čtyři, což je na těchto akcích poslední dobou asi mé oblíbené číslo, protože následující zhruba hodinka byla asi nejlepším časem na Advíku. Došli jsme si pro pití a zakotvili venku před školou u jedné z laviček, kde byl i trochu stín. Teprve tady mi došlo, že bych měl vlastně všechny představit, podle pravidel bontonu jsem v tu chvíli byl jediným, kdo zná všechny zúčastněné, z čehož to logicky vyplývá. Překvapilo mě, že lidé, kteří se vlastně až tak dobře neznají, ale spojuje je stejná záliba, se dokáží takhle v pohodě bavit a že se tu dokázalo otočit tolik témat. Kromě společné práce s kolegyní a bývalé práce, která mě spojovala s Pavlem jsem zvládli nakousnout i cosplay a různá anime. Paichichi byla hodně výřečná, bezprostřední, a na to že nás vlastně potkala poprvé si měla s každým co říct, Ryuuhei byl taky ve svém živlu, plný energie a elánu, přesně takový, jakého si ho pamatuji ze všech předchozích akcí, a i Pavel se zapojoval do debaty s ostatními víc, než jak jsem u něj za ta léta zvyklý.
Pak jsme se dostali k tomu, co bude dál a Ryuuhei se zmínil, že se moc chtěl jít podívat na přednášku od Yuffie, s čímž jsem já i Pavel souhlasili. Paichichi nás ale opustila, šla se podívat na dvůr, co je tam za program.
Dorazili jsme tedy do velkého sálu, kde už byla přednáška v plném proudu, nebo spíš tím, že zrovna probíhala sekce otázek a odpovědí, jsem si skoro až myslel, že jsme stihli asi už jenom konec. Nebylo tomu tak, tahle část byla dlouhá a tím, že se řešil byznys a jak v něm uspět, bylo dotazů docela dost. Já sám jsem se v tom díky své práci docela dobře orienotval a mnohé rady Yuffie jsem s úsměvem kvitoval. Ještě po odchodu ze sálu jsem některé z nich rozebíral s Pavlem i Ryuuheiem, protože jeden má své jisté plány, kde by se mu něco z toho mohlo hodit a u druhého o něčem podobném přemýšlí někdo z rodiny.
Další plán byl jasný, bylo kolem druhé hodiny a já s Pavlem jsme si chtěli dojít na něco k jídlo a taky si dát jedno pivo, abychom si ještě víc povzbudili současnou skvělou náladu. Bohužel Ryuuhei už musel jít do práce, ale protože měl společnou cestu, tak s námi došel až na Háje. Cestou jsme ještě stihli všichni rozebrat kromě již zmíněných byznys plánů i novou anime sezónu a já se i s Ryuuheiem podělil o své tipy, co by mu rozhodně nemělo ujít. Rozešli jsme se před restaurací Kolkovna na Hájích, poslední co jsem domluvili, bylo další setkání na říjnovém Akiconu a pak dva z nás zamířili za zlatavým mokem a ten třetí se vydal vytvářet hodnoty.
Part 6 – Koupíš si vůbec něco?
Restaurace Kolkovna mi přišla strašně fajn. Na to, kde se nachází a že to okolní prostřední není vlastně nijak extra přitažlivé, působila velmi sympatickým dojmem, byla tu zahrádka s dřevěným obložením, příjemný stín, a hlavně točená Plzeň, která chutnala přesně tak, jak podle mě má. Když jsme si s Pavlem sedli, tak jsme se po chvíli dohodli, že v tomhle odporném vedru vlastně ani nemáme hlad a že si dáme asi jen to pivo. Personál byl milý, sice díky dalším hostům chvilku trvalo, než se k nám dostali, ale celková obsluha proběhla profesionálně a velice příjemně.
Další zhruba hodinu jsme strávili tady, rozebírali bývalou práci, anime, Advík, ale i osobní život, nadávali na odporné vedro a vymýšleli další program. Z mnou plánovaných přednášek nám však během toho všeho minimálně dvě utekli, ale na druhou stranu byla sranda, takže není co řešit. Vedro však začalo být stále nesnesitelnější a příval tekutin začal způsobovat, že jsem se doslova máchal ve vlastní šťávě a cestu zpátky na Advík jsem si už tolik neužíval, navíc se mi rozbil batoh, v kterém jsem měl věci.
