Una111

Pět léků proti bolesti a smutku:
- slzy

- soucit přátel

- hledět pravdě do očí

- spánek

- koupel

(sv. Tomáš Akvinský)

To nemá chybu...dokonalá kočičina! :-))))

Job v zimě

Listí už nepadá,

holé jsou stromy,

veliká zahrada 

rukama lomí.

Závoji závějí

zbělely skály.

Třesu se. Nehřejí

vředy, jen pálí.

Sníh. Roucho naděje

pro mdlé a chudé.

Nahotu oděje,

tepleji bude?

Dvůr temný v pokoře

dýchat se bojí.

Bílo je na dvoře.

Stopy jdou k hnoji.

Pápěrky padají

jemně, tak jemně.

Po nebes okraji

stopy jdou ke mně.

Grafika: Job VII, suchá jehla, 1940

Písnička Půlnoční z filmu Alois Nebel se povedla a povedl se i celý film, vytvořený metodou rotoskopie; film byl oceněn jako nejlepší evropský animovaný film roku.

http://prolife.cz/?a=81&p&pp=8719

X

Marta Kubišová: Ukolébavka pro nenarozené děti

Tuto poměrně málo známou písničku převzala Marta Kubišová z repertoáru dua Zager & Evans.  Nazpívala ji až v r. 1970 a písnička se proto už k posluchačům nedostala...

Chmurná, bezútěšná vize přetechnizované a dehumanizované společnosti je patrná v originálu, český text ji trochu rozbředl, setřel. K tomu ty záběry zimní krajiny bez lidí ...  láska prchla jako dým...

Není divu, že z téhle písničky člověka přímo zebe!

Zager & Evans a originální text:

 http://www.youtube.com/watch?v=cBFkXZGZuqs

Nádherná konžská mše vycházející z tradiční hudby konžských kmenů v podání 'Les Troubadours Du Roi Baudouin'. 

Zkrácená verze. Překrásné Sanctus (8´55)

Žádná kočka, která má sedm životů, není tak nezdolná, jako člověk, který žije na výsluní lásky a naděje." 

(Hilde Domin, básnířka)

Přemýšlím, jak zdůvodnit, proč sem tuto písničku dávám... Audrey H. nemá výročí narození, ani úmrtí... Nemám žádný objektviní důvod. Jenom jeden jediný: Mám ji ráda, mám ji nejraději ze všech žen, které se kdy objevily na filmovém plátně. Mám ji opravdu ráda. Je to dostatečný důvod? Myslím že ano... láska je vždycky ten nejpádnější důvod! Žádné námitky vůči ní neobstojí!!!

"Verím v rúžovú.

Verím, že smiech je najlepší spalovač kalórii.

Verím v bozkávanie, vo veľa bozkávania.

Verím v to, že keď sa všetko zdá byť zlé, treba byť silná.

Verím, že šťastné ženy sú tými najkrajšími ženami.

Verím, že zajtra príde ďalší deň a verím v zázraky."

(Audrey Hepburn)  

No, je možné ji nemilovat?     

znamená vidět ho tak, jak byl stvořen Bohem. (Фёдор Михайлович Достоевский)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil 11. listopadu 1821 v Moskvě. Zprvu navštěvoval soukromou školu, po smrti matky však byl v roce 1837 z existenčních důvodů poslán na vojenskou ženijní školu do Petrohradu. V roce 1844 opustil studium, aby se mohl věnovat psaní. V roce 1846 se připojil ke kroužku sdruženém kolem ruského revolucionáře Michaila Vasiljeviče Petraševského, v němž se scházela ruská inteligence. Tento kroužek byl však odhalen a označen jako protistátní a Dostojevskij byl spolu s dvaceti dalšími "petraševci" odsouzen k trestu smrti. Soud ale nakonec na poslední chvíli verdikt změnil a poslal Dostojevského pouze na nucené práce do omské věznice. Zde prožil 4 roky. V roce 1854 jej poslali na následnou vojenskou službu na Sibiř. Dostojevskij zde tělesně a duševně onemocněl. Projevila se jeho epilepsie a - přestože zprvu byly jeho záchvaty považovány za simulantství - byl v roce 1859 propuštěn.
Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě., střídavě v Německu a ve Francii. V šedesátých letech mu umřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, neboť propadl hazardním hrám. V té době hlásal návrat k patriarchálním základům národního života jako záchraně před důsledky moderních civilizačních procesů.Teprve ke konci života se pak vrací zpět do Ruska. 
Dostojevskij zemřel 9. února 1881 v Petrohradě na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu veliké lidi, jak se mi zdá, v životě nezbytně provází veliký smutek. (Dostojevskij)

Dílo:
Jako literát debutoval Dostojevskij v roce 1845 prózou "Chudí lidé", v dalších několika letech pak vycházejí jeho romanticky laděné prózy: "Nětočka Nězvanovová", "Pan Procharčin" a "Bílé noci". Po návratu z vyhnanství se Dostojevského literární projev mění - své zážitky z let vyhnanství Dostojevskij zhutní do autobiografické, dokumentárně podané prózy, nazvané"Zápisky z Mrtvého domu", hluboký psychologický a sociální podtext pak mají i románové prózy "Uražení a ponížení" či "Ves Stěpančikovo". Šedesátá léta 19. století jsou pak v literární tvorbě Fjodora Michajloviče Dostojevského léty vrcholnými. Vznikají Dostojevského nejslavnější románová díla: "Zločin a trest" (1866), "Idiot" (1867), "Běsi" (1871-72).
Na konci 70. let 19. století pak Fjodor Michajlovič Dostojevskij pracuje na románové epopeji „Bratři Karamazovi“ (1879-80). Z publicistické tvorby Dostojevského je ceněn především jeho"Deník spisovatele" (1873).

