Dzienniczek (429)
ŽENY
Ženy nejsou nic víc než sexuální objekty a je jim to třeba ustavičně připomínat
http://prask.nova.cz/clanek/galerie/i-love-ugly.html?backId=523289#1814261
BENNY HILL
nekorektního komika z časů, kdy ženy ještě mohly býti sexuálními objekty (a nijak jim to myslím nevadilo):
sběr medu
raritně velká zvířátka
Zeman
1) Lže, i když nemusí a začalo to v předvolební kampani.
2) Odchovanec Štrougalovo progmostáku-pohrdající Ustavou, parlamentem, vzdělanci, neúcta k akademikům,
3) svévolně kormidluje zem proti politice vlády, EU
4) uznává anexi Krymu, nevnímá přítomnost Ruska ve válce na Ukrajině
5) obklopil se divnými lidmi Ovčáček, který lže, že ani Rudé právo takto nelhalo, Mlynář s kontakty na Východ atd
6) neúcta k akademickým svobodám- odmítá uvest profesory do úřadu pod dojmem, že profesory nemá co vybírat akademická obec, ale hradní Pán.
7) Velkomožný hradní Pán ze státního svátku 28. října si dělá privátní akci při předávání státních vyznamenání. Již delší čas je, že státní vyznamenání předává svým soudružským kamarádčovtům. Ano, je to jeho věc
8) Pokud však odmítne předat vyznamenání úctyhodnému člověku jen pro názorovou odlišnost příbuzného, pak se již jednoznačně naše republika propadá zpět před Listopad, kdy v komunistické éře byli běžně lidé persekováni za politické názory příbuzných. To je ostuda Hradu již příliš velikého kalibru!
9) Pokud velkomožný hradní Pán jde svojí servilitou k čínským komunistům tak daleko, že brání uvítání Jeho Svatosti Dalajlámy, světové náboženské a morální autority, protože si to čínští komunisti nepřejí, to už není jen ostuda Hradu, to je ostudou každého českého občana. Jde o servilní vzdání se české státní suverenity čínské mocnosti, a proto se občané bouří a odmítají potenciální ztrátu svých občanských svobod.
.....a někteří i věší červené trenky na hrad.,
ale chápu že právě proto někteří (komunisti) svého presidenta milují
I
Brno
Plakát z r 1919
pozdrav z Ruska
Bratření s Činou
My pamětníci si možná ještě vzpomeneme, jak se za komunistického režimu „bratřila" s Čínou Albánie a jak je dnes Albánie „zázračně" bohatá země.
Tady mi to podškrábni...
Obrat naší zahraniční politiky neodráží české ekonomické, ale čínské politické zájmy
Martin Hála
sinolog a orientalista, ředitel projektu Sinopsis.cz
Čínská velvyslankyně v Praze paní
Ma Kche-čching postavila předminulý
týden do latě naše čtyři nejvyšší
ústavní činitele. Načasování této nezvyklé
diplomatické iniciativy nebylo nejšťastnější;
kolem státního svátku jsou i jinak
národně vlažní jedinci vůči podobným
projevům arogance cizí moci citlivější
než jindy.
Společná deklarace, přezdívaná „zvací
dopis", vyvolala rozhořčení napříč politickým
spektrem, samozřejmě s výjimkou
skalních, stoupenců prezidenta Zemana
a tradičně kolaborantské komunistické
strany - ta má se zvacími dopisy své vlastní
zkušenosti. Přitom je celá aféra jen vcelku
logickým vyústěním procesů, který
v České republice probíhá již nejméně
dva a půl roku - od Zaorálkovy cesty do
Číny v květnu 2014.
Dva a půl roku papouškování
V Pekingu tehdy Zaorálek podepsal rovněž
hojně diskutovanou deklaraci, v níž
vyjadřoval jménem České republiky
upatlanou snahu zavděčit se Čínské lidové
republice papouškováním jejích oficiálních
postojů, včetně kostrbatých pasáží,
které zněly jako nahrubo nahozený doslovný
překlad z čínštiny. Česká delegace
se tehdy zjevně nenamáhala ani s jazykovou
úpravou dokumentu.