Zastavili jsme se ještě ve stínu před vchodem a dali cigáro. Pak Pavel projevil přání jít ještě jednou obhlédnout zdejší merch, protože už od rána zvažoval, že by si koupil anime mystery box, ale pořád se nerozhoupal. Já k tomu moc vztah neměl, mystery box a jeho koncept na mě působí jak lootboxy ve hrách, i když Pavel říká, že hodnota obsahu je vždy vyšší, než kdybyste si kupovali jednotlivé části zvlášť. OK, ale pořád nevíš, co přesně kupuješ a jestli z toho budeš mít opravdu radost. Zkrátka i když jsme o tom debatovali ještě v průběhu další hodiny, stejně mě to nějak nepřesvědčilo a ani Pavel nakonec mystery box nekoupil, i když jeho zájem stejně neochladl. Já se rozhodl, že si koupím podložku pod myš, protože ta moje stará už byla opravdu solidně jetá a chudinky Rem a Ram už byly jen zbytky své původní krásy. Takže tento report už vzniká s pomocí podložky nové, tentokrát s designem z Demon Slayera.
No a abych ukázal, že nejsem až tak přízemní a že ani nějaká ta gamba mi není cizí, tak jsem si za 30 korun zatočil na místním kole štěstí. Výhra byla sice v té nejnižší skupině, ale nakonec z toho byl pěkný plakát Megumin z Konosuby. I Pavel si zatočil a odnesl si kartičku s postavami ze Sword Art Online.
Během toho všeho jsem řešil, jak a kde si nechat spravit rozbitý batůžek. V prvním patře jsem potkal Paichichi, která mi poradila, abych zkusil cosplay mediky, tedy zdejší tým, který vám dokáže opravit cokoli na vašem kostýmu, a tak přišít utržené poutko pro ně bude legrace. Bohužel jsem do jejich místnosti dorazil zrovna, když měla dívčina, která měla opravy na starost přednášku a ani druhý pokus o něco později nevyšel, protože se tam udělala fronta lidí, kteří měli opravdový problém.
V tomto období, mezi mými dvěma pokusy o to nechat si opravit batoh, jsme s Pavlem ještě pendlovali mezi stánky. Pavel zvažoval, jestli si má koupit plakát, nebo radši mangu, nebo snad… No zkrátka merch se mu líbil až tak, že se vůbec nemohl rozhodnout, a tak jsme v mezičasech mezi dalšími koly výběru pravidelně chodily ven na cigáro, nebo pro pití a hledali na školních pozemcích alespoň trochu stínu, ale vedro bylo stále silnější, lidí bylo všude stále víc, cesty čím dál tím užší až mě to prostě zmohlo. Pavel si nakonec během druhého kolečka koupil jeden plakát s tématem z anime Akame ga Kill, ale už dopoledne si vyhlídl ještě jeden další, myslím že z Darling in the Franxx a ten se mu nějak nedařilo znovu najít...
Part 7 - Stálo to vůbec za to?
Už během prvního kola výběru merche jsem Pavla poprosil, jestli by se mi nepodíval v kolik mi to jede domů. Začínalo se na mě projevovat únava a síla extrémního počasí. Pavel mi dal čas odjezdu, a tak jsme se domluvili, že po mém druhém pokusu o opravu mého batohu vyrazíme na Opatov, kde v klídku koupíme ještě něco posledního k pití, na chvílí naposledy pokecáme a pak se vydáme každý domů.
A přesně tak to plus mínus proběhlo, bylo kolem půl páté, když jsme z akce odcházeli, přišli na metro na Hájích, odtud dojeli na Opatov (s tím, že v metru bylo ten den, co se klimatu týče, prostě nejlíp), tam koupili nějaké to pití, na chvíli se sedli na lavičku, potvrdili si další společné plány, kde kromě již zmíněného Akiconu jsme předběžně domluvili i Animefest 2023 v Brně, s tím, že tentokrát to snad už vyjde a já pak nastoupil do autobusu směr „Jeoffreyho město“.
Měl jsem štěstí, že jsem jel s řidičem, který mě celé roky vozil do práce, a tak jsem si tentokrát měl s kým povídat, takže cesta vlastně docela dobře utekla. Navíc mě pobavil Pavel, který mi ještě do autobusu zavolal, že se na Advík vrátil, udělal si ještě jedno kolečko po místním merchi a koupil si ještě jeden plakát, snad ten, co celou dobu hledal.
