Dzienniczek (429)
populismus
Profesionální, ale nedokonalý populista
31. 10. 2016
Andreji Babišovi se podařilo nastolit nebývalou úroveň populismu, nikdy ale nedosáhne dokonalosti.
Mnozí by se shodli na tom, že dnešní doba přeje populistům. Co je to ale populismus a co tvoří základ tohoto aktuálního politického fenoménu? Nedávno se pokusil o obsahové vymezení pojmu známý historik Niall Ferguson, který má skotský původ, nicméně žije v USA. I proto chápe populismus na pozadí angažmá prezidentského kandidáta Donalda Trumpa. Podle něj tvoří populismus svérázný mix složený ze čtyř ingrediencí: z růstu imigrace, společenské nerovnosti, vnímání korupce establishmentu a finanční krize – tyto prvky pak míchá ve svém populistickém kotlíku zkušený demagog. Snad se sluší dodat, že pro Fergusona není jako pro mnohé Američany Trump novým vtělením Hitlera či Mussoliniho. Nedémonizuje ho. Jeho předobraz vidí spíše v politicích z 19. století, kteří tehdy vystupovali proti čínskému přistěhovalectví do USA.
Lze použít Fergusonovo pojetí v českém prostředí? Je zřejmé, že pouze zčásti. Pro středoevropské poměry platí, že populismus je především rezignací na potřebné ideové rozrůznění společnosti. Pokud někdo klausovské éře vytýkal ekonomismus, který údajně pohlcoval jiné oblasti života, babišovská éra (doufejme, že nebude trvat podobně dlouho) dovedla tento postulát ad absurdum. Samozřejmě, co zbývá, když se ztratí ideje, než bezbřehé debaty o tom, jak kdo hospodaří, kdo komu co dluží, případně jak kdo kradl či krade. Ze čtyř Fergusonových faktorů je tedy rozhodně uplatněn třetí, totiž neobyčejné přecenění jistě problematického společenského jevu korupce. Ideové koncepce a programy přestávají být důležité, což se ukázalo také v posledních krajských volbách. Populistické straně nezáleží na tom, zda luxuje hlasy z pravé či levé strany ideového spektra, program přizpůsobuje voličům odevšad. Přesněji řečeno, je natolik reduktivní, že je vlastně vhodný pro všechny. Otázkou je, zda je to potom ještě politický program, který garantuje názorovou kontinuitu. Pro populistu představuje tento politický ideál balast, jehož je nutné se zbavit.
Za současným demagogem jsou profesionální týmy, které vytvářejí jeho mediální obraz. Je za ním tvrdá práce, která má za cíl jediné, totiž oddělit tento obraz od reality.
Problém populismu se však netýká pouze jakéhosi pomyslného pokrmu z několika ingrediencí. Jde také o jistý politický styl. Mohlo by se zdát na první pohled sympatické, že populista je vlastně jakýsi zábavný chlapík, který si prostě vykládá, co ho napadne – jako v nějaké televizní show. To je ovšem základní problém. Pravda je totiž úplně opačná. Za současným demagogem jsou profesionální týmy, které vytvářejí jeho mediální obraz. Je za ním tvrdá práce, která má za cíl jediné, totiž oddělit tento obraz od reality. Lidu se pak předloží vytvořený portrét a několik prostých líbivých hesel, snadno pochopitelných a působivých: Stát potřebuje skvělého manažera, že?! Byl-li v předchozích letech symbolem jakéhosi reálného politického talentu v kombinaci s populistickými extravagancemi Miloš Zeman, dostali jsme se na vyšší úroveň. Zeman byl v tomto smyslu gründerským kapitalistou – vypracoval se na slušného populistu vlastními silami. Andrej Babiš je jiná třída. Jeho populismus je profesionální.
To, že je někdo profesionální a že má hodně peněz, neznamená, že je dokonalý. Andreji Babišovi naštěstí schází k dokonalosti dva podstatné prvky, na které nedosáhne, i kdyby rozdal milion koblih a klobás. Nikdy totiž nebude druhým Orbánem, protože české prostředí je málo nacionalistické a pathos – na rozdíl od Maďarska nebo Polska – je obecně v podezření. Druhý důvod je politický. Před rokem ani antibabišovská média nechápala soustředěný útok zeslabené ODS proti EET a neustálou obranu malých a středních podnikatelů. Dnes už je zřejmé, že právě touto strategií se podařilo zabránit nejhoršímu, totiž aby Andrej Babiš získal celou střední vrstvu. Nyní uvidíme, jak se vůči populismu vymezí i druhá systémová strana, totiž ČSSD, a zda vymyslí alespoň něco tak podstatného jako pravice, která hrála vabank – a jak se ukazuje, jedinými možnými a správnými kartami.
