Una111

z repertoáru křesťanské skupiny Učedníci

Viem jedno hniezdo,

rád ho mám.

V ňom ako v Božej sieti

je mnoho otcov, mnoho mám

a mnoho, mnoho detí.

To hniezdo uvil Stvoriteľ.

A sám a j určil, komu:

koho tam pozve prebývať

do človečieho domu,

kto si bude smieť odomknúť

i zamknúť jeho bránu,

kto pluhom krájať ako chlieb

zem, Bohom darovanú.

Viem jedno hniezdo, rád ho mám.

Hreje ma dňom i nocou,

vystlané mäkkou vravou mám

i mozoľami otcov.

Môj dobrý Bože, zhliadni naň.

Stráž nám ho neustále.

Ach, aspoň Ty ho, Veľký, chráň,

keď si ho stvoril malé.

... podzimní déšť

Kristovy rány se u něj objevily v r. 1918 a zůstaly po celý život. Padre Pio byl omilostněný zpovědník  nesčíslných kajícníků z celého světa. Ačkoliv trávil ve zpovědnici až 15 hodin denně, na zpověď u něj se čekalo až měsíc. Nejúčinnějším kázáním byla  jeho mše svatá, při níž znovu prožíval bolestné utrpení Páně. Skrze modlitbu žil v neustálém spojení s Bohem. V San Giovanni Rotondo založil nemocnici, která se nazývá "Domov pro úlevu v utrpení".

Doporučuji:

http://oslik.wordpress.com/2008/09/23/padre-pio-nauc-nas-modlitbe/

Pravda...  "nič nie je ako predtým".

Lord Randolph Churchill Jennie Jeromeové

Srpen 1883

     Nemohu se přimět, abych Vám už nepsal, nejdražší, ačkoliv jsem od Vás nedostal odpověď na dva dopisy. Předpokládám, že Vám matka nedovolí, abyste mi psala... Tak strašně se bojím, že byste si snad mohla myslet, že na Vás zapomínám. Mohu Vás ujistit, nejdražší, že od chvíle, kdy jsme se v pondělí rozloučili, jste mi z mysli nezmizela ani na minutu. Vypsal jsem otci všechno, jak velice Vás miluji, jak toužím, jak se modlím a co všechno bych obětoval, jen abych mohl s Vámi nadosmrti žít! Nejdražší, milujete-li mne stejně jako já Vás, žádný lidský záměr nás nemůže rozloučit. Ten poslední týden mi připadal jako věčnost. Ach, dal bych duši, kdybychom mohli prožít další den spolu jako nedávno... Někdy propadnu velkým pochybnostem, jestli mne opravdu máte ráda tak, jak jste mi řekla v Cowesu, a nemohu se jim ubránit. Milujete-li mne opravdu, nebojím se budoucnosti, ačkoli nám možná chystá obtíže, které dokáže zdolat jen trpělivost. 

Sbohem, nejdražší Jeanettko.

Má první a jediná lásko...

Věř, že vždycky budu

Tvůj  oddaný a milující

Randolph S. Churchill

Ve filmu se pak tato, dnes už kultovní postava, objevila o deset let později, v r. 1962 ve filmu Dr. No  http://www.csfd.cz/film/11534-dr-no/

Och, „dabl ou sevn“  jsi neodolatelný, která z  žen ti kdy odolala?

I já podléhám...  Jdu si pustit Goldfingera http://www.csfd.cz/film/11538-goldfinger/

Když namočím si ořech do medu,
velký věci náhle dovedu,
vjede do mě strašná síla,
přepral bych i krokodýla,
když namočím ořech do medu.

Měl jsem tuhle karambol jak hrom,
před chladič mi padnul statnej strom,
Madla řekla: nedojedem,
já sněd jeden vlašák s medem,
jako pírko odhodil jsem strom.

Jó, ořech ze skořápky,
zlatej med z úlu,
rázem patřím mezi chlápky,
co neznaj smůlu.
Mám výdrž po ořechu,
mám píli včelí,
přeložím vám celou střechu,
kdybyste chtěli.

Já Madlu svou jsem neobloudil hned,
těch ořechů a medu, co jsem sněd,
teprv dneska Madla to ví,
že jsem pravý ořechový,
a je na mě sladká jako med.

Když do bytu nám vlítli gauneři,
zrovna jsem si medil u dveří,
jednomu jsem vlepil ránu,
druhej dostal do šimpánu,
kampak na mě, milí gauneři.