A tak proběhla akce, na kterou se mi nejdřív chtělo, pak zase vlastně ani moc ne, která měla vlažnější start, skvělý prostředek a docela vyčerpávající dojezd. Bylo to fajn setkání s fajn lidmi na docela dobrém místě, které by ale mohlo být trochu prostornější, a i s trošku rozmanitějšími přednáškami. Asi jsem byl rád, že jsem odjel takhle rozumně, stihl jsem tak dnes udělat i trošku nějaké té práce, a hlavně sepsat tenhle další grafomanský nesmysl.
Kratší report!?! Ale vlastně docela jo...
Na úplný konec hodím tradičně odkaz na Ryuuhejův report (má ho i v deníčku tady na ČSFD), kdyby to třeba někoho z čtenářů zajímalo i z dalšího úhlu pohledu, nebo by si myslel, že si toho o Advíku 2022 přečetl málo :)
P.S. obrázek nebude, nenašel jsem žádné použitelné promo logo na Advík 2022 v obstojné kvalitě, akorát rozmazané obrázky z Facebooku a dávat něco random mi moc nesedí...
Anime sezóna Léto 2022
Pravidelný anime přehled léto 2022.
Oproti jaru větší vedro a míň anime seriálů...
Sleduji a líbí se:
The Devil Is a Part-Timer! - Season 2
Made in Abyss - The Golden City of the Scorching Sun (Season 2)
Overlord - Season 4
Classroom of the Elite - Season 2
The Yakuza's Guide to Babysitting
When Will Ayumu Make His Move?
A Herbivorous Dragon of 5,000 Years Gets Unfairly Villainized
Is It Wrong to Try to Pick Up Girls in a Dungeon? - Familia Myth IV
Shadows House - Season 2
Tatami Time Machine Blues - 14.9.2022 Disney+
Sleduji:
Bastard!! Heavy Metal, Dark Fantasy
Orient - 2nd Cour
My Isekai Life: I Gained a Second Character Class and Became the Strongest Sage in the World
Smile of the Arsnotoria the Animation
Harem in the Labyrinth of Another World
My Stepmom's Daughter Is My Ex
Lucifer and the Biscuit Hammer
The Maid I Hired Recently Is Mysterious
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Kingdom 4
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
Kakegurui Twin - 4.8.2022 Netflix
Cyberpunk: Edgerunners - 13.9.2022 Netflix
Dropnuto:
Nesleduji:
Rent-A-Girlfriend - Season 2
Cardfight!! Vanguard will+Dress
Love Live! Superstar!! - Season 2
Urawa no Usagi-chan - Musasino!
The Prince of Tennis II: U-17 World Cup
Obey Me! - Season 2
Vermeil in Gold: A Desperate Magician Barges Into the Magical World Alongside the Strongest Calamity
Please Take My Brother Away! - season 5
Roaming the Apocalypse With My Shiba Inu
Rilakkuma's Theme Park Adventure - 25.8.2022 Netflix
Kino 2022
Tak snad bude tento přehled bohatší než ten minulý...
Návštěvy kina 2022:
The Batman - 20.3.2022 - Kino na Fialce (Říčany) - 4*
Smrt na Nilu - 1.4.2022 - Cinema City Chodov (Praha) - 3*
Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství - 9.4.2022 - Kino na Fialce (Říčany) - 3*
Ježek Sonic 2 - 12.4.2022 - Kino na Fialce (Říčany) - 3*
Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství - 7.5.2022 - Kino na Fialce (Říčany) - 4*
Top Gun: Maverick - 1.6.2022 - Kino na Fialce (Říčany) - 5*
Jurský svět: Nadvláda - 8.6.2022 - Cinema City Chodov (Praha) - 3*
Mimoni 2: Padouch přichází - 9.7.2022 - Kino na Fialce (Říčany) - 2*
Thor: Láska jako hrom - 9.7.2022 - Kino na Fialce (Říčany) - 3*
Bullet Train - 27.9.2022 - Cinema City Chodov (Praha) - 4*
Avatar: The Way of Water - 17.12.2022 - Cinema City Chodov (Praha) - 4*
Anime sezóna Jaro 2022
Jarní anime sezóna zdá se býti hodně narvaná...