Korunu této snaze vetřít se do přízně
Pekingu nasadilo dnes již proslulé vystoupení
Miloše Zemana v Čínské ústřední televizi
CCTV v předvečer návštěvy čínského
prezidenta v Praze. Český prezident tu
kromě svých vlastních tvůrčích vstupů
o „submisivitě předchozích českých
vlád" vůči našim smluvním spojencům
v EU a NATO v doslovném znění zopakoval
významově nabité čínské propagandistické
formulace jako „společenská stabilita".
Tento termín, še-chuej wen-ting, se
v ČLR používá jako newspeakový eufemismus
pro zachování společenské kontroly,
a to za použití metod, před nimiž by
doufám couvl i Zeman sám.
Čínská diplomacie si za těch dva a půl
roku zvykla, že česká strana podškrábne
cokoliv, co se jí hodí na stůl. Před veřejností
se to pak zdůvodní tu naléhavou potřebou
pandy pro pražskou zoo, tu údajnými
miliardovými investicemi, z nichž se
při bližším ohledání vyvrbí z makroekonomického
hlediska zanedbatelné přesuny
peněz na účty několika dobře propojených
českých miliardářů.
,,Zvací dopis" tak pouze o krok dále posouvá
protokolární hranice celého procesu.
Čínská velvyslankyně se už nezdržuje
s ministerstvem zahraničí, ale zajde si rovnou
na Hrad, který zařídí vše potřebné. Za
zahraniční politiku je přitom podle ústavy
zodpovědná vláda ČR. Ta však za těch
dva a půl roku přišla buďto o zodpovědnost,
nebo o soudnost.
Ještě překvapivější než pasivita vlády
je aktivita předsedů obou komor parlamentu.
Proč by se proboha měli vyjadřovat
k podobným záležitostem oni? Podle
některých zpráv měl být dokument původně
podepsán a odeslán diplomatickou cestou
v režimu utajení. Hrad prý dopis zveřejnil
na svém webu proti vůli' ostatních
signatářů, a dost možná jim naschvál - Zemanovi
už ani tohle příliš neublíží, zato
lídři sociální demokracie teď přicházejí
o poslední zbytky kredibility. Takové vysvětlení
by však bylo ještě děsivější: pokud
nejvyšší představitelé této země projevují
větší ochotu podepisovat lokajské dokumenty
v utajení, co všechno už bylo podobným
způsobem podepsáno?
Ekonomika a propaganda
Další zajímavou otázkou je, proč na ten dopis
čínská velvyslankyně tolik tlačila. Ve
svém výsledku vyznívá její snaha vzhledem
k rozruchu, který vyvolala, jako kontraproduktivní.
Odpověď nabízí zajímavá studie Institutu
asijských studií v Bratislavě o ohlasech
návštěvy tibetského dalajlámy v ČR a na
Slovensku v čínském tisku. Z reakcí v oficiálních
čínských médiích na tyto návštěvy,
jakož i ze způsobu referování o setkáních
dalajlámy s dalšími evropskými
představiteli (například s předsedou EP
Martinem Schultzem v září) vyvozuje autor
studie Filip Šebok, že v případech, kdy
nemůže zabránit cizím představitelům v setkání
s dalajlámou, vykreslí je čínská propaganda
jako ojedinělé výstřelky svérázných
individuí. Ty potom staví do kontrastu
k „většinovým" oficiálním postojům,
jako je právě ten vyjádřený naším „zvacím
dopisem". „Kritika,neoficiálních setkání'
s dalajlámou ze strany slovenské i české
vlády podstatným způsobem napomohla
čínským oficiálním médiím ve snaze vylíčit
je jako ,úchylku'," konstatuje Šebok.
O Českou republiku ani o Slovensko
v tomto konkrétním případě čínské straně
tolik nejde. Nejvyšší čeští představitelé zapracovali
zase jednou pro cíle pekingské
propagandy směrem ke světové a domácí
čínské veřejnosti. Takové zjištění dobře
zapadá do celkového trendu: obrat české
politiky k Pekingu v posledních dvou letech
nevychází z českých ekonomických,
ale z čínských politických zájmů.
všechny cesty vedou do Žatce
Na světě je hezky
saláty
Zeman si protiřečí
ODS vstává z popele_?
https://www.youtube.com/watch?v=Mw9dTkqwtTg&feature=youtu.be
Projev předsedy ODS Petra Fialy na Konferenci Budoucnost pravicové politiky v kontextu současného vývoje v EU a ČR a působení populistických stran.