Jó, ořech ze skořápky,
zlatej med z úlu,
rázem patřím mezi chlápky,
co neznaj smůlu.
Mám výdrž po ořechu,
mám píli včelí,
přeložím vám celou střechu,
kdybyste chtěli.
Ovšem jen kdybyste chtěli.  

Vezmi mne s sebou, ať půjdeš kamkoli!

Ať půjdeš do dálek, či před dům do polí.

Já ti nebudu překážet. Ne, to bych nechtěla.

Já se ti umenším! Chceš? Budu bez těla.

Budu jen děvčátko, jen pejsek, budu malá,

budu jen kolem tvého krku přehozená šála...

Ať půjdeš do dálek, kde bolest nebolí,

ať půjdeš do své těžké denní práce,

vezmi mne s sebou! Stanu se čímkoli!

Stanu se třeba drobinkou v tvé kapse.

(Ze sbírky Monology)

V roce 1917, při návštěvě lázeňského města Luhačovice, se 63letý hudební skladatel Leoš Janáček seznámil s šestadvacetiletou Kamilou Stösslovou a vášnivě se do ní zamiloval. Stala se inspirací pro některá z jeho největších hudebních děl, např. druhého smyčcového kvarteta, a modelem pro ženské postavy jeho tří oper. Když Leoš Janáček umíral (srpen 1928), neseděla u jeho lože manželka, ale Kamila... O sedm let později zemřela na rakovinu, ve věku 43 let.

Leoš Janáček Kamile Stösslové: 

25. dubna 1927 

"Milá duše!

Věřte, že nemohu se z našich dvou procházek vybrat. Jako těžký, krásný sen; v něm očarován jsem.

     Vím, že bych v tom žáru, který nemůže vzplanout, uhořel. Na ty cesty nasadil bych duby, které vyčkají staletí, a do pňů bych vryl ta slova, která jsem křičel do větru. Aby nezanikla, aby se o nich vědělo.

     ... Snad bylo cosi osudem předurčeno, aby nám oběma přineslo nevýslovné blaho? Nikdy v životě jsem nezažil takové vzájemné prolnutí jako s Vámi... Přál jsem si, aby ta procházka nikdy neskončila..."

28. března 1928

"Inu, láska je kouzelník. S důvěrou se jí podrob a dá ti radost. Opije Tě, obklopí, izoluje. Provoní vzduch, z chladu vykouzlí žár, zkrásní vše kolem..."

PRAHA

http://www.youtube.com/watch?v=u1_uyZISbhc&feature=player_embedded

MODLITBA K PANNĚ MARII:

Nejsvětější Panno Maria, Nejčistší Matko Boží, Neposkvrněná Panno!

Do Tvých rukou svěřujeme důležitý úkol ochrany civilizace života a lásky.

Žijeme v těžké době obrovského útoku civilizace smrti. Umírá velmi mnoho nevinných lidí - nenarozené děti, staří i nemocní.

Počet obětí překračuje již 2 miliardy lidských životů. Každý den umírá dalších 5o tisíc dětí v lůně matek. Mnoho lidí obecně nechce mít děti. Stále rozšířenější jsou prostředky ničící plodnost a život. 

Je obrovský nárůst neplodnosti manželů. Dítě se stává produktem moderní technologie, dárcem orgánů a buněk. "Vyrábí se" dítě s konkrétními předepsanými vlastnostmi, ostatní se odstraní. Stovky tisíců zamražených počatých dětí čeká v tekutém dusíku mezi životem a smrtí.

Mezinárodní právo stanovené lidmi je proti právní ochraně života počatého dítěte. Další země legalizují eutanázii. Narůstá útok na manželství a rodinu. 

Nejsvětější Matko! Slibujeme Ti, že budeme ze všech sil chránit lidský život, zvláště ty nejmenší a bezbranné. 

Stojíme před Tebou, Matko Spasitele, plně si vědomi, že sami nejsme schopni tento globální spor vyhrát. Stůj v čele hnutí ochrany života a provázej nás.

Ochraňuj život! Zachraň rodiny! Dodej nám sil! Vypros u svého Syna vítězství civilizace života a lásky!

Na snímku Ikona Panny Marie Čenstochovské v poloprázdném kostele Panny Marie Královny míru v Praze na Lhotce

Zastavení ikony Panny Marie Čenstochovské na Lhotce bylo oznámeno až na poslední chvíli, dodatečně... (Proč?) Ani to však poloprázdný kostel neomlouvá!!! Bylo to víc než smutné, bylo to urážlivé... Pan biskup Lobkowicz se sice v Ostravě za pohanění způsobené Černé Madoně českými husity omluvil, ale mluvil opravdu za celý český národ či alespoň jeho větší část? Nevím, nevím...