Přeci jen je to už dávno, co jsem v jedné sezóně sledoval 30+ seriálů.
Tentokrát se mi tenhle přehled asi bude opravdu hodit...
Sleduji a líbí se:
Kaguya-sama: Love Is War - Ultra Romantic
Ascendance of a Bookworm - Season 3
Komi Can't Communicate - Season 2
The Demon Girl Next Door - 2-Chōme
Science Fell in Love, So I Tried to Prove It - Heart
Skeleton Knight in Another World
Sleduji:
Miss Shachiku and the Little Baby Ghost
The Rising of the Shield Hero - Season 2
The Executioner and Her Way of Life
Trapped in a Dating Sim: The World of Otome Games is Tough for Mobs
Birdie Wing: Golf Girls' Story
In the Heart of Kunoichi Tsubaki
Strike the Blood - Final - 29.6.2022 (3+4)
Pokračuji ve sledování (z minulých sezón):
Již viděné (vyšlo dřív, nebo vše najednou):
Kotaro Lives Alone - 10.3.2022
Vampire in the Garden - 16.5.2022
Dropnuto:
The Greatest Demon Lord is Reborn as a Typical Nobody - 3/10 (viděny 4 díly)
Nesleduji:
AMAIM Warrior at the Borderline - Part 2
Love Live! Nijigasaki High School Idol Club - Season 2
Magia Record: Puella Magi Madoka Magica Side Story - Dawn of a Shallow Dream
Motto! Majime ni Fumajime Kaiketsu Zorori - Season 3
Yatogame-chan Kansatsu Nikki - Yonsatsume
Ghost in the Shell: SAC_2045 - Season 2 - 23.5.2022 Netflix
Detective Conan: Zero's Tea Time
Kidou Senshi Gundam: Tekketsu no Orphans Tokubetsu Hen
5* Neděle, aneb Jeoffrey on da Hype Train
Tak nějak si potřebuji zaznamenat, že neděle jsou v lednu a únoru 2022 rozhodně nejlepší dny v celém týdnu! Proč?
Tak třeba proto, že Titáni konečně dovalili závěrečné díly a naplno se potvrzuje, že dlouhé čekání na chvíle, kdy jen sedím s hubou dokořán a přemýšlím nad tím, co jsem to právě viděl, se vyplatilo!
Je to promyšlené, je to napínavé a pořád to vše i relativně dobře vypadá. Nic se nedá předvídat a u mnohých postav se nabízí otázka "Padouch nebo hrdina?" a odpověď skoro nikde není jasná. Navíc krásná alegorie na společnost, válku, společnost ve válce, lidi ve válce a lidi ve společnosti...
Už předchozí polovina mě dokázala hodně chytit, konečně jsem začal cítit nějaké silné emoce vůči většině postav a ty emoce se mění s každým dalším dílem. Prostě je to celé intenzivní a tak dobře napsané, až mi bylo v jednu chvíli i líto takové Mikasy, což bych v životě nečekal...
AoT má u mě našlápnuto za poslední sérii na jasných 5*, pokud se něco fakt brutálně nepokazí, ale kdo tomuhle teď věří. Vždyť se ukazuje, že je všechno do detailů promyšlené, vše funguje tak jak má, prostě je radost se na to dívat!
Neděle jsou na začátku roku 2022 nejlepší den v týdnu, ale není to jen kvůli Titánům.
Řekněme si upřímně, že to co nyní předvádí Demon Slayer je taky něco zatraceně úžasného!
Entertainment arc je zatím to nejlepší z celého seriálu, není to tak uřvané, má to zběsilé tempo, je to procítěné, emotivní a od 13. dílu tu jsou ty nejkrásnější a nejvíc cool souboje, co jsem zatím v anime viděl. Nemůžu se rozhodnout, který z těch dílů 13.-17. je nejlepší i když to celé neskutečně graduje!
Ufotable totiž zjistil, že kromě možností jak souboj efektivně nasnímat z nejrůznějších úhlů a za pomoci pohyblivé kamery, aby vypadal co nejlíp a živě, se dá skvěle pracovat i s načasováním. Hlavní trumf je tempo, kdy ve správný okamžik použijete zpomalení a jindy zase zrychlíte tak, že jednotlivé snímky jsou na hranici mezi tím, co ještě dokáže lidské oko zpracovat pro mozek jako plynulý pohyb a ne jen jako hromadu šíleně zrychlených sestřihaných záběrů. Výsledkem je dynamický dynamit!