Dobré odpoledne, dámy a pánové,
především chci poděkovat za pozvání. Chci poděkovat organizátorům, že opět uspořádali takovouto akci. A samozřejmě vyjadřuji také potěšení nad tím, kolik vás tady je a nakolik vás zajímá budoucnost české pravice.
Pan předseda Bělobrádek řekl, že se od něj neočekává nějaký politologický výklad. Pan předseda Kalousek politologický výklad podal. Ode mě politologický výklad možná očekává, já ho nicméně nepodám. Já budu hovořit o tom, jaké vidím já základní úkoly pravice na současné české politické scéně a jakou v ní vidím roli Občanské demokratické strany. A nepochybně se dotknu i té spolupráce, která zazněla v závěru vystoupení pana předsedy Kalouska.
Já se do minulosti moc vracet nebudu. Ale jednu věc z minulosti bych přece jenom připomenul, a to je nedávná minulost, která je klíčem k tomu, co se tu teď děje a vytváří to vlastně úkoly pro pravici. Chci jenom připomenout, že Česká republika čelila opakovaným vládním krizím, které přerostly v krizi politickou, a politika posléze ztratila sílu a přestala plnit některé své funkce. A dřív, než nastoupili populisté, a na to si všichni vzpomeňme, tak do toho mocenského vakua nastoupily ve spojenectví tři síly, které mají mít v demokracii jenom podpůrnou roli a nemají být řídícími mechanismy. A to: byrokracie, ekonomické zájmy, právní a represivní moc. A teprve následně využili tu situaci populisté, kteří mezitím získali moc ekonomickou, posílili svoji moc mediální, a tu frustraci společnosti přetavili, mám na mysli Andreje Babiše, i v moc politickou. Ten výsledek je nebezpečný. Je nebezpečný nejenom ten výsledek, ale i to, jak k němu došlo. A nejvíc nebezpečné na tom je, že řada běžných občanů to nevnímá jako něco špatného a nebezpečného. To ještě zvyšuje tu nebezpečnost toho celého.
Samozřejmě, a to je potřeba si přiznat, za ten vývoj má odpovědnost i pravice, která tady byla od roku 2006 u moci, a která udělala v očích voličů chyby, které podle mého názoru nesmíme už nikdy opakovat. Za Občanskou demokratickou stranu říkám, že jsme si toho vědomi, že jsme se z této minulosti a z toho vývoje poučili a že i díky tomu jsme dobře připraveni na budoucnost, a to jak personálně, tak programově.
Byla tu zmíněná panem předsedou Kalouskem i historie Občanské demokratické strany, respektive její vznik z Občanského fóra. Já jenom k tomu dodám, že tehdy ODS vznikala z pocitu, z přesvědčení, že není možné dělat politiku bez programových, ideově vymezených politických stran. A že jsou právě takové strany tím, kdo přenáší zájmy občanů do politiky. A my dnes vedeme v podstatě velmi podobný zápas. Vedeme zápas proti manažerskému socialismu, proti neukotveným populistickým stranám. Není tu jedna ideologie, proti které bychom se vymezovali, ale je tu postupné, často nenápadné ukrajování individuální svobody. Apatie, pocit lidí, že nemohou nic změnit. Ale také pocit lidí, že s tím nedá nic dělat a že to nějak tak být má, anebo musí. A odtud se podle mě odvozují naprosto konkrétní úkoly pro českou pravici.