Jiří Hanuš
Historik a editor
les
les
jak na šmejdy
Jak na „šmejdy"
Náš děda se v důchodu začal nudit. Na pivo mohl každý večer, mazat mariáš
taky – a co umřela babička, se kterou se kvůli tomu hádal, začalo mu chybět
vzrušení.
Pak ho zaujaly letáčky od firmy, která organizovala zájezdy spojené s
nabídkou zboží. Vymlouvali jsme mu to. Děda se nechá umluvit a nakoupí za
drahé peníze nějaký nepotřebný šmejd!
Děda ale prohlásil, že není blbý. Letáček slibuje výlet na Hlubokou. Kousek
odtud byl na vojně. Nalejvárnu přetrpí a pak se zadarmo podívá do kraje
svého mládí. A Lenka – to jest já – může jet taky, poučí se o historii a dá
na mně pozor, když se tak bojíte.
To bylo zničující. Děda chce na výlet – a já kvůli tomu musím o prázdninách
vstávat v sedm ráno. To je na sebevraždu. Jak ho mám hlídat?
Předváděčka zboží se konala ve venkovském kulturáku a zkraje to vypadalo, že
mě tam nepustí, ale děda prohlásil, že u sebe musí mít ošetřovatelku. Slova
se ujal moderátor, až nestvůrně opálený ze solária. Vychvaloval jakousi
zdravotní deku a bohužel se zaměřil na dědu.
„Jistě chcete být zdravý," řekl. „Kdo by nechtěl, že? Proto potřebujete naši
zdravotní přikrývku. A nejen vy! Přikrývka je antialergická, nedrží se v ní
roztoči, takový astmatik se pod ní vyspí dorůžova. Třeba i tady vaše půvabná
vnučka..."
„To není moje vnučka," přerušil ho děda. „Ale milenka."
Zalézala jsem pod stůl. Sál ihned přestala zajímat deka.
„Aha," zakolísal prodavač. „Ale i ta jistě ocení naši zdravotní přikrývku..."
„Z čeho to je?" ptal se děda.
„Z antialergické tkaniny."
„Složení vlákna chci vědět, vy tupče!" zvolal děda. Prodejce našel přišitý
cancour, stálo tam: 98 % polyester.
„To se nedivím, že na to roztoči nejdou!" skřehotal posměšně otec rodu.
„Umělá hmota! Kdo by to žral?!"
Jiný prodejce začal předvádět nářadí a i zde měl děda řadu otázek: jestli je
to kalené a legované – dozvěděl se, že je.
„Je tam nikl?" dotíral. Byl tam i nikl. Taky molybden, chrom a vanad.
„A cesium?" Ujistili ho samozřejmě, že i cesium tam je.
„Ježíšmarjá," vyděsil se dědeček. „Cesium je radioaktivní!!! Proč ho tam
dávali?!"
Utekla jsem ze sálu. Předváděčka trvala ještě hodinu – a děd bez dozoru si
objednal nádobí za osmnáct tisíc. Doma mi vynadali, že jsem ho neuhlídala.
Za tři dny přijelo auto s bednou kastrolů. Děda se k ní ale neznal.
„Počkejte, tak tohle nejde!!!" nasupili se muži z dodávky. „Podepsal jste
smlouvu a splátkový kalendář!!!"
„Nepodepsal," tvrdil děda.
„Podepsal, tady to máme!!!"
„Ukažte! Ahá! Tak to bude omyl," prohlásil děda. „Já se jmenuji Hrabánek."
Dodavatelé se podívali na smlouvy.
Rozmáchlým klikyhákem tam bylo napsáno: Polibtemiprdel
krásné písně
svět umí být krásný
biologické hodiny
policie
Šachy Zemana
Zpráva obsahuje externí obrázky, kliknutím na tento odkaz je zobrazíte.
Zemanovy šachy
Nepodceňujte staré politické profesionály
Prezidentské klání je dlouhá, strategická bitva. Potřebujete
lidi, peníze a plán - plán, jenž běží na mnoha frontách.
Zejména tím posledním tady zatím disponuje jediná
síla: ti, jimž vyhovuje Miloš Zeman.
Vzpomeňme na volby roku 2010, kdy zázračně vyhrál pravý
střed. Pravice posílila díky strategickému plánu na novou
partaj, naopak hlasy vlevo se podařilo rozmělnit. Unavená pravice
posílila novým projektem (TOP 09), ale v pozadí byly i rafinovanější
šachy. Zejména Strana práv občanů - Zemanovci,
která získala přes čtyři procenta hlasů. Smysl byl od počátku
jednoznačný: sebrat hlasy sociální demokracii (ta s 22 procenty
zvítězila jen o prsa). Kdyby měla bývala těch procent dvacet
šest, vypadalo by - i díky přepočtu hlasů na mandáty, který nahrává
velkým stranám - skládání vlády možná úplně jinak.