Seriál sliboval, že to bude "flashy", ale nečekal jsem jak moc!
Navíc když začnete mít rádi i Zenicua, sice protože tu spí, ale stejně...
Entertainment arc má taky našlápnuto k jasným 5*, ale budu hodně zvažovat, jak moc do celkového hodnocení celé série započítám opakování vláčku Mugen...
Každopádně se mi po docela dlouhé době stává, že když dokoukám nějakou episodu z těchto seriálů, tak mám prostě ihned potřebu si jí pustit znovu, zaměřit se na detaily které mi utekli, spojovat si, co jsem předtím neviděl, nebo se jen znova pokochat tím nádherným a neskutečně barevným soubojem.
Tyhle okamžiky nastavují nové výšiny pro vyprávění příběhů (AoT), ale i ve vizuálním zpracování (DS), s kterými se v budoucnu budou mnohá další anime muset srovnávat a je docela vtipné, že obě série vychází ve stejné sezóně, ve stejný den.
Takže Hype train vyjíždí každou neděli a to i se mnou na palubě, příští týden ještě naposled (protože DS bude končit)!
A já jsem rád, že jsem si tohle mohl užít a nechci na tyhle neděle jen tak zapomenout...
Crunchyroll Anime Awards 2022
Rok se s rokem sešel a je tedy opět na čase si zahlasovat na stránkách Crunchyrollu a trošku si pro sebe zhodnotit rok 2021 v anime. Moji vítězové z jejich nabídky tedy jsou:
Anime of the Year: Odd Taxi
Vážně by mě zajímalo, kdo vybírá nominace, protože bych rád věděl, kde sakra je Mušoku tensei, které by za normálních okolností u mě letos vyhrálo! Ale tak pracujeme jen se zdejší nabídkou... Vážně se mi nechce dávat titul nejlepšího anime 2021 polovinám sezón, nebo věcem které stále běží a dojem z nich se mi může ještě zkazit a tak je Odd Taxi tady z tohoto výběru jasná volba.
Best Boy: Boddži
Zase docela divný výběr nominovaných, na druhou stranu o to snazší volba. Druhý je za mě Odokawa, pak dlouho dlouho nic, pak Izumi a pak už vůbec nic. Zbylí pánové mě moc nezaujali a našel bych hodně jiných, kteří by tam mohli být místo nich a dělat mi výběr složitějším.
Best Girl: Šóko Komi
Trošku těžší výběr, protože je tu v nominaci pro mě velmi milá Tóru, ale Komi mě letos dostala natolik, že jí mám zvěčněnou i na své zdejší profilové stránce, takže nakonec vítězí. Třetí místo Sarasa.
Best Protagonist: Odokawa
Protože je mi povahově nejblíž. Druhý Boddži, třetí Joe, čtvrtý Eren, kterého jsem v minulosti nikdy moc nemusel, ale jeho zajímavý charakterový vývoj mě začal v poslední sezóně hodně bavit. Jen si pořád říkám, jestli je protagonista, nebo antagonista...
Best Antagonist: Tetta Kisaki
Neskutečně mi připomíná jednoho spolužáka ze základky, kterého jsem z duše nenáviděl a který byl stejně chladný, nebezpečný, mistr přetvářky - prostě had. A něco mi říká, že to nejlepší, nebo možná nejhorší z něj teprve uvidím. Druhý je Eren, toliko k odpovědi na to, kde ho spíš vidím, jak na mě působí. Třetí rappující Yano, který je mi z toho všeho nejsympatičtější, ale tady se nevybírá záporák, s kterým bych šel na pivo...
Best Fight Scene: Yuji Itadori & Nobara Kugisaki vs. Eso & Kechizu
Že měl Džudžucu kaisen jedny z nejlepších bojových scén je jasné, ani mě nepřekvapuje, že se do nominace dostaly hned dvě. Každopádně tahle mnou zvolená za vítěze je dynamičtější, líp nasnímaná a hlavně dle mého celkově mnohem víc cool, než Yuji Itadori & Aoi Todo vs. Hanami (která u mě končí až na čtvrtém místě). Na druhém místě je totiž Diva vs. Kakitani, kde mě hodně baví ta plynulost pohybů a vyobrazení souboje na blízko. Třetí je Elma vs. Tóru a jsem celkově rád za to, že se do nominace dostal. Ten souboj je totiž velkolepý a výbušný. Rok 2021 se na povedené kreslené souboje prostě hodně vydařil.