Já se domnívám, že ten problém současné české pravice a já jsem přesvědčen, že existuje pravolevé spektrum, a že pravice a ten pojem, že má smysl a že má smysl i v české společnosti. Ten problém české pravice není v definici, není v ideovém ukotvení, my nepotřebujeme vytvářet nějaké nové ideové konstrukty a bavit se o tom, co je pravicovější, a co je méně pravicové. My se určitě shodneme, a já myslím, že v tomto sálu bychom se shodli lehce, že pravice má být nositelem principu svobody, demokracie, individuální odpovědnosti a tak dál. Ale já jsem přesvědčen, že česká pravice musí víc klást důraz na každodenní, praktickou pravicovou politiku, na její občanskou a individuální stránku. A ukázalo se v nedávné minulosti, že nestačí hovořit o nutnosti obrany svobody, principu fungující demokracie, varovat před její ztrátou. Ukazuje se, že takové strašení, byť je pravdivé, vlastně v praxi příliš nefunguje. Podívejte se jen na situaci v oblasti médií. Vlastnictví ministra financí jednoho z největších mediálních domů, nebo části mediálního trhu. A koho to pálí? Pálí to opravdu společnost? Opravdu příliš ne.
Pravice, a já mluvím za Občanskou demokratickou stranu, by neměla být jenom v roli nějakého morálního patrona a kazatele, který komentuje politické dění s pocitem nadřazenosti, ale měla by nabízet konkrétní věci. Svoboda a demokracie musí být v našem podání a v naší komunikaci pozitivní hodnotou s praktickou příležitostí. A to mimo jiné znamená, že nemáme jenom bránit svobodu od útisku, od omezování, od regulace, ale že máme lidem vysvětlovat, co jim přinese svoboda k tomu, abychom lidi nechali žít, aby aktivně pracovali, podnikali, rozvíjeli svůj potenciál. A to je podle mě to, co má dělat pravice. Má se starat o problémy pracovitých, aktivních lidí, na kterých stojí naše prosperita a jejich problémy má tematizovat a politicky řešit. Budoucí úspěch pravice závisí na tom, jaká těmto konkrétním lidem nabídneme konkrétní řešení jejich problémů. Zda budeme schopni nabídnout poctivý program pro období ekonomické prosperity, ale i pro období, které bude nepochybně následovat, a se kterým tato socialisticko-oligarchická vláda nepočítá.
A konkrétní výzvou pro pravici je představit do nadcházejících voleb program toho, jak naložit s ekonomickým růstem, jak se bránit krizím, jak překonáme i některé historické slabosti naší země, které brání potřebné modernizaci. Což je třeba byrokracie, nejenom ta byrokracie, která vznikla aktuálně, ale i ten středoevropský rakousko-uherský model byrokracie, kterého je se potřeba zbavit, protože jinak nás předběhnou země, kterým jsme ještě donedávna posílali rozvojovou pomoc. Po třech letech socialisticko-populistické vlády je naprosto jasné, že modernizační impuls nepřijde od levice, nepřijde od populistů. Tento potřebný modernizační impuls přijde jedině od české pravice.
My jsme ve volbách měli heslo, které si asi každý pamatuje: „Zjednodušme to". A to „zjednodušme to" vyjadřuje to, o co tu jde. Zjednodušme tu byrokracii, zjednodušme podmínky, zjednodušme podmínky pro podnikání, zjednodušme podmínky pro lidi, aby se tady dalo žít normálně, abychom tu ekonomickou prosperitu nějak využili. Toto musí dělat česká pravice. A současně, a to vidím také jako úkol české pravice, a omlouvám se, že znova použiji toto volební slovo, ale ono je výstižné -zjednodušme i naši zahraniční politiku. Nekomplikujme naše transatlantické a západní ukotvení v tak složité době, jako je dneska, nějakými východními a orientálními experimenty. Buďme aktivními členy NATO. Ale to má zase konkrétní dopad, který musí pravice nabídnout. Vyhraďme prostředky v rozpočtu na obranu a nekomplikujme naši bezpečnost třeba nějakými experimenty s evropskou armádou.
Přispějme k reformě Evropské unie. To je také úkol pravice, říct, jakou chceme reformu Evropské unie, ne ty nerealistické nesmysly, že vystoupíme a uděláme referendum. Ale my přece musíme nabídnout koncept Unie, se kterým bude vyjednávat Česká republika a budoucí pravicová vláda za Českou republiku. Unie, která toho dělá méně, ale dělá to lépe. Unie, která podporuje rozvoj vnitřního trhu, liberalizaci vnějšího obchodu, ochranu vnějších hranic, stavby, které komunikačně Evropu propojí, ale ne takovou Evropu, která se sjednocuje daňově, v sociální politice, nebo ve společné migrační azylové politice.