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zo zápiskov neznámeho Vianočný stromček: http://vimeo.com/49910198

3. Málinka, Vašík a Zdíša doporučují horror:

2. Málinka, Vašík a Zdíša doporučují:

*Jeden z deseti CELOCÍRKEVNĚ zasvěcených svátků s povinnou účastí na bohoslužbě!!! - V Čechách a na Moravě jsou to pouze dva... Co k tomu dodat?!!

 ---   ---   ---

     Všichni jsme povoláni ke svatosti, ale ne všichni a ne vždy si to uvědomujeme.

 "To, že jsem Boží dítě, že patřím mezi jeho svaté, je velikým Božím darem. Při vědomí tohoto Božího obdarování a v naději na jeho dokonalé naplnění v nebi jej mohu chválit a uchovávat se čistý,  jemu podobný pro den jeho příchodu… "  1Jan 3,1-3

      Jsme povoláni ke svatosti, ale cesta k ní vede branou smrti... a ta je v současné, "moderní", hedonistické společnosti tabuizovaná, stala se něčím nepatřičným, nevhodným námětem k hovoru, něčím takřka neslušným. A tak se společnost  tváří jako by smrt ani neexistovala, jako by život plný krásy, mládí, požitků a zábav trval bez konce,  jak se nám pokoušejí vsugerovat všudypřítomné reklamy!  Žít a užít si, jít ze zábavy do zábavy, být sám sobě středem i cílem...  Ale svatost je něčím  víc než jen "užít si života" :  „Bůh je láska, kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“ (1 Jan 4,16).  I my máme tedy zůstávat v lásce, zůstávat ve spojení s Bohem.  Pro to jsme byli stvořeni, pro věčnost, ne pro smrt a s tímto cílem před očima máme žít podobně jako ti, jejichž svátek dnes s celou církví slavíme.

     Pomoz nám, Bože, abychom i my  povzbuzováni příkladem Tvých svatých žili tak, aby smrt nebyla pro nás strašidlem, ale branou k Tobě, k životu věčnému, který s vděčností přijmeme z Tvé svaté ruky! Amen.

... město mého srdce!

...

Pro lásku tvoji hladovou

když pláče ranou sudby

nechť tiše se ti otevrou

okvětí malé hudby

slov tichých měkce stulených

do jaderníku básně

těch slov tak ztišených

že mřít jim dáno časně

Ruská duše a její vnímavost pro nostalgii podzimu...

Před 28 lety, 19. října 1984, byl polskou komunistickou tajnou policií (Służba Bezpieczeństwa) surově umučen  kněz Jerzy Popiełuszko.

Unikátní film polské televize!

Blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků

13. října 2012 v katedrále sv. Víta v Praze

--- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

"Těchto 14 bratří je blahořečeno, protože se stali skutečnými mučedníky víry. Nebyli zabiti jako političtí nepřátelé, jako pouhá nevítaná překážka lůze, dychtivé se obohatit, nebo jako příležitostná oběť, na které dav vybíjel svoji agresivitu. Tím méně byli potrestáni za nějaký delikt. Byli zabiti jako autentičtí katoličtí křesťané, věrní římské církvi, její nauce a papeži, ale také svému františkánskému ideálu... Svatí mučedníci šli v Kristových stopách, z lásky k němu prolili svou krev; nyní se radují společně s Kristem a jejich štěstí potrvá navěky."

15. 2. 1611 byli zavražděni tito františkáni:

Kněží:
Bedřich Bachstein - vikář kláštera, český kazatel původem z Pěnné u Jindřichova Hradce (asi 50 let)
Jan Martinez - Španěl, sakristán (asi 40 let)
Šimon - Francouz, sběratel almužny (asi 30 let)
Bartoloměj Dalmason - Ital z Ponte San Pietro u Bergama

Klerikové:
Jeroným hrabě z Arese - Ital z Milána, jáhen (asi 24 let)
Kašpar Daverio z Bosto u Varese - Ital, podjáhen (27 let)
Jakub z Augsburgu - Němec, minorista s dočasnými sliby (18-20 let)
Klement ze Švábska - Němec, minorista s dočasnými sliby (18-20 let)

Bratři laici:
Krištof Zeld - Holanďan, starší kuchař (asi 70 let)
Didak Jan - krejčí; patrně ze zemí Koruny české (30-40 let)
Jan Rode - Ital z Monte Piano u Brescie, zahradník a pomocný sakristán (asi 30 let)
Emmanuel -  mladší kuchař, patrně ze zemí Koruny české (asi 30 let)

Novicové:
Jan - kandidát bohosloví, patrně ze zemí Koruny české (asi 18 let)
Antonín - pomocník v kuchyni, patrně ze zemí Koruny české (18-20 let)

Blahořečení proběhlo při slavnostní mši svaté v katedrále sv. Víta 13. října 2012.

Pater, qui beatis Friderico et sociis, martyribus, in Christi caritatis vinculo vivere dedisti et eius erga Ecclesiam in fidelitate mori, concede nobis ut, ad clarum eorum exemplum, omnes divisiones vincamus, ut cor et anima una simus. Per Dominum nostrum Iesum Christum Filiium tuum, qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti, Deus, per omnia saecula saeculorum.

Otče, ty jsi blahoslaveným mučedníkům Bedřichovi a druhům dopřál, aby žili v poutu Kristovy lásky a zemřeli ve věrnosti jeho církvi, dej, ať podle jejich zářného příkladu překonáváme každé rozdělení a jsme jedno srdce a jedna duše. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.