Best Director: Kinošita Baku (Odd Taxi)
Zrežíroval to skvostně a když vezmu v potaz, že jde o jeho první velkou práci, tak není moc o čem. Druhý je za mě Júičiró Hajaši (Attack on Titan), třetí Song-hu Park (Džudžucu kaisen).
Best Animation: Mušoku tensei
A ne, není to jen na truc, že ho vynechali v kategorii anime roku, ale animačně je to skvost, od nádherných exteriérů až po slušné souboje, animačně to nemá jedinou chybu. Druhý je Demon Slayer / Mugen Train Arc, protože ten vlak projíždějící krajinou je nádhera, souboj Rengoku vs. Akaza je taky skvělý a nebýt tam ta pasáž s růžovým slizem, nebo kdyby do nabídky dali Entertainment District Arc, tak volím jeho (ale tak třeba příští rok). Třetí by byla rozhodně Vivy (animačně krása), čtvrtý asi Džudžucu kaisen.
Best Charakter Design: Baku Kinošita a Hiromi Nakajama (Odd Taxi)
Ať už vizuálně, nebo i charakterem stvořili tito pánové nezapomenutelné postavy. Druhý je Acuko Nozaki (Ósama Ranking), protože postavy jsou velkým důvodem toho, proč se mi anime zatím tak líbí, opět jsou výrazné, dobře zapamatovatelné a hlavně komplexní. Třetí je asi loundraw (FLAT STUDIO) a Juiči Takahaši za Vivy.
Best Score: Satoru Kosaki (Vivy: Fluorite Eye's Song)
Zase nechápu, kde je Mušoku tensei, hudbu v něm jsem miloval, i to jak byla integrovaná do příběhu, včetně openningů a endingů. Takhle vyhrává Vivy, která s hudbou naložila obdobně sympaticky a jsou tam vážně skvostné skladby. Druhý by skončil z nabídky PUNPEE, VaVa, a OMSB (Odd Taxi), třetí Juki Kadžiura a Gó Šiina (Demon Slayer).
Best Performance VA (Japan): Aoi Júki (Kumoko)
Jasná volba, poslední dobou zbožňuji hlasové výkony Aoi Júki, ať už v pavoučici, nebo i v Heike Story, ale jako Kumoko předvedla neskutečný výkon, který pro mě výrazně pozitivně ovlivnil dojem z celého anime. Zbytek zúčastněných zůstává daleko za ní...
Best Performance VA (English): Anairis Quiñones (Wonder Egg Priority)
Tuhle kategorii nemám vůbec rád, protože o ní nic nevím (navíc sledovat anime s anglickým dabingem mi přijde prostě nepřirozené, možná až na výjimky, jako je třeba Blade Runner: Black Lotus). Takže se cítím obdobně ztracený, jako když u Game Awards vybírám cokoli kolem E-sportu... Tady si ovšem aspoň dám ten čas a na Youtube si dohledám ukázky dabingu a vyberu ten, který je mi tak říkajíc nejméně proti srsti. A tak jsem vybral vítězku.
Best Opening Sequence: Boku no sensou (Attack on Titan)
Nejtěžší kategorie, kde jsem dlouho vybíral, protože většina těch openingů je skvělá, dobře padnoucích, hudebně zajímavých. Nakonec jsem vybral ten, který dle mého sedí nejlépe s vizuálem a celkovou atmosférou svého seriálu. Ale je to těsné, protože mám hodně rád i hravý Ai no Supreme! a velmi mě zaujali i Cry Baby či ODDTAXI.
Best Ending Sequence: Nai Nai (Shadows House)
Endingy mě většinou nezaujmou, přeskakuji je a nebo vypínám, ale tenhle byl jeden z mála, který mě oslovil a kde jsem ho nechával doznít. Druhý takový z nabídky byl Ganbare! Kumoko-san no Theme, kde opět exceluje hlas Aoi Júki a celé je to sympaticky praštěné, ale Nai Nai ve mě přeci jen zanechává o chloupek silnější dojem.