A současně, a to pokládám za velice důležité, pravice musí umět hájit svobodu a zájmy běžných a normálních občanů proti zájmům mocných. Protože dneska jsou tady chráněni velcí, jsou chráněny velké korporace, ale vláda socialistů a populistů útočí na svobodné, normální občany. A ty musí pravice chránit, to ji bude zdobit, a tomu lidé budou rozumět. Takže pokud je něco našim úkolem, pokud je něco historickým úkolem české pravice, pak je to toto. Udržet zemi na Západě. Chránit pracovité občany, kteří jsou zdrojem současného úspěchu České republiky a prosadit skutečné modernizační trendy. A toto levice, ani oligarchové nedokáží, nejsou toho schopni. My ano.
S tím souvisí možná jedna věc. Mnoho lidí považuje politiku za špatnou, zkorumpovanou, a toho populisté využívají. A bohužel ta špatnost politiky je hodně připisována pravici a tady ta schémata, která jsou nepravdivá, ale ve společnosti prostě přetrvávají, a ta nálada tu je. My se s tím musíme umět poprat. Já za Občanskou demokratickou stranu říkám, že jsme to udělali, děláme a budeme to dělat. Programově, osobnostně i jinak. Jsme novou Občanskou demokratickou stranou, která tohle dokáže překonat. Ale není to jenom na nás. Pokud nechceme, aby to tady špatně dopadlo, tak se to musí týkat i dalších aktérů veřejného života, aby na sebe přijali odpovědnost. A týká se to třeba médií a novinářů, když je tady vidím, protože pevně věřím, že většina novinářů chce žít v parlamentní demokracii a věří v naší příslušnost k Západu, ale současně jim jsou nesympatičtí někteří představitelé pravice, dokonce některé celé politické strany kvůli minulosti, takže to občas vypadá, že jsou raději ochotni zbořit celý systém, jen aby jim ti nemilovaní politici a strany zůstali v pozadí. A já si myslím, že takto to nemá dál být. Já pevně věřím, že všichni už pochopili, že těšit se z nějakého krátkodobého mediálního prostoru na úkor druhých, je krátkozraké, protože v sázce je mnohem víc. V sázce je kvalita naší demokracie. V sázce jsou naše svobody. A v sázce je v poslední době i naše geopolitické ukotvení. A je čas na to, když se tu bavíme o budoucnosti české pravice, aby všichni aktéři veřejného života přijali zodpovědnost za budoucnost mnohem aktivněji a zodpovědněji. A já vám mohu slíbit, že Občanská demokratická strana chce být v tomto procesu zodpovědným partnerem.
Na závěr bych zase zjednodušeně, chtěl říct, o co nám jde a kde stojíme. A mluvím za Občanskou demokratickou stranu. My jsme prošli hodně těžkým obdobím, a prošli jsme jím proto, abychom se stali moderní pravicovou stranou. A to dnes jsme. A jsme připraveni převzít spoluodpovědnost za vývoj v České republice. Můžeme se opřít o pevné organizační a programové základy. Jsme předvídatelným politickým partnerem, konstruktivní opozicí, celostátně působíme, to ukázaly i poslední krajské volby. A máme konkrétní program. A máme návrhy řešení pro Českou republiku. Návrhy konkrétní a praktické. A jsme připraveni, a to je důležité, a tím se dostávám k tomu, co v závěru řekl Miroslav Kalousek, jsme připraveni diskutovat o užší spolupráci a hledat cesty k naplnění našich cílů s našimi partnery, říkám partnery, politickými soupeři, ale tady zdůrazňuji slovo „partnery", od středu doprava. Protože jsme přesvědčeni, že abychom ty naše cíle mohli realizovat, a tu konkrétní politiku lidem nabízet, tak musíme být dost silní. A musíme být dost silní na to, aby socialisté a populisté přestali v této zemi vládnout po příštích volbách. A to musí být náš konkrétní politický cíl. A to musí být konkrétní politický cíl pravice.