Podobný příběh jsme zažili při druhém zvolení Václava
Klause prezidentem. Toho podporovala jen pravicová menšina,
vládní zelení se přidali k levici. Blok zelení-CŠSD-KSČM
měl jasnou převahu, přesto byl nakonec zvolen Václav Klaus.
Jak se to stalo? Našla se jakási Jana Bobošíková, jinak Klausovi
blízká persona, která se stala kandidátkou komunistů. Tím
pádem byly komunistické hlasy ze hry, resp. zabránily Švejnarovu
zvolení...
Podobný příběh můžeme čekat u příští volby hlavy státu.
Klausovi i Zemanovi můžeme vyčítat mnohé, ale rozhodně
jsou největšími profesionály moci. A jsou schopni na rozdíl
od oponentů, hrát na několika šachovnicích zároveň.
Počínaje tím, že v případě odchodu Petra Fialy z čela ODS
by nové vedení bylo schopno podpořit Miloše Zemana (či někoho
z jeho stáje). Stejně tak se může hodit nějaká nová ..Bobošíková",
která ukradne hlasy nebezpečnému sokovi. Nebo
v případě, že by zdravotní stav nedovolil hlavě stáru ucházet
se o mandát, nahradit jej na poslední chvíli nějakým názorovým
a snadno řiditelným klonem. V takových chvílích se nějaký
bílý kůň vždy hodí. Jeden takový se už rýsuje. Jistý politolog,
v Německu usvědčený jako plagiátor, byl donedávna lidu
takřka neznámý. Najednou je ho plná televize, má svůj takřka
vlastní institut, na Parlamentních listech vyhrává vpravdě nečekanou
anketu „O nejoblíbenějšího intelektuála". A ejhle, na
svátek republiky dostane metál Za zásluhy, o rozvoj vzdělání.
To bude legrace, až rektorům, studentům i profesorům vypálí
rybník plagiátor Petr Robejšek.
Petr Kamberský
čínští kuchtící
Čínští kuchtíci
Z podlézavého gesta státnický akt nevykřešeš
Gang čtyř - tedy oficiálním jazykem formulováno
vesměs vysocí představitelé ČSSD, kteří jsou i nejvyššími
představiteli země - se nemůže vyrovnat s faktem,
že jejich servilní prohlášení vůči Číně vzbudilo mezi některými
občany odpor a zabývat se jím chce sněmovna i Senát.
Možná to nejsilnější straně nedochází, ale vůbec tady nejde
o zpochybňování naší pozice vůči jednotné Číně, ale o formu
a kontext prohlášení. Ostatně ambivalenci celé věci vnímají
i aktéři samotní. Předseda Senátu Štěch sice tento krok hájí, ale
zároveň říká: „Nikde nikdo nenajde v této věci můj podpis."
K čemu ten alibismus? Ministr zahraničí Zaorálek vypracoval
článek do deníku Právo. V něm přirovnává setkání ministra Hermana
s dalajlámou ke vnucování demokracie silou a připomíná
vojenský zásah v Iráku roku 2003. Pokud je nám známo, ministr
Herman nikdy nenavrhoval zaútočit na Čínu, setkal se pouze
s mužem, jehož vláda v Pekingu nenávidí. Má-li ČSSD v celé
věci jasno, není nic snadnějšího, než ministra kultury odvolat,
premiér tuhle pravomoc má a prezident jistě nebude proti.
Zajímavé je i tvrzení pana Zaorálka, že prý jsme Číně v minulosti
málo nadbíhali a do budoucna to máme napravit. Vzhledem
k faktu, že v pořadí investora je Čína na 22. místě, je třeba
si klást otázku, zda za touhle politikou ČSSD není i nějaký jiný
zájem. Vždyť ze slibovaných gigantických investic nemá zatím
ani volič ČSSD vůbec nic.
Třeba sociální demokraté prosazují vůči Číně nesmírně
moudrou a prozíravou politiku, jen pár hloupých občanů to nepochopilo.
Ovšem způsoby, kterými se to strana pokouší vyžehlit
a vysvětlit veřejnosti, působí opačně. Takový ministr Zaorálek
se bojí „svatoušků, kteří za moralizováním skrývají pouze
své podrazy". Pan Zaorálek tedy provádí demoralizování?
Na spoustu lidí to tak působí a navíc umanutost, s jakou se
ČSSD ke svému špatně provedenému úkonu vrací, jen povzbuzuje
teorie, že to nečiní dobrovolně ani nezištně. Prozápadní
orientace země se panu Zaorálkovi scvrkává ve vyvěšení evropské
vlajky na Hradě.