Best Action: Džudžucu kaisen
Nejlepší akční scény, slušné tempo vyprávění, prostě vítěz. Hned za ním je ale Demon Slayer / Mugen Train Arc a zase, kdyby tam byla i další část, tak to u mě Demon Slayer možná i vyhrál. Pak Titáni pak Vivy.
Best Komedy: Life Lessons with Uramichi Oniisan
Ta humorná stránka mi tu byla vážně hodně blízká, i když to někdy vlastně ani nebylo moc k smíchu, ale vlastně i to mě hodně bavilo... Tahle sonda ze života byla vážně skvělá. Odd Taxi mělo pár nezapomenutelných zábavných okamžiků, ale není to jako celek určitě nejlepší komedie roku. Miss Kobayashi's Dragon Maid S byla komediálně slabší, než první sezóna a bavilo mě spíš to, jak je vše cute a wholesome. Komi byla hodně fajn, i když tam tu zábavu neskutečně tahá Nadžimi, až tak, že celkově bych jí dal na třetí místo. Heaven's Design Team měl spoustu výborných nápadů a nečekaných překvapení, takže by zde skončil stříbrný. No a Nagatoro mě začala opravdu bavit až v druhé půlce, takže za mě jen čestná zmínka...
Best Drama: Fruits Basket The Final Season
Do části na ostrově bych hodně zvažoval i To Your Eternity, ale smůla. 86 se hodně snaží, v některých aspektech (především sociální rovině) je excelentní, ale jinde (vztahy) mi to někdy trochu dře, ale na druhé místo to stačí. Odd Taxi je povedená směs z mnoha žánrů, ale jako drama bych ho dal v tomhle výběru až na třetí místo. Chápu, co ve výběru dělá Wonder Egg Priority, z toho co jsem o něm slyšel je tady jeho síla a možná i vyhraje, ale mě nezaujal. A Kageki Shojo!! se mi líbilo, ale že by to bylo zrovna nejlepší drama roku ?!?
Best Romance: The Duke of Death and His Maid
Nebo taky Komi ale jen v prvním díle, možná i Nagatoro, ale spíš až někdy ke konci... Jenže na to se nehraje a tak beru hlavně to, co mé chladné a nepřístupné srdce nejvíc zaujalo a zde vítězí Vévoda smrti a jeho služebná. Na druhém místě z vybraných je Horimiya, třetí Fruits Basket The Final Season. Druhé Beastars jsem neviděl (nezaujala už první řada), takže ty nehodnotím. Spíš by mě zajímalo, kde je třeba Taišó otome otogibanaši, ne že by to u mě vyhrálo, ale mezi nejlepšími bych si ho dokázal představit...
Best Fantasy: Mušoku tensei: Jobless Reincarnation
nebo rozhodně nejpropracovanější. Můžete ten seriál nenávidět a hlavní hrdina vám k tomu nejspíš dá i nějaký ten pádný důvod, ale nedá se tomu všemu upřít, že jde o jedno z nej isekai anime vůbec, produkční hodnoty jsou over the TOP, tempo vyprávění je neskutečně přirozené a vše je rozvedené a popsané do detailů. Na druhém místě mám That Time I Got Reincarnated as a Slime (Season 2), který výborně rozjel svůj příběh a přikoval mě k obrazovce. Třetí je To Your Eternity, kde je výborné hlavní téma a kvalitně se s ním pracuje. A čtvrtý je zatím Ranking of Kings, protože ten obrovský potenciál zdejšího fantasy světa trošku využil zatím jen v pár dílech a celkově bych o něm spíš řekl, že je pohádka než fantasy.
Best Film: Belle: The Dragon and the Freckled Princess
Nabídka tu není moc veliká a tak vyhrává nový Mamoru Hosoda. Chybí mi tam můj osobní a jednoznačný vítěz Gintama: The Final! Nebo třeba výborný Made in Abyss: Dawn of the Deep Soul! Prostě zase neumějí vybírat... Na druhém místě je tak z uvedených Demon Slayer -Kimetsu no Yaiba- The Movie: Mugen Train, kde jde ale hlavně o ty obrázky. Třetí je Josee, the Tiger and the Fish a hned za ním Words Bubble Up Like Soda Pop.
Tolik asi k mému zhodnocení anime roku 2021 za pomoci Crunchyroll Anime Awards 2022. Takže zase za rok...