A úplně na závěr mi dovolte ve třech bodech, nebo třech dilematech, vyjádřit to, o co tu podle mě dnes jde. Buď Česká republika využije období konjunktury na to, abychom rozvázali ruce aktivním a pracovitým lidem, abychom zjednodušili byrokracii, abychom investovali do vzdělávání, dopravy a dalších věcí, které zajišťují budoucnost, nebo to období projíme, promarníme, nějak přežijeme. Občanská demokratická strana je pro první možnost.
Druhé dilema: Buďto naše politická generace uspěje v novém zápase o svobodu, demokracii, nedělitelnost svobody a demokracie, anebo budou tyto principy vážně narušeny populisty, oligarchy, sociálními inženýry. Občanská demokratická strana stojí o první možnost. A třetí dilema. Buď budeme pokračovat v naší 25leté orientaci zahraniční politiky na euroamerickou vazbu a politiku vědomou si ochrany našich bezpečnostních a ekonomických zájmů, nebo se předkloníme před Ruskem a Čínou, ztratíme bezpečnost ekonomického vývoje a tím i možnost ovlivňovat naše zájmy. Občanská demokratická strana volí první možnost.
Dámy a pánové, to je podle mě zápas dneška. To je zápas, který musí pravice svést. A to je zápas, který podle mě musí pravice vyhrát.
výcvik vlčáka
inzerát na presidenta
Mitrofanov
Dnes 11:45
Když se dva perou, vyplatí se zjistit, jak se směje třetí. Andrej Babiš, který z Prahy a z republiky 28. října odjel s rodinou na prázdniny, přesto ten den napsal: „Politici ...bojují mezi sebou a každý musí mít za každou cenu jiný názor. Společnost je rozdělená a nikdo ji nechce spojit... Není důležité, kde se nacházíte nebo kterou stranu volíte. Jestli máte zájem pracovat na lepším Česku, budu rád, když mi napíšete." zde.
Shrnuto: Je tady binec, protože každý si dovoluje mít jiný názor. Na názorech přitom vůbec nezáleží, proto, ať už je máte jakékoli, napište Babišovi, on prostě zařídí, že tady bude jednota. Pod jeho velením.
Společnost, v níž mezi sebou nebojují různé názory, je však jako rozbité hodiny. Ty taky dvakrát denně ukazují správný čas. Babiš to ale nevypustil do prostoru jen tak z plezíru. Připravuje si pozici sjednotitele, když už se to nepodařilo Miloši Zemanovi, který naopak vyhnal přirozené rozdíly až k rozkolu. Chvíle Andreje Sjednotitele by přišla, kdyby vzájemná nevraživost ultras na obou stranách rozdělené společnosti vyvřela v podobách, které by vylekaly umírněné občany.
Že se to může stát, ukazují projevy na obou stranách imaginární barikády. O Jiřím Ovčáčkovi, Janu Velebovi a dalších apoštolech pravdy a lásky po zemanovsku dnes neví už jen slepý, hluchý nebo záměrně blbý. Moc daleko od společného stromu však nespadli ti, kteří kráčeli na Hrad ze Staroměstského náměstí s podobiznou prezidenta jako rozteklého exkrementu. Jsou to s prvně jmenovanými bratři v lejnu.
Zdravá společnost si klidně dovolí demonstrace proti prezidentovi či premiérovi, a minulý pátek nebyl v polistopadových dějinách v tomto smyslu žádnou premiérou. Zdravá společnost si ale zároveň hlídá, aby se přitom neporušovaly zákony a také aby pole neovládli nesmiřitelní hulváti či kýčaři. A pak, po libovolně velkém množství projevů občanských nálad, přichází skutečné rozhodování. U voleb.
Suše si proto poznamenejme: Kauzy minulých dnů podle průzkumu Nielsen Admosphere pro Českou televizi změnily k horšímu názor na prezidenta Zemana u 22 procent lidí, k lepšímu u čtyř procent. Pohled na prezidenta nezměnily u 74 procent. A pak toto: Téměř polovina Čechů nesouhlasí s politiky, kteří odmítli účast na oslavách státního svátku na Hradě. Vyplývá to z průzkumu agentury Median pro Český rozhlas.