Martin Zvěřina
hromadný bange jumping
salsa
kočka sleduje horor
Z profilu citáty
Ti, kdo vědí, nemluví. Ti, kdo mluví, nevědí. (Lao-c')
Carpe diem quam minimum credula postero. (Horatius)
Nejzazším krokem rozumu je zjištění, že je nekonečně mnoho věcí, které rozum přesahují. (Blaise Pascal)
Nesouhlasím s jediným Vaším slovem, nicméně budu do krve hájit Vaše právo, abyste je směl pronést. (Voltaire)
Právě proto, že mám lidi rád, utíkám od nich. (Jean-Jacques Rousseau)
Přečíst dobrou knihu je stejně těžké, jako ji napsat (Johann Wolfgang von Goethe)
O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet. (Ludwig Wittgenstein)
Nejdůležitější ze všeho je vědomí souvislosti. (Vladislav Vančura)
Na světě je hrozné, že každý má své důvody. (Jean Renoir - Pravidla hry)
Realita se nejpřirozeněji vyjadřuje absurditou (Paul Valéry)
Člověk nežije pro to, aby byl šťasten. (Andrej Tarkovskij)
V kině k filmu vzhlížíte, v televizi na něj shlížíte. (Jean-Luc Godard)
Život je plný osamělosti a utrpení - a uteče příliš rychle. (Woody Allen)
Kdybych měl jít přesně podle mapy, nikdy bych nic neobjevil. (Jim Jarmusch
politické vtipy
Máme nejlepší politiky, jací se dají koupit.
"Tak co, kamaráde, čím se dneska živíš?"
"Více méně politikou."
"Máš pravdu, mně se taky nechce dělat!"
Ptají se kandidáta do Parlamentu:
"Proč jste se rozhodl kandidovat?"
"Podívejte se, jak to všude kolem vypadá: Korupce, bezzásadovost, vypočítavost."
"A Vy proti tomu chcete bojovat?"
"Ne, účastnit se!"
Upozornění: na letácích ČSSD došlo k tiskové chybě: Uvádí se, že v případě jejich vítězství "každý důchodce dostane 13. důchod". Správné znění je "každý 13. důchodce dostane důchod". Za prohození slov se tiskárna omlouvá.
Co se stane, když se utopí sociální demokrat?
Nejdřív vyplavou špinavé peníze a potom čistý komunista.
Říká ministr financí: "Když jsem byl malý, přál jsem si být loupežníkem."
"Tak to máte štěstí, ne každému se dětské sny vyplní!"
Závěr pohřební řeči za politika:
A jak je známo, o mrtvých se má mluvit buď dobře, nebo vůbec ne.
Proto prosím uctěme zemřelého minutou ticha.
Co je 50 mandelinek, 40 kůrovců a 10 politiků?
100 škůdců
Proč vstoupit pro naše děti do Evropské unie?
Protože ti smradi si nic jiného nezaslouží!
Jaký je rozdíl mezi Windows a naší vládou?
Žádný – všichni doufají, ze snad příští verze bude lepší!
agent psík
brouzdání
ostře vyjádřený názor, nelze nesouhlasit
Nejhorší filmy:
Vše "veselé" od Trošky a jiných podobných "umělců"
Francouzské a italské komedie
Filmy pro teenagery
Filmy s ženským pohledem na svět, vesměs jeho ženské problémy, jako kojení, strupatost bradavek, poševní mykóza a chlapský šovinismus
Nejhorší herci:
Steven Seagal a jeho kopy
Nicolas Cage a jeho bulvy
Pierre Richard a jeho roztržitost
Jiří Růžička ml. a jeho sádlo
Luděk Sobota a jeho he he hýk
Lorenzo Lamas a jeho motorka
Chuck Norris a jeho ještě větší kopy
Martin Zounar a vlastně všichni herci v českých TV seriálech poslední doby
Nejhorší herečky:
Audrey Tatou (Hudry Tůtů) a ta její kukadla
Klára Issová (Kráva Krysová) a znovu ta kusadla
Helena Růžičková a její tanyny
Helena Vondráčková - ta je hrozná vůbec, ale nejhorší je její krk
Jitka Asterová a její vypouklé čelo
Jitka Molavcová a ten její saxofón, pane Jonáš
Gábi Vránová, hmm, taky krásná
Alice Bendová a vlastně všechny herečky v českých TV seriálech poslední doby
Nejhorší režisér:
Juraj Jakubisko: svíce, hroby,prdele
Irena Pavlásková: prostě to nejde
Jesus Franco: i z Hamleta by udělal déčkový škvár, plný hnusných chlupatic
Zdeněk Troška: nejhlubší dno stoky pokleslé zábavy, guru análně-meteorického pseudohumoru.
Jaroslav Soukup: za discopříběhy a majora meissnera by zasloužil