Putování ikony Panny Marie Čenstochovské za obnovu kultury života a rodiny začala letos 14. června 2012 ve Vladivostoku a pokračuje přes celé Rusko, Bělorusko, Polsko do České republiky. Další její cesta povede na Slovensko, do Maďarska, Rumunska, Slovinska, Chorvatska, Itálie, Rakouska, Lichtenštejnska, Švýcarska, Německa, Belgie, Velké Británie, Irska, Francie, Španělska a pouť zakončí v Portugalsku na Hod Boží Vánoční 25. 12. 2012 ve Fatimě. Z Fatimy se v celosvětovém Roce víry v roce 2013 vydá nejprve do Severní a poté Jižní Ameriky, pak Afriky a Austrálie.

Další fotografie z pouti "Od oceánu k oceánu za ochranu života, rodin a demografickou situaci":

https://www.signaly.cz/fotky/52632/1362588

Pouť od oceánu k oceánu za ochranu života, rodin a demografickou situaci

Biskup František Lobkowicz se omlouvá Panně Marii za spanilé jízdy českých husitů, kteří 1430 vyplenili Jasnou Horu a obraz Panny Marie poničili. Dvě rány na obličeji Panny Marie jsou právě z této události. Ikona do farnosti připutovala během poutě Od oceánu k oceánu za ochranu života, rodin a demografickou situaci.

Obraz Panny Marie Čenstochovské byl podle tradice malovaný evangelistou Lukášem na desku stolu z Nazareta.
Místo: Ostrava-Přívoz
Datum: 26.8.2012

Nevíte, vy zvonky, metlice a kopretiny,

jak vás mám rád!

U vás pokorných a bez proviny,

hledá můj hlad -

u vás, ptáci zelení a modří, kropenatí,

hledám chvilenky pokoje,

z vás mi snad se prosté moje dětství vrátí,

bez strachu, bez boje!

Dětství, ó dětství, koutku ráje,

z něhož mne vyhnali!

Na tě vzpomínám si, nalézaje

hrdélek ptačích krvavé korály

zavěšené na vonných šíjích stromů...

Bože můj, kde jsi,

kde moje dětství? Rád bych zase domů!

Do tiché své vsi,

za přáteli svými, psy a slepicemi,

dávno mrtvými už. Vím, pln hříchů

půjdu. Ale oni budou prositi a neoněmí

jako lidé v Soudu tvého hrozném tichu.

J. B. Foerster: Píseň bratra slunce

... není to sice úplně totéž, ale je to k oslavě téhož Pána a jeho nádherného díla!

Laudato si

Dík za všechno, co stvořils Pane,

dík za teplo, když slunce plane,
dík za hvězdy a vánek svěží,
dík za vodu, za hudbu z věží. 

Dík za vesmír, planetu Zemi,
dík za chvíle, kdy dobře je mi,
za přírodu, když všechno vzkvétá,
moře, hory, za krásu světa.

Za to všechno díky vzdáme,

spolu s dětmi žalmy zpíváme,
ať každý z nás z blízka i z dáli,
celým srdcem, Tě, Pane, chválí.

     Z mých dopisů poznáš, jak jsem osamělý. Nevečeřím u dvora, vídám jen málo lidí, na procházky chodím sám a na každém hezkém místečku toužím mít Tě vedle sebe. Nemohu se ubránit, abych Tě nemiloval víc, než je pro mne dobré; o kolik šťastnější budu, až tě zase uvidím. 

     Neustále si uvědomuji, jak jsi mi blízko, Tvá přítomnost mne nikdy neopouští. Ty jsi mé měřítko pro každou ženu, pro kohokoli; Tvá láska pro všechno, co má být. Nikoli v tom smyslu, že mi zbytek světa připadá temný, naopak, Tvá láska jej prosvětluje; docela zřetelně vidím, jací lidé jsou, co plánují, po čem touží, co dělají a z čeho se těší. Nezávidím jim, co mají, a srovnávání mi činí tajnou radost, protože mám takový nehynoucí poklad....

 ...

Sbohem Ty, kterou miluji tisícinásobně.

... pokud chtějí zpívat v chrámu Krista Spasitele!