Tenhle stav se změnit může. Ale písničky, plamenné projevy v zábavných show nebo z jiných scén ani chození s lejny po ulicích s postojem většiny nehnou. A Babiš trpělivě čeká.
Alexandr Mitrofanov
Ruská improvizace
Putinova desinpretace dějin
Dezinterpretace současnosti Putinovi vychází. Mnoho spoluobčanů „skáče na špek" Putinovi a jeho placeným i neplaceným pomahačům. Ruská propaganda dosáhla pomocí lží a polopravd, při naprosté absenci morálních zábran a se zneužitím internetu, naprosté dokonalosti.Proč by v blízké budoucnosti neměla Putinovi a našim „zlatým komunistům" vyjít i plánovaná bolševická „dezinterpretace" minulosti? Ubývá „pamětníků" i naší paměti. Třeba to bylo v padesátých letech minulého století, v roce 1968, nebo za „normalizace" v sedmdesátých a osmdesátých letech tak, jak to tvrdí ruská a naše kolaborantská propaganda. Třeba ty statisíce obětí komunistického režimu u nás a stamiliony obětí v Rusku, Číně, Kambodži, Vietnamu, Koreji a na mnoha dalších místech celého světa, třeba byly naprosto zbytečné.
Rusko se míní bránit „dezinterpretaci" minulosti. Týká se to i zásahu v ČSSR v roce 1968
Tým odborníků při ruské Bezpečnostní radě má čelit údajné falsifikaci dějin, napsal v pondělí list Kommersant. Mezi historickými událostmi vystavenými dezinterpretaci je podle tohoto poradního orgánu prezidenta Vladimira Putina i vývoj v Československu v roce 1968. Jak jsou informace o vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu téhož roku falsifikovány, není z článku patrné.
Sovětský tank projíždí v srpnu 1968 okolo hořícího vozidla.
FOTO: Profimedia.cz
Včera 18:03
Historická pravda se podle ruských expertů stala obětí „destruktivních akcí" zahraničních centrál a jejich protiruské politiky. Cizina proti Rusku vede dezinformační kampaň a hybridní válku, při níž využívá „historickou negramotnost" ruské mládeže, soudí členové vědeckého týmu. Falzifikaci je podle nich vystaveno šest nejdůležitějších etap sovětských a ruských dějin, jejichž ruskou interpretaci je třeba koordinovaně hájit.
Figuruje mezi nimi i vztah tehdejšího Sovětského svazu k politickým krizím v někdejší Německé demokratické republice, v Maďarsku a v Československu.
Příští rok výročí revoluce
Hájit je také podle autorů koncepce nutné národnostní politiku carského Ruska a SSSR, podíl Sovětského svazu na porážce nacistického Německa za druhé světové války nebo správnou interpretaci paktu Molotov-Ribbentrop, v jehož tajném dodatku se Moskva a Hitlerova třetí říše dohodly na dělení Polska.
Zvláštní pozornost je podle vědeckého týmu nutné věnovat pádu carského režimu a vítězství bolševické revoluce z roku 1917, jejichž sté výročí připadá na příští rok. Toto výročí může odstartovat „pokusy o záměrné zkreslování tohoto historického období".
Podklady dostala obrana
Vědecká skupina Bezpečnostní rady doporučila, aby v médiích a na internetu byly odhalovány pokusy o falzifikaci dějin a aby se na této kampani podílely i další postsovětské státy a země „blízkého pohraničí". Účastníci zasedání se rovněž vyslovili pro zřízení „centra pro plánování, organizaci a realizaci strategických informačních operací".
Hlavní podklady pro doporučení vědecké rady dodal podle Kommersantu ruský generální štáb a ministerstvo obrany.
Rok 1968 je v Rusku stále často podáván jako akce, jež zastavila kontrarevoluci, byť ji odsoudil prezident Boris Jelcin a k mravní odpovědnosti za ni se v roce 2006 přihlásila i současná hlava státu Vladimir Putin. Ruská státní televize odvysílala loni dokument, kde je obrodný proces popsán jako pokus o ozbrojený puč a příprava na vpád